Fany
Anna Maria Tilschová
Středem románu je vylíčení dusného, neradostného prostředí, v němž živoří zámožná pražská měšťanská rodina před 1. svět. válkou.
Přidat komentář
Bohužel nedočteno. Tato útlá knížečka mě dostala do čtecí krize. Zhruba v polovině jsem ji musela odložit a pustit se do něčeho jiného, abych ještě někdy vůbec četla...
Moje první kniha od Tilschové. Nebyla úplně špatná, ale něco tomu ještě chybělo. K postavám jsem si zkrátka nevytvořila žádný vztah, všechny mi přišly hrozně ploché.
Zajímavý román. A to jak stylem, tak i formou zpracování. Důležité ticho a stísněnost, dokázala autorka přenést do celé atmosféry knihy. Velmi pěkné :)
Díky tomuto románu/povídce jsem nahlédl částečně do světa (a možná i duše) dnes velmi málo známé spisovatelky, která byla po Karlu Čapkovi předsedkyní českého PENklubu (!). Ačkoliv to není kniha, která by měla nějaký velký tah, že by Vás uvláčela vypravěčstvím nebo nějakou psychologickou hrou s postavami, je to velmi poctivý text. Co na tom obdivuji je fakt, že se autorce podařilo vykreslit skutečně atmosféru místa velkého domu se zahradou, která tam hraje významnou roli, a potom atmosféru naprosto zatuchlé a rozpadající se měšťanské rodiny těsně před 1. světovou válkou. Jak jsem pochopil, jsou to v mnohém autobiografické odkazy a věru není, co závidět. To schéma je celkem jednoduché, vyprávěcí linie taky, hlavní hrdinka jí vlastně je a zároveň není, protože vše se točí kolem rodiny, ve které je takový mrtvolný klid, ve kterém si všichni libují, až se ho bojí narušit - a jakákoliv odchylka je téměř katastrofou. Zvlášť, když je tu strýček, který to všechno narušuje. Takže líbila se mi ta citlivost v líčení a výstavbě časoprostoru a zvyků rodiny a jsem šťastný, že v takové rodině nežiju.