Historie česká
Enea Silvio Piccolomini
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238674/bmid_historie-ceska-238674.jpg
4
23
4
Historie česká (Historia Bohemica) Eney Silvia Piccolominiho byla v době svého vzniku a pak po dlouhou dobu vůbec nejúspěšnějším dílem o starých českých dějinách. Enea svou Historii českou sepsal v polovině 15. století, roku 1457, latinsky a dějiny české země tak představil a zpřístupnil celému evropskému vzdělanému světu. První moderní český překlad, vydávaný paralelně s latinským originálem a opatřený obsáhlým historickým úvodem, umožňuje seznámení se syntézou českých dějin dovedených od nejstarších dob až do Eneovy současnosti, tj. do volby Jiřího z Poděbrad za českého krále. Autor upoutává nejen množstvím údajů a reálií, historických odboček a zajímavostí, ale i vybroušeným, čtenářsky vděčným stylem a vytříbeným jazykem. Silvio poznal závažnost českých dějin, jichž byl současníkem, závažnost otázky vývoje české hereze po husitství, což vyjádřil i v dedikaci své Historie české aragonskému králi Alfonsovi: Třebaže jsou v české historii staré události hodné paměti, pokládám za významnější věci nové, které jsou jednak nepochybné, jednak pozoruhodné. Enea byl přesvědčen, že není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
kroniky Jan Žižka papežové husitství české dějiny Jiří z Poděbrad, český král, 1420-1471
Autorovy další knížky
| 2010 |  Historie česká |
| 1990 | O dvou milencích |
| 2020 |  Komentáře papeže Pia II. ve třinácti knihách (Svazek 1.) |
| 1906 | Pojednání o vychování dítek |
určitě sáhněte po vydání z roku 1998, je bilingvní (latinský text vlevo, český překlad vpravo na otevřené dvoustraně) a uvedené rozsáhlou erudovanou předmluvou Františka Šmahela, kterou doporučuju k prostudování
Piccolominiho kronika je tendenční (prokatolická), ale to ostatně každá jiná taky; čtenářsky je dnes zajímavá asi jen poslední kniha, v níž autor pojednává o událostech, které se staly za jeho života (už Palacký dokázal, že i v těch zkresluje skutečnost), a samozřejmě každého Čecha pobouří autorova nevybíravá hodnocení české povahy, zvyků a činů; z hlediska pramenného je kronika cenným, byť velmi nevěrohodným zdrojem, k němuž stále chybí moderní kritický aparát, škoda
překvapilo mne, kolik prostoru autor věnoval ženám - nejen jako sexuálním objektům a následně inkubátorům na výrobu budoucího mužského dědice, ale také jejich myšlenkám, činům a přímým promluvám, které nadto i hodnotí jako rozumné!
kronika končí slovy: Království se získávají zbraněmi, nikoli zákony!