Houbařka

19.03.2018

Na tuhle knihu jsem se strašně moc těšil. Holka co nejde s davem, bydlí v chatě u Sušice, živí se sběrem hub pro místní hospůdku, je šťastná v přírodě a nepotřebuje všechny ty dnešní kraviny. Bohužel příběh toho proč tomu tak je, byl trochu jiný než jsem si naivně představoval a jakmile začal ze stránek pomalu vystrkovat růžky, začlo mi být zle. Kdo by řekl, že muchomůrka zelená by mohla zachránit život...kdyby. V každém případě byla kniha z pohledu hlavní hrdinky skvěle vypravěná, čtivá a bez vzpomínek na minulost i krásná. Pět hvězd naprosto zaslouženě.

18.03.2018

Kniha se mi velice líbila. V některých komentářích jsem četla, že to připomíná Do tmy od Bolavé, já ji nečetla, takže to pro mě nemá výpovědní hodnotu.
Ze začátku jsem byla okouzlena, jak je kniha psaná. Scenérie lesa, houbaření, rozpadlé chatky, ta tajemnost .. děj a traumata hlavní hrdinky jsou odkryvány postupně a vzpomínky nebo spíše minulost přichází ve vlnách.
Myšlenku tu mělo silnou, kterou ovšem hodně tlumilo (utlačovalo) ta houbovitá strana. Nevim, jak to napsat, abych nespoilerovala.
.. ale asi se mi líbil ten konec, protože někdy takový život je a prostě jde se dal?..i když je to kruté to takto říct

17.03.2018

​Někdy je člověku líp v lese mezi houbami než ve městě mezi lidmi. Smutné je, že si Sára své místo a způsob života nevybrala úplně dobrovolně, byla k němu donucena chováním a slepotou nejbližších. Další ožehavé téma, další výborná kniha této mladé české autorky a další šťastná ruka Hostu.

16.03.2018

Kniha mne zajímala už jenom proto, že si koledovala o to srovnání s Annou Bolavou (viz předchozí komentář). Do tmy se mi nečetlo tak dobře jako tato "slečna s houbami". Přišlo mi to nějak opravdovější a lidštější. Navíc velké plus za to, že to nebylo jen o houbách, ale i o lidech :) Rozhodně doporučuji! A samozřejmě jsem zvědavá na druhou knihu této autorky (předchozí).

09.03.2018

Příběh (vyprávěný v ich-formě) o mladé osamělé ženě žijící v chalupě v jižních Čechách a vyhýbající se společnosti, která je posedlá sběrem různých druhů hub, které od rána do večera hledá a pak je dodává do restaurace - to si přímo koleduje o srovnání s knihou Do tmy Anny Bolavé. Inspirace je slabé slovo, ale pokusím se od srovnání upustit.
Kniha je psána jednoduchým stylem, zápletka rodinného tajemství graduje (i když je od začátku vcelku jasná) a díky popisům prostředí Šumavy, starého domu, ranního vonícího lesa je chování postav ještě více hrůzné a odsouzeníhodné. Zdánlivě malebný život může být stejně jako krajina hodně drsný. A do vší "pohody" i po letech zasahují nejen vzpomínky a traumata, které utvářely osobnost, ale i turisti, rodinky na výletě či ziskuchtivý majitel restaurace. Člověk je jako houba - to, co je vidět na povrchu, je jen malá část. Podstatné je mycelium, ať už shnilé nebo dobré - jako tato kniha.