Filmový Vlasta Burian

05.05.2024

Solidní encyklopedie, v níž můžete zalistovat po zhlédnutí toho či onoho Burianova snímku a konfrontovat tak svůj názor s názorem tehdejších diváků-kritiků. Jsou tu hodnocení pochvalná; hodnocení střídmá; hodnocení, která nemilosrdně upozorňují na nedostatky…. Je na vás, ke kterým se přikloníte. Předložku “po“ každopádně podtrhuji, neboť při jiném načasování byste se dobrovolně připravili o dějová překvapení připravená scénáristy. // Filmy jsou řazeny chronologicky. A těch písní! Za jejich připomenutí zvláštní dík, pane Čáslavský! :-) // Dávám maximální počet hvězdiček.

Některé osoby, jejichž názory v knize jsou:
- Otakar Štorch-Marien (1897-1974)
- Quido Emil Kujal (1894-1970)
- Antonín Martin Brousil (1907-1986)
- Bedřich Rádl (1905-1981)
- Alan František Šulc (1909-1992)
- Viktor Srkal (1908-1948)
- Jiří Hrbas (1914-1976)

---------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
V nynější tak málo radostné době věru bychom potřebovali více takových filmů, při nichž se od začátku do konce pobavíme a hlavně – upřímně zasmějeme.

03.03.2019

Krásná kniha, která rozebírá 32 Burianových filmů. Jsou v ní podrobnosti o filmu, jména a fotografie herců, fotogalerie z daného filmu s komentářem nebo úryvkem z nějaké vtipné scény, dobovými recenzemi a na závěr celkové shrnutí autora knihy.
V závěru knihy nalezneme pár Burianových dokumentárních fotografií ze soukromého života.

22.09.2018

Karel Čáslavský odvedl touto knihou nejen obrovskou práci (těch detailů ze života Krále komiků), ale co hlavní - složil hold velkému herci, který měl v životě pech. Strmý růst a velké bohatství, bohužel to vše skončilo s koncem II.světové války. Ve srovnání s ostatními kolaboranty to odnesl opravdu hodně . Soudruzi ho odepsali . Filmy typu Slepice a kostelník a Muž v povětří - bohužel trapárna. Bylo zásluhou Jana Wericha, který mu podal pomocnou ruku v pohádce Byl jednou jeden král.
Ale já si zachovávám tohoto krále v krásných vzpomínkách . Zásluhou této knihy znám konečně slova písně knižete Nariškina z filmu Tři vejce do skla.
Jde o zvláštní verzi jazyka "carské šlechty", která po bolševické revoluci tak smutnila po nádherném životě, který se již nikdy, ale opravdu nikdy nebude opakovat, - tady nám ji Karel Čáslavský předkládá:

OČI ČERNÉ

Oči černija
oči chladnija
to mě anija nenapadnija .

Poněmajtě mi, vodky dajtě mi,
až budu na zemi, vynadajtě mi .

Oči černé jako uhle, pro vás bych chtěl ležet v truhle,
ležet v truhle, pěkně ztuhle, buďto támhle, nebo tuhle.

A pak:
Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku, graj mi graj, bylo-li by libo, libo papirosku,
nebo libo-li by radši čaj.
Jářku já mám nejraději tudle vodku, vypadá tak nevinně, čaj mě krkem nejde vůbec do žaludku,
pak spím po něm neklidně.

A následuje kozáček... pamatujete ?

04.08.2015

Takřka neocenitelný průvodce filmografií Vlasty Buriana - včetně té němé. Je zajímavé číst dobové recenze snímků, porovnávat je s názorem Karla Čáslavského, který se do děl, jež jsou pro řadu lidí nedotknutelné, nebojí i pořádně rýpnout, a pak je ještě konfrontovat se svým vlastním pocitem. Já se s většinou výtek shoduji - s výjimkou těch k mému milovanému filmu Ulice zpívá. Z obrazového doprovodu mě kromě fotografií ve skvělé kvalitě zaujaly také překrásné malované plakáty.