Historie jednoho podzimu

Historie jednoho podzimu https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106063/bmid_historie-jednoho-podzimu-u3v-106063.jpg 4 10 10
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Román vypráví o historii posledních dnů Port Royalu, slavného francouzského kláštera, který ve své době tvořil mravní a duchovní protějšek frivolnímu životu na královském dvoře ve Versailles.

Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Historia de un otoño , 1971


více info...

Komentáře 2

Recenze 0

Hvězdičky 10

Přidat komentář
kirkous
14.05.2020 5 z 5
kirkous

Ke knížce mě navedl doslov v Lozanově Janovi od Kříže. A román mě již od první kapitoly pohltil. Pařížský arcibiskup postaven mezi jansenisty a molinisty, mezi klášter Port Royal a Ludvíka XIV, odhodlán stavět mosty. Na jedné straně odmítá teologickou radikálnost jansenismu, na straně druhé obdivuje asketický život v Port Royal a jeho hloubku. Má rád krásy život, ale hnusí se mu výstřelky u dvora opírající se o jezuitskou kazuistiku. Teologické jádro sporu mezi jansenisty a molinisty je jen naznačeno, více pozornosti věnuje jeho implikacím: mravní důslednosti na straně jedné a pokleslosti na straně druhé. Kde je však střed? Jansenismus uzavírá nebe pro běžného člověka, molinismus zavírá oči před prostopášností. Happyend žádný, pochopitelně. Neslavný, šedivý kříž v opuštěnosti ode všech.
Překvapuje mě, že v polovině 70. let mohla vyjít tak hluboce křesťanská kniha. Snad to překladatel zdůvodnil před cenzory poukazem na pokrokovost autora, snad kritikou jezuitů, kterou zdůrazňuje v úvodu, která však v díle zdaleka není tak jednoznačná. Mě osobně román opravdu nadchl a navedl ke spoustě otázek. Ukázal, že víra rozhodně není nějakou procházkou růžovým sadem a rozhodně ne berličkou, naopak může být tíživým břemenem, křížem.

Hanka_Bohmova
26.07.2018 4 z 5
Hanka_Bohmova

Tam, kde církev bezostyšně zrazuje Krista, se vždycky rodí hereze - nebo reforma. Uprostřed bouře se neocitá jen komunita sester z Port Royal, přiklánějící se k jansenistickému učení, jehož zrod byl tváří v tvář teologicky ospravedlňované mravní laxnosti nevyhnutelný. Pozice sester je sice obtížná, ale přehledná, otázkou je právě jen věrnost svědomí a "není těžké dostát této povinnosti v klauzuře".
Svízelnější postavení v konfliktu má jejich biskup, sevřený tak říkajíc mezi dvěma mlýnskými kameny. Duchovně hledá poměr mezi žárlivostí, nesmiřitelnou nenávistí Boží k hříchu - a nekonečným milosrdenstvím Božím k člověku. Neboť nelze jedno ředit druhým. Politicky se marně snaží chránit nespolupracující klášter před zvůlí krále a strážců formální čistoty církevní nauky. S rizikem, že bude haněn z obou stran. Protože jansenismus se sice mýlí, jenže proti sestrám nestojí lidé oddaní pravdě. Představitelé církevní a světské vrchnosti pravdou pohrdají, chrání své teologicky posvěcené "právo" na požitky a moc nad člověkem. Takto svým odpůrcům oči neotevřete, i kdyby vaše pravda byla sebezjevnější. Přinejmenším tuto myšlenku si může z knihy vzít i dnešní čtenář ne-křesťan.

"Bezpráví vyvolává rozhořčení a rozhořčení vyvolává fanatismus."

Ale Bůh je pánem duší, ničivá moc lidské pýchy je omezena nepřekročitelnou hranicí probíhající mezi Kristovým ukřižováním a vzkříšením. Právě zničení kláštera, rozprášení komunity a zvrhlosti obou znepřátelených stran nakonec prospívají k očišťování těch, kdo jsou jimi postiženi. Bývalá matka představená roste v poznání i pokoře, její srdce se rozšiřuje. I biskup je veden do hlubin své služby. Zde, v duchovní cestě těch, kdo nezůstali vnitřně uzavřeni, je zřejmé ono konání Boží, po němž se při zničení kláštera zoufale volalo.

"Pobožný člověk vždycky bude těžko snášet člověka víry. Pobožný člověk je vylekaný chudáček, který by byl za jiných okolností nevěřícím. Co jiného může dělat se svou váhavou a nepatrnou vírou, než si ji dotvrzovat ranami kyje po hlavách ostatních?... I z pravdy lze snadno učinit zraňující zbraň."