História Gila Blasa de Santillane

včera

Gil Blas (tápu, jak jeho jméno vyslovit správně) je zlomovou knihou v žánru pikareskních románů. A jelikož z něj inspiraci těžily takové kapacity jako Dickens, Smollett, Swift nebo Fielding, neváhal jsem, když jsem knihu viděl v polici svého oblíbeného antikvariátu. Směle mohu říct, že je to velkolepý román rozsahem i obsahem.

Uznávám, že rozsáhlost může netrpělivého moderního čtenáře odradit. Ačkoli je dobré mít na vědomí, že Le Sage jej vydával dvacet let. O 290 let později je to pak solidní "bichle", která ovšem čtenáře dovede uhranout podivuhodnými životními cestami Gila Blase. Rozesmát, dojmout a taky zavařit mozkové závity.

Vyprávění není tak povrchní, jak by se mohlo na první pohled zdát. O groteskní události (hlavně v první stovce stran) rozhodně není nouze. Posléze je vyprávění zdánlivě poněkud repetitivní, pouze se odehrává v mírně odlišných kulisách a je celkem snadno minout tu hlavní linku, která po dočtení teprve zanechá ten "wow" moment. Příběh je obohacen o nejednu vsunutou novelu v podobě vyprávění některých postav o vlastních osudech. Skvostná je minulost hraběnčiny rodiny, velmi dobrodružné je vyprávění dona Rafaela a navýsost zajímavé jsou životní cesty Scipia. Scipio stojí vůbec za pozornost. Objevivše se zhruba v poslední třetině, stane se oddaným Gilovým služebníkem a přítelem tak, jak se na pikareskní román sluší a patří. Služebník k pohledání. Stačí vzpomenout Dickensův Pickwickův klub coby příklad vlivu Le Sagových postupů. Povrchnější je Le Sage snad možná ve vykreslení jednotlivých postav, které nejsou až tolik plastické nebo zapamatovatelné a kterým snad ani moc pozornosti nevěnuje. Troufám si tvrdit, že to byl důsledek autorova zaměření na hloubku společenskou.

Gil Blas je psán Francouzem, zasazen do soudobého Španělska 18. století. A protože je to román o lidech, geografie je pouze kulisou vycházející z trendu 18. století než že by vypovídala o Španělsku 18. století jako takovém. Mimochodem, malá zajímavost, Le Sage zasazuje Mexiko nadále do Indie. Hlavní jádro románu spočívá v Blasově cestě společenským žebříčkem nahoru dolů, tam i zpět. A mnohdy do strany. Dvorské intriky, morální dilemata, šedavé postavy, romance, vývoj hlavní postavy, marnivost...a marnost. Též je to román o službě či služebnících. Znovu nahoru dolů, do stran. Od nejvyšších příček prvních ministrů království až po nejposlednějšího poslíčka tajných zpráv.

I třídně je Le Sage ve svém románu lehce omezen oproti jiným autorům. Což ničemu samozřejmě nevadí, pouze to specifikuje jeho knihu. Velký prostor se dostává divadlu a herecké společnosti. Za to pisálky rozhodně nešetří. Královský dvůr s jeho pozlátkem a nejistou půdou je od pradávna vděčným prostorem. Tady je státní služba rozebrána velmi originálním způsobem.

Osobně mám pikareskní romány docela rád. Byť přiznávám, že jsou mi bližší ty mírně pozdější od autorů zmíněných výše. Přesto jsem rád, že mám Gila Blase ve sbírce, protože stálo za to vtáhnout se do příběhu s tak skvělou výstavbou, která se stala inspirací oněm dalším. Sledovat nehody, náhody a příběhy hlavní postavy, změny v jeho chování. Šibalství je holt vděčná látka bez ohledu na čas nebo prostor. Však dodnes je mnoho pikarů oblíbených - ať už Tom Jones, Enšpígl nebo Švejk.

26.11.2021

Vynikající román, který čtenáři přiblíží život ve Španělsku v 18. st. Autor čtenáři vtipně ukáže život všech vrstev společnosti. Je pravda, že se zde vyskytuje spousta postav, které sami vypráví svůj životní příběh. Nicméně ono není třeba si je pro děj knihy pamatovat, sám autor nás většinou upozorní že je to ten a ten... Jedinou výtku mám k tomu, že posledních cca 200 stránek už bylo celkem nadbytečných a mě moc nebavily.

06.01.2021

Knihu som začal čítať viackrát a do konca sa mi podarilo iba raz. Ale stálo to za to. Je to veľmi dlhý román, ktorý núti vracať sa o dvadsať a viac strán dozadu aby ste sa našli. Veľmi veľa postáv a poprekrúcaných osudov chce fakt veľkú trpezlivosť a veľa driny. Nie je to kniha na oddychové čítanie, skôr na tréning pamäti a sústredenia.

02.02.2019

Četl jsem ho několikrát, ve vydání z roku 1952, které má skoro devět set stran, v češtině plné přechodníků a rozvitých vět. Je to popis mnohotvaré cesty životem, plné vzestupů i pádu, zklamání i osobních tragédií. Nelze to číst s dnešním cynickým pohledem na svět, spíš se na to dívat Dumasovým pohledem tří mušketýrů. Ale za přečtení to stojí!

13.03.2018

Asi jsem čekala víc od románu z doby Ludvíka XIV. Ale abych hned nekritizovala, číst se to dalo, jen nemějte zbytečně velké nároky na historický román, pak to bude OK.