Hodina mezi psem a vlkem
Jan Skácel
Moravský básník Jan Skácel se svým dílem zapsal do srdcí čtenářů. Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z tvorby 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989. Najděte dva kusy dřeva/ a zkuste tlouci polínkem o polínko./ Tak jsem to dělal doma, / když jsem vyklepával hodinu mezi psem a vlkem./ Musíte klepat do rytmu./ Musíte vyšívat tím dřevem./ Snad se vám podaří/ probudit v sobě hvozd.... celý text
Přidat komentář
Zahřmělo se v dálce. Vítr zvedl prach
vysoko k nebi.
Potom spadl déšť.
Padal jak mladý zedník z lešení
a zůstal ležet.
Země pila
vodu i smrt.
Zběsile o potůčky bila
kopyta polekaných spřežení.
A na rovinách křižovaly blesky.
Všechna loňská sláma hořela.
...a tak to u nás je, nejen v Drnholci...
„Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.“
Nádherné verše, nádherná přirovnání.
„Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova, odedávna
zpovzdálí překáží smrti.“
„Ba, s uchem na pohárku,
uslyšel jsem v kaštanovém sudě
své vlastní srdce sčítat obruče.“
První sbírka, u které nemám pocit, že ji Skácel napsal na podzim... Častěji rýmuje, básně se prodlužují (Pocta Erbenovi je skvělá) a melancholie zůstává - vše ku prospěchu věci. Zase mám smutnou radost...
A všechny příběhy jsou tam z bílé příze,
vítr je nepocuchá, nahlas je říkat smí,
tak už vybělely a bez návratu vrostly
do noční oblohy a naskrz do větví.
Další moje setkání se Skácelovou obrazností a další zážitek. V téhle sbírce, zdá se mi, není Jan Skácel tak „čtenářsky vstřícný“, básně nejsou tak uhlazené a není v nich taková ta „krása na první pohled“, jak to známe ze Smuténky nebo Dávného prosa.
Ale nádhera je to i tak.
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.
Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.
Najednou máme bílou duši z bezu
najednou je v nás příliš z člověka.
Rozhodně jedna z mých vůbec nejmilejších básnických sbírek.
Poezii je těžko hodnotit nějakými hvězdičkami, jisté je, že Skácel je básník mého srdce. Kdybych se narodila básníkem, napsala bych to všechno znovu. Máme s Jenem hodně společného, třeba jsme oba naháněli bažanty a moc jsme nevěděli, jak jsme se tam vlastně ocitli, a schovali jsme si pírko na památku. Imprese, imaginace, hrubé popisy a jemné pocity.
Podzim ve městě
Tady je město, náměstí a domy
a také slečny s uzly vlasů na hlavách,
ve kterých bydlí vítr, myš a touha.
A je i podzim.
A někde vysoce je slunce.
Zaťaté v mraku jako v koňském srdci dráp.
Štítky knihy
poetika jižní Morava přírodní lyrika česká poezie
Autorovy další knížky
1965 | Smuténka |
1983 | Uspávanky |
2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
2008 | Básně I |
2008 | Básně pro děti |
Krásná básnická sbírka. Zatím asi nejlepší, co jsem od autora četla.