Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře
kolektiv autorů , Ludvík Vaculík
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152501/hlasy-nad-rukopisem-vaculikova-ceskeho-snare-152501.jpg
5
2
2
Pokračování Vaculíkova románu Český snář – polemické dopisy, které autor dostával jako reakce na svůj román v době, kdy kniha dosud nebyla vydána.
Přidat komentář
Po dokončení Českého snáře dal pan Vaculík rukopis hned zatepla k přečtení významným svým čtenářům a požádal je, aby mu napsali, co si o něm myslí. Ty ohlasy pak zase rovnou přepsal do sborníku a vydal v roce 1981 v samizdatu ve 27 exemplářích. Někdo mu nic nenapsal a jen mu vynadal, takže to zaznamenal p. Vaculík sám. Touto formou si zapsal i názor p. Fišera, což byl důstojník StB, který ho měl na starosti. Po převratu vyšel sborník normálně, s přidanou statí p. Havla, který byl v roce původního sborníku ve výkonu trestu, takže svůj ohlas napsal až o několik let později.
Obecně vyšly reakce tak, že o kom se ve Snáři nepsalo, tomu připadal zábavný. O kom (nebo o jehož manželce) se psalo, ten se zpravidla zdaleka tak dobře nebavil. Ale i mezi dotčenými se najdou kladné ohlasy.
P. Vaculík jistě má reportážní dar, takže samozřejmě to byl dobrý nápad pro jeho knihu: pro čtenáře Snáře je sborník přínosný, protože dále dokresluje vztahy a osoby, o nichž se v Českém snáři píše. Současně je to ale čtení místy hodně duchamorné, protože možná polovina příspěvků je zcela nudná. Myslím, že Český snář lze s úspěchem číst i bez současného louskání Hlasů nad rukopisem.
Je ale pravdou, že při tom zdlouhavém pitvání se v Hlasech mi došlo celkem jasně, že smyslem a hodnotou Českého snáře opravdu nejsou nějaké drby. Je to zážitek podobný, jako při četbě Vaňkova pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka - až tam jsem docenil pomocí kontrastu, že Hašek prakticky vůbec nepsal o opravdu všedních a přízemních věcech, ale že nad zlou realitou jen lehounce a dovedně básnil, i když se to na první pohled třeba nezdá.
Pokud by někdo opravdu toužil po tom přečíst si zevrubné, svobodné, polemické i souznějící, nadšené i odmítavé komentáře k pozoruhodné knize, tak v případě těchto Hlasů .. je na nejlepší adrese. Přátelské, kolegiální i udivené a pobouřené ohlasy, vysoce literárně-teoreticky odborné i čtenářsko-spontáně neučesané reakce Vaculíkem pečlivě vybraných čtenářů jeho "samizdatového rukopisu", které lze považovat za výkvět tehdejší disidentské skupiny, podávají i dnes, po mnoha letech, výstižný obraz o tehdejším stavu české společnosti. Ty texty mají v několika případech dokonce hodnotu (a vysokou!) i pro člověka, který samotnou knihu, na níž je reagováno, nečetl. Několika autorům jejích názor na Český snář přerostl v mnohem hlubší a širší reflexi doby, okolností vzniku té knihy, vývoje a stanovisek postav, až se z jejich ohlasů staly regulérní eseje, které i po několika desetiletích od svého vzniku se čtou s požitkem, nadšením, údivem, poznáním.
Kdo už jen dnes z českých literátů takhle dovede psát?! Co psát? Myslet!