Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
2940
2940
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Někdy je člověku líp v lese mezi houbami než ve městě mezi lidmi. Smutné je, že si Sára své místo a způsob života nevybrala úplně dobrovolně, byla k němu donucena chováním a slepotou nejbližších. Další ožehavé téma, další výborná kniha této mladé české autorky a další šťastná ruka Hostu.
Kniha mne zajímala už jenom proto, že si koledovala o to srovnání s Annou Bolavou (viz předchozí komentář). Do tmy se mi nečetlo tak dobře jako tato "slečna s houbami". Přišlo mi to nějak opravdovější a lidštější. Navíc velké plus za to, že to nebylo jen o houbách, ale i o lidech :) Rozhodně doporučuji! A samozřejmě jsem zvědavá na druhou knihu této autorky (předchozí).
Příběh (vyprávěný v ich-formě) o mladé osamělé ženě žijící v chalupě v jižních Čechách a vyhýbající se společnosti, která je posedlá sběrem různých druhů hub, které od rána do večera hledá a pak je dodává do restaurace - to si přímo koleduje o srovnání s knihou Do tmy Anny Bolavé. Inspirace je slabé slovo, ale pokusím se od srovnání upustit.
Kniha je psána jednoduchým stylem, zápletka rodinného tajemství graduje (i když je od začátku vcelku jasná) a díky popisům prostředí Šumavy, starého domu, ranního vonícího lesa je chování postav ještě více hrůzné a odsouzeníhodné. Zdánlivě malebný život může být stejně jako krajina hodně drsný. A do vší "pohody" i po letech zasahují nejen vzpomínky a traumata, které utvářely osobnost, ale i turisti, rodinky na výletě či ziskuchtivý majitel restaurace. Člověk je jako houba - to, co je vidět na povrchu, je jen malá část. Podstatné je mycelium, ať už shnilé nebo dobré - jako tato kniha.
Velice čtivá knížka. Zajímavý námět s houbami. Navíc funguje tak trochu jako příručka na sbírání hub. Jen škoda toho konce, že není více rozveden a nějaký trest pro viníka. Pořád jsem doufala, že už to musí nějak prasknout a nebo nějaká pomoc pro hlavní hrdinku, ale i tak můžu jen doporučit.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha se mi velice líbila. V některých komentářích jsem četla, že to připomíná Do tmy od Bolavé, já ji nečetla, takže to pro mě nemá výpovědní hodnotu.
Ze začátku jsem byla okouzlena, jak je kniha psaná. Scenérie lesa, houbaření, rozpadlé chatky, ta tajemnost .. děj a traumata hlavní hrdinky jsou odkryvány postupně a vzpomínky nebo spíše minulost přichází ve vlnách.
Myšlenku tu mělo silnou, kterou ovšem hodně tlumilo (utlačovalo) ta houbovitá strana. Nevim, jak to napsat, abych nespoilerovala.
.. ale asi se mi líbil ten konec, protože někdy takový život je a prostě jde se dal?..i když je to kruté to takto říct