Emma
Charlotte Brontë
Když na první pohled bohatý otec přiveze dceru jménem Matilda Fitzgibbonová do školy ve vesnici Clinton St James, nikdo by se nenadál, že během pouhého čtvrt roku se z domnělé dědičky značných statků stane opuštěné, bezprizorné dítě. Naštěstí se dívky ujme milá vdova Chalfontová z téže vesnice. S pomocí výmluvného pana Ellina začíná pátrat po dívčině minulosti, o níž sama dívka zarytě mlčí. Kdo je Matilda Fitzgibbonová, odkud pochází a jaké je spojení mezi ní a krásnou, leč nespoutanou Emmou s havraními vlasy, jejíž jméno je vyryto na náramku ve tvaru hada, který představuje jedno z mála vodítek? Více odhalí romantický i tajemný příběh plný nečekaných zvratů, v němž pravda vyjde najevo až v úplném závěru.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2010 , DaranusOriginální název:
Emma , 1854
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, ale zdálo se mi, že je v né patrné, kdy přestala psát Charlotte Brontëová a na příběh navázala jiná autorka. Přesto je to velmi příjemné čtení s promyšlenou zápletkou.
Tato kniha byla pro mne velkým překvapením, očekávala jsem od ní, že to bude příběh typu "jak chudá dívka ke štěstí přišla", ale že to bude vlastně napínavá detektivka, to mne nenapadlo.
Nešlo mi do hlavy, prečo sa tá kniha volá "Emma". No nakoniec som to pochopila a som rada, že som si túto knihu prečítala :) Pútavé, veľmi pekne vygradovaný dej, aj keď sa niekomu bude zdať nudný. A pán Ellin je rodený detektív :D
Ze začátku mě tato kniha moc nebavila, ale jakmile se příběh rozjel tak mě to pohltilo a jen těžko jsem se od knihy odtrhávala. Klidný romantický příběh se zajímavou zápletkou a nečekaným koncem. Vřele doporučuju na klidné nedělní odpoledne.
Štítky knihy
Kniha Emma je v
| Přečtených | 268x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 50x |
| Chystám se číst | 125x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 1x |
Děj opravdu pěkný, celkově se mi líbila. Ale nějak se nemůžu přimět jí dát 5 hvězdiček. Možná mám tendenci srovnávat jí s Janou Eyrovou. Jenom styl psaní u Jany totiž úplně strhával a nadchával a to se u Emmy říct nedalo. Děj byl strašně dobře promyšlený, konec šokující, ale přišlo mi, že byl napsán moc jednoduše, že mě prostě ani nedokázal pohltit. "Pan Ellin udělal tohle, paní Chalfontová tamto...", jakoby do toho autorka nedala tolik citu.
Je ale možné, že jsem si tohle začala uvědomovat až v místech, které psala druhá spisovatelka a tehdy jsem to buď nevěděla nebo mě to nenapadlo... A asi to tak bude, protože jsem viděla, že Brontëová umí nadchnout, tak proč by to tady bylo jinak? Možná že kdyby to dopracovala ona, dostala by teď ode mě Emma 5 hvězd... Ale i tak to byla krásná knížka. Obdivuju spisovatele, kteří dokážou něco tak propracovaného vymyslet...:)