Filtrační papíry
Petr Maděra
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222294/mid_filtracni-papiry-kci-222294.jpg
4
12
2
Petr Maděra nepřetržitě pracuje na snímání reality, koutů se starými šňůrami, prachu, skel domovních dveří, dna záchodové mísy, dna hrnce: to všechno je potřeba odebrat, rozkreslit, opatřit štítkem, podrobit pokusu, nastínit paralely a tak – svět je laborka a básník manický laborant, neví, že je Štědrý den, neví, kdy skončit, nedělá tečku.... celý text
Přidat komentář
Říkal jsem si, že přesně tuto poezii nemám rád... A pak jsem se začetl.
Autor zachycuje jako filtrační papír to nejvýraznější, čímž vynikne hnus a samotná podstata věcí - prázdná nebo hutná?
Jedná se o velmi zvláštní popis atmosféry. To zachycené po složení stvoří prapodivné obrazy až surrealistické nebo naturalistické?
Autorovy další knížky
| 2008 |  Houbeles pictus |
| 2022 | Každý ji zná tak bude maskovaná: 66 současných básní o Praze od 56 českých básníků a básnířek |
| 2007 | Černobílé rty |
| 2014 |  Filtrační papíry |
| 1997 | Krevel |
Nedá se říct, že bych byl z díla Petra Maděry úplně na maděru (zhnusení na vašich tvářích z tohoto prachbídného fóru je zcela případné).
Jsou servírované svižné verše - doopravdy se často báseň jeví jako voda, proudí a neotřele popisované prostředí je v pohybu. Vrství se, nanáší, vpíjí.
V mnohém jsem se motal. A nabyl jsem dojmu, že možná Maděra spíš doufá, že si čtenář v jeho básni něco najde, než že tam doopravdy něco je. Nebo jsem taky nedostatečně důvtipnej čtenář, bůh ví.
A co mi osobně taky moc nesedí, je "básnění o básních". Jakmile se několikrát v básni objeví "báseň", "poezie" nebo nedej bože "básník", je to trochu otravné a zastiňuje to okolní text.
Ale jinak jsou obraty barvité a syté (každá slza je oslepovala/a slepovala).
VII
Použitá bolest, obnošená, jako bys ji koupil z druhé ruky v druhé polovině života, už nemá ten říz, díky bohu,
slupky dolů z cibulové reality, tenké,
průsvitné, sametové strhávání, jež se neobejde bez slz.
Zrcadlo krájí svět na dvě vyvážené poloviny,
voda v osobním prostoru, stoupání hladiny,
přijímání zvuku.
Slupky dolů, i když už tušíme,
že nic než slupky až do středu není.