Čertovo kvítko

19.07.2021

Hra z americké války za nezávislost, v níž se Shaw soustředí na dva zdánlivě protikladné charaktery. Na jedné straně máme „satanistu“ Dicka, romantického vyvrhele nespoutaného konvencemi, na druhé řádného pastora Andersona, který je ovšem zároveň mužem činu. Když britské vojsko omylem zatkne Dicka namísto pastora a hrdinovi hrozí poprava za vzpouru proti Anglii, ukazuje se, že role zbojníka či naopak světce není člověku určená tak jednoznačně, neměnně a definitivně, jak by si to přála společnost.

Vynikající kritika náboženského pokrytectví. A zároveň jeden z dokladů Shawovy slabosti pro myšlenkové anarchisty, revolucionáře a vyhraněné individualisty pohrdající tím, co „se sluší a patří“ u „slušných lidí“. Ne že by se Dickův charakter pod tlakem událostí vůbec nezměnil, ale rozhodně to není konverze od výtržníka ke správnému chlapíkovi. On je totiž (víceméně) správným chlapíkem od začátku, v čemž mu aliance s ďáblem v nejmenším nepřekáží. :)

A rýsuje se tu i další typický shawovský rys, který na něm tolik miluji. Cituji scénickou poznámku: „Došlo ke střelbě, kterou si Angličané idealizovali jako potlačování vzpoury a udržování britského panství, Američané zase jako obranu svobody, odpor proti tyranii a sebeobětování na oltáři lidských práv. Není třeba se zde zabývat správností tohoto idealizování; stačí říci bez předsudků, že Američané i Angličané byli stejně přesvědčeni o tom, že jejich nejvznešenějším posláním je zabít co možno nejvíc příslušníků druhé strany.“ Kéž by byli historikové alespoň z poloviny tak nestranní jako GBS! (A úplně slyším odpověď: „Objektivitu si může dovolit leda tak umělec, to není nic pro vědce.“) S mravním relativismem souvisí i odpor proti trestu smrti, který představuje jedno ze společenských poselství hry. A já jsem ve velkém pokušení s Shawem souhlasit.