Hra

01.06.2014

Jednou větou: Tato kniha, může změnit Tvůj život.

18.02.2014

Nebýt to tak dobře napsané, asi bych knihu tak nějak za půlkou odložil. Přece jen komparační čtení se dá užít tak do kroku 6 :-)

12.09.2013

Strauss umí psát a vypadá, že to je celkem rozumný a citlivý člověk. Jeho přerod ve Styla a entré do světa pickuperské komunity tak dává naději všemožným PFU a hlavně jim dává víru ve Hru. (Ano také jsem po knize sáhl v mylném přesvědčení, že má cosi podobného s Fincherovým filmem.) Prvotní nadšení, rady, které mohou být pro mnohé (i mě, i vás) neocenitelné se v prvních kapitolách jen a jen vrší. Následné proplétání aktérů s Hollywoodskými (či hudebními) hvězdami (má nejoblíbenější pasáž a vrchol knihy - rozhovor s Tomem Cruisem) a přesunutí hráčství na jinou úroveň jsou skoro neuvěřitelné. S nástupem Tylera Durdena a blíže konci, Hra připomíná něco jako Klub rváčů light, s méně fatálními následky. Kytaristka pak v závěru ze Styla udělá zase Strausse a on dochází k závěrům, ke kterým já před několika lety. Což je velice potěšující a je i uklidňující o tom číst v podání někoho jiného. To nejlepší na tom je, že se Hra dá číst jako román, dobrý román, který vás i něco naučí. Pokud se chcete naučit jen něco, ženy kolem vás budou šťastné a budou si vás vážit. Pokud se naučíte všechno, stanete se sociálním robotem, který jako takový nemá šanci koexistovat s kýmkoliv jiným.

03.02.2013

„Vokoun si objednal luxusní prostitutku a zaplatil ji 350 dolarů za hodinu. Jeho cílem bylo udělat na ni takový dojem, že za každou další hodinu, kterou spolu stráví, zaplatí ona jemu. Slušně si tu noc přivydělal…“

Neil Strauss aka Style, uznávaný novinář a ukázkový PFU (průměrný frustrovaný ubožák), penetruje tajnou společnost profesionálních svůdníků a pod vedením nejlepších „pickuperů“ planety se z něj stává mistr, jenž nakonec překonává své učitele.

Autor velmi čtivou a neuvěřitelně zábavnou formou (zajímavý mišmaš publicistického stylu, návodu a klasického vyprávění) seznamuje čtenáře s fenoménem „pickupingu“, líčí rychlý vývoj komunity z více méně podzemního bratrstva na gigantickou komerční mašinérii (nejednou jsem si při četbě vzpomenul na Klub rváčů), mapuje své pokroky v terénu („přísahám, že na mě sedí holka, když píšu tenhle odstavec“), a reflektuje změnu svého vnímání světa. Postupně však zjišťuje, že nový životní Styl, jemuž propadl, nevede k duševní spokojenosti („kde chybí závazek, chybí i hloubka“), nýbrž do horoucích pekel („zvenku jsme možná vypadali jako supermani, ale uvnitř jsme pomalu uhnívali“).

Dovolím si ještě postřeh k zde prezentovaným balicím fintám, o jejichž efektivitě nepochybuji (minimálně těch, kterými „pickuper“ pracuje sám se sebou), neboť mnohé z nich nápadně připomínají ověřené psychoterapeutické techniky (přerámování, časová tíseň a další).

VERDIKT: HRA nesmí chybět v knihovničce žádného řádného vošousta.

*Mystery má vlastní reality-show, ne úplně nezábavnou.