Experimentální démonologie

Poznámka překladatele Není cílem této krátké poznámky hodnotit, jaký rozkvět či úpadek zaznamenala démonologie za více než 50 let od doby, kdy Josef Dürr napsal tuto svým způsobem průkopnickou knihu. Nutno jen konstatovat, že se démonologie doposud nestala předmětem výzkumů oficiální vědy; naštěstí. Myslím však, že je dnes již možno odpovědět na otázku, zda fenomény, s nimiž démonologie pracuje, jsou pouze projekcí operatérova podvědomí nebo zda mají vlastní podstatu. Odpověď moderního okultismu na tuto otázku má podobně janusovskou tvář jako odpověď moderní fyziky na otázku po podstatě světla. Stejně jako má toto současně povahu vlnění i povahu korpuskulární, tak i démonologické fenomény je nutno chápat psychologicky jako archetypy kolektivního nevědomí, a zároveň i tradičně jako zvláštní entity. Uplatňovat pouze jedno z těchto hledisek by bylo zavádějící a mohlo by vést i k nedorozuměním a omylům. ve vlastní evokační praxi. Současnému člověku je ovšem bližší první hledisko a přiklání se k němu i většina soudobé okultní literatury poučené Jungovou analytickou psychologií. Zatímco středověký magik evokoval např. démona lásky Anaela, komunikuje moderní operatér s animou či s personifikovaným libidem. Magický kruh je symbolem integrity operátorova Ega, a jeho překročení, obrazné i doslovné, může mít za následek narušení struktury magikovy osobnosti a tím i celé jeho psychiky. Ne nadarmo varuje stará okultní literatura, že neopatrným hrozí šílenství nebo smrt. Faktický výsledek magické operace lze dnes chápat jako synchronní fenomén, a nikoli jako magickou kauzalitu. Tradiční pojetí je však leckdy jednodušší a dokáže symbolicky shrnout do stručné poučky jev, k jehož popsání by jinak bylo potřeba rozsáhlého psychologického a terminologického aparátu. Pokud se týká přehodnocení a opravení starých rituálů, po kterém Dürr volá, odvedl na tomto poli úctyhodný kus práce všestranný anglický okultista Aleister Crowley. Svým dílem přispěli i jiní, světové okultní veřejnosti méně známí badatelé, mezi nimi v neposlední řadě český magik a theurg Dr. Jan Kefer, který ve své knize “Theurgie magické evokace” uveřejnil zkrácený český překlad prvních tří experimentů z Dürrovy “Experimentální démonologie” a kriticky je zhodnotil. K jeho překladu jsem při své práci přihlédl. Kefer Dürrovy předpisy komentuje a označuje je za primitivní. Je pravdou, že tyto těžko snesou srovnání s detailně propracovanými starými grimoáry typu Faustovy “Magie innaturalis” apod. Přesto se domnívám, že Dürrova kniha nepostrádá jisté zajímavosti. Přinejmenším může posloužit jako inspirace začínajícímu evokatérovi, který nemá potřebnou praxi, ani dostatečně hluboké znalosti hermetických věd, jež jsou pro bezpečné praktikování složitějších rituálů nezbytné. V překladu jsem vypustil několik autorových poznámek, které dnes již pozbyly platnosti. (Např. “Krevel a magnetovec jsou k dostání v každé lékárně.“) Vídeň, v květnu 1990 J. V. Vydání první... celý text