Fazóna
Miika Nousiainen
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499052/bmid_fazona-jAd-499052.png
4
185
185
Finský bestseller, který s humorem boří všechny stereotypy o partnerství i rodině Sami je muž v nejlepších letech, ovšem přes tikot biologických hodin sotva slyší vlastní myšlenky. Matku svých budoucích dětí hledá tak urputně, až se shodou nešťastných náhod dostane do křížku s motorkářským gangem. Jeho kamarád Markus zase zůstal sám se třemi dcerami a o tradiční rodině si může nechat leda zdát. A třetí kamarád do party Pesonen se musí starat o stárnoucí rodiče, takže jeho osobní život i zářná kariéra zůstávají v nedohlednu. Ani zbytek Samiho rodiny není zrovna reklamou na štěstí — jeho matka se po manželově smrti jen těžko vypořádává s osamělostí a vlastní dcera s ní kvůli naprosto nevinným otázkám na budoucí vnoučata odmítá mluvit. Při snaze o řešení svých potíží všichni shodou okolností narážejí na stejný lifestylový blog, který líčí rodinnou idylku blogerky Sini. Postupně si však i ona uvědomí, že pouhá vyladěná fazóna k opravdovému štěstí nestačí.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Pintaremontti , 2020
více info...
Přidat komentář
Tady nemůžu jinak než dát plné hodnocení. Text i samotné příběhy mě chytly a nepustily až do poslední strany.
V hodně situacích jsem viděl sebe nebo své okolí - hledání partnera, partnerský život, výchova dětí a do toho všechny ty online sociální sračky, které jsou kolem nás.
Někdy je to smutné, někdy vtipné (nebudete se popadat za břicho, ale pousmějete se) a někdy se to prostě musí sejít. Pro mě se tato kniha sešla a hodně mě potěšila. A donutila k zamyšlení...
(SPOILER)
"To si přečti, je to vtipné!", takhle jsem se dostala k této knížce.
Musím říct, že mi to až tak vtipné nepřišlo. Každopádně se knížka moc hezky četla, krátké kapitoly jsou super i pro méně zběhlé čtenáře, je to fajn oddychovka.
Za mě je to tak na 3,5 *, jedna hvězda dolů za ten 100% happyend a 0,5 * dolů za tu až nesnesitelnou toleranci a pozitivitu.
Do půlky to byla celkem sranda, od půle se kniha proměnila v bezduchou ubulenou limonádu pro starý babky. Kniha vesměs o ničem.
Knihu jsem uviděla v knihovně ,,zaujala mě obálka,finský autor,anotace a řekla si ,,proč ne,,a je skvělá,,překvapila mě,,hezky se čte,,je ze života,,hledání partnera,starost o děti,o nemocné rodiče,smrt,snaha o dítě,prolíná se tam lifestylový blog,,,i takové těžší témata v knize jsou,,moc se mě líbila,,a už se dívám po druhé autorove knize Kořeny..
Tak tuhle knihu jsem teď potřebovala. Moc jsem se bavila. Nemůžu říct, že bych přímo brečela smíchy, ale většina knihy byla milá a úsměvná. Občas byl děj sice proložený vážnějším tématem, ale vždy tak nějak odlehčeně. Sebeironické vyprávění několika čtyřicátníků, kteří se perou se svým životem a snaží se splnit si své sny nebo někdy jen prostě přežít, se mi četlo skvěle. Možná naděje, že to nakonec dopadne, správná dávka humoru a hlavně přátelství je nakonec udrželi nad hladinou každodenních starostí, zklamání a omylů. Už se těším na další autorovu knihu, protože jeho styl mi neuvěřitelně sedl. 5*
(4/23)
(SPOILER) Milé, laskavé a vtipné čtení. Trnitá cesta Samiho a jeho přátel a rodiny za obyčejným lidským štěstím. Nejen, že všechno dobře dopadne (tak trochu tři pohřby a jedna svatba na vlnách finského podivna), ale několikrát jsem se zasmála nahlas. A to se počítá.
Tak tohle mě bavilo, vtipný styl, zajímavé linky různých postav, které jsou vzájemně propojené. Určitě si půjčím i druhou autorovu knihu.
Milé, chytře vtipné a málo reálné, v hlavní roli několik čtyřicátníků se všemi možnými problémy.
Tento román bych doporučila všem čtenářům Patrika Hartla, případně Michala Viewegha (v jeho nejlepších spisovatelských letech).
Hmm. Slušný průměr, ale Kořeny mi nastavily laťku u autora výš, takže za mě zklamání z průměrnosti.
Tohle bylo fajn. Příběh tří kamarádů, téměř čtyřicátníků. Každý z nich žije naprosto jiný život, přesto se stále podporují a mají pro sebe pochopení. Pojítkem mezi všemi zúčastněnými je lifestylový blok blogerky Sini, která líčí naprosto ideální situace, které ona zažívá, se vším si poradí, vše je naprosto dokonalé, radí, co je správné a jak ona vše dokonale zvládá, dokonalá fazóna. Úplný protiklad života Samiho, Markuse a Pesonena. Dostáváme se k opravdu hodně tématům - obtížnosti hledání blízkého člověka, zvládání dnešního rodičovství, nerovným vztahům, touze po dítěti, mužskému pláči. Příběhy jednotlivých osob jsou líčeny humorně, i když s vážným pozadím.
Ze začátku jsem si řekla, že to bude zas nějaké rodinné drama, ale postupem jsem zjistila, že to je o rodinných vztazích, ale nejen o tom. Doporučuji.
(SPOILER) Vtipné i smutné, spousta úvah k zamyšlení. Zajímavé osudy lidí, které ale mohly být víc dotáhnuty. Konec byl rychlý a po tom všem, co se hrdinům dělo, se najednou všechno zhruba ve stejnou dobu všem vyřešilo a navíc dobře. Konec mě zklamal. Jinak se to četlo pěkně.
Byla to sranda a mělo to šťávu. Bohužel až na posledních pár kapitol. Jako by je napsal někdo jiný, těch slz po docela parádní jízdě na mě bylo ke konci moc. Trochu tu koncovku zachránila Henna, ta její řeč v nářečí… :-D
Nesmírně lidský a laskavý text. Pestrá mozaika osudů a postav, která rozesměje, rozesmutní i zaujme.
(SPOILER)
Asi mě zaujala anotace, protože obálka se moc nepovedla. Rozhodně ta by mě ke koupi nepřiměla. Název je nicneříkající, ovšem jiný si k přehlídce scén z „obyčejného“ života (ve Finsku, pochopitelně, takže každý den sauna, mimo jiné) neumím představit.
Vypravěčů je v příběhu hodně. Hlavním hrdinou je nejspíš Sami, který se vinou nešťastných náhod a především svých lží dostává do velmi prekérních situací. Ostatní mu se svými trápeními zdatně sekundují a takový Markus dostává hodně velký prostor. Postavy jsou živé a uvěřitelné, s tím souvisí svižné dialogy. Nicméně dobrá polovina knihy se utápí v úvahách. Zpočátku to bylo zábavné, ale na konci už to působilo únavně.
Děj kniha vlastně žádný neměla, Sami shání manželku, Henna se snaží otěhotnět, Markus pečuje sám o tři děti a tak dál. Bezvýchodnost jejich osudů působila chvílemi dost drtivě, autor to naštěstí sem tam zlehčil povedeným vtípkem či moudrým postřehem. Asi nejvíc jsem chápala Markusovy rodičovské problémy. Sami na začátku tvrdí, že ho holky vždycky odmítnou, někde za půlkou obrátí a lituje, že je sám na partnerky náročný, aby si nakonec vybral tu nejméně vhodnou ženu. Co ovšem selhalo úplně, byl ten shakespearovský happy end. Myšlenka, že každý dojde svého štěstí, je sice krásná, ale naprosto nereálná. Jo, a příšerné blogy o barvotiskovém životě Sini mi lezly na nervy, můj názor naprosto trefně vyjádřila Henna, a nemám pocit, že by do osudů hrdinů nějak významně zasáhly.
Četlo se to moc dobře od první scény až po uhozený konec. Překlad nemůžu hodnotit, ale korektury jsou odbyté, ve větách scházela či přebývala slova, což naštěstí uhladil hladký tok příběhu a časté střídání vypravěčů.
Pobavila jsem se, ale den po dočtení mám potíže si vybavit, o čem kniha byla. Sami byl sympaťák a zasloužil by si pořádný příběh.
To bylo tak příjemné čtení! Laskavé, humorné, smutné i važné, spousta zajímavých myšlenek a slovních obratů, velké potěšení odpočinout si u takové knihy.
Miika Nousiainen ukazuje, že severští autoři umí psát nejen drsné detektivky, ale také neobyčejné příběhy o obyčejném životě.
Ze začátku jsem si říkala, že to budou max tři hvězdy, takové nemastné neslané, bez emocí.
Ale pak v průběhu....mi došlo, že se mi to vlastně líbí. Normální životy normálních lidí. Přešlapy, pády, chvilky šťastné i nešťastné, trapné, .... prostě život.
Četlo se to hezky.
Bylo to příjemné překvapení, tahle knížka s povedenou obálkou. Krátké kapitoly, nazvané podle vypravěčů, kterými jsou hlavní hrdina Sami a jeho nejbližší lidé. Knížka začíná na pohřbu, končí svatbou a je vtipná takovým tím dobrým způsobem. Postavy románu a jejich problémy jsou zajímavě různorodé. Ke konci jsem byla trochu méně nadšená z vývoje jedné vztahové situace a připadalo mi, že přibylo dojímání na úkor humoru. Přesto doporučuji k přečtení, je tu mnoho výstižných popisů i myšlenek a bylo to takové osvěžující čtení do podzimního času.
Štítky knihy
přátelství láska muži humor Finsko finská literatura rodinné vztahy mezilidské vztahy společnost stárnutí
Fazóna
"Ztráta Suvi je horší než jakýkoliv dřívější rozchod. S nikým jiným jsem se necítil tak přirozeně. Všechny ty řeči o spřízněných duších jsou protivná klišé, ale klišé jsou vždycky pravda. Proto se z nich klišé stala."
Citát vybírám více méně náhodně, protože z Fazóny by se podobných krátkých vět s posláním dalo vyjmout skoro nespočítatelné množství - za předpokladu, že přistoupíme na určitá pravidla. I když příběh vypráví hned několik postav, jejich smýšlení, jazykové prostředky i humor jsou velmi podobné, v případě tří ústředních přátel před čtyřicítkou až identické. Finská úspornost pomáhá a pověstnou skandinávskou laskavost drží na uzdě až do finále, které sice není přeslazené, ale přesto možná až příliš nárazově optimistické.
Doporučila bych jako odpočinkovou četbu v situacích vyžadujících povzbuzení. Čtyři hvězdičky vidím tentokrát v nižším spektru, ale to neznamená, že bych si svět podle Nousiainena nepřála.