Edda a Sága o Ynglinzích
Snorri Sturluson
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31409/bmid_edda-a-saga-o-ynglinzich-EvC-31409.jpg
5
85
18
Snorri Sturluson (1178/9–1241) zpracoval severskou mytologii, známou také z tzv. Starší nebo Básnické Eddy, do svého druhu učebnice básnické tvorby. Jeho Edda obsahuje shrnutí eddické látky (pod názvem Gylffiho oblouzení), poučení o práci s ustálenými metaforami, typickými pro středověkou poezii (O jazyce básnickém), a v zásadě technický Výčet meter (do tohoto překladu nezahrnutý, protože v podstatě nepřevoditelný). Gylfiho oblouzení, těžiště Snorriho Eddy, je však vedle Starší Eddy jediným písemným zpracováním eddické mytologie, a proto Snorriho práce daleko přesahuje jeho původní záměr, jímž bylo znovuoživení skaldské poezie. Ve Snorriho zpracování jsou mytologie, představy o podobě, vzniku a vývoji světa, panteon i báje o bozích a bohyních vyloženy systematicky jako odpovědi na otázky fiktivního krále Gylfiho, který se pro vědění o božstvech a jejich moci vypraví až do jejich sídla, do Ásgardu. Sága o Ynglizích je Snorriho příspěvkem k historickému žánru pevně spjatému se severskou literaturou. Snorri své zpracování napůl bájeslovných příběhů o staroislandských panovnících spojil do souboru Heimskringla, Sága o Ynglinzích je její úvodní část.... celý text
Literatura světová Mytologie Historie
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
Edda Snorra Sturlusonar , 2001
více info...
Přidat komentář
Do značné míry bych se zde mohl opakovat vzhledem k mému komentáři u starší Eddy, ale pokusím se být pokud možno originální.
Mimořádně oceňuji předmluvu, která popisuje život a dílo Snorriho Sturlusona, uvádí Eddu, i Ságu. Je velice užitečná a obsahuje informace, které přeci jenom čtení poněkud ozvláštní.
Co oceňuji nepatrně méně – a je to obecnější znak Eddy, i Ságy – není nějaká chyba, nebo něco co bych mohl kritizovat z hlediska formálního, jedná se spíše jen o jakousi skvrnku na kráse z pohledu čistě osobního. Zatímco je starší, poetická Edda čistá a ryzí, dokonalý originál, ničím neředěné mrazivé mytologie, Snorri, a nikoliv nepochopitelně, řízl onu čistou mytologii křesťanstvím, dějinami světa a jakousi podivnou „racionalizací“. Opakuji, dává to smysl a je to ve skutečnosti celkem elegantně, ač vtipně pojato, ale osobně mi to maličko kazilo požitek. Ta Trója, s tím Kristem mi to prostě maličko znepříjemnili. A upřímně, Augusta jsem tam fakt nečekal.
Jinak, hovoříme-li o knize, musíme ji pojmout jako dvě, respektive tři části. První je Edda a Básnický jazyk jako, řekněme podkapitola. Druhá část je Sága o Ynglinzích. A funguje to tu opět do značné míry podobně jako u starší Eddy. První část, O bozích (v tomto případě Edda a Básnický jazyk) je zábavná a neskutečně zajímavá. Druhá část, O hrdinech (v případě Ságy to platí ještě více), je prostě nudnější. No je to tak no… V první části nám Snorri bravurně převypravuje některé Eddické mýty ústy Vysokého, Stejně vysokého a Třetího. Je to dokonce i stejně koncipované jako starší Edda – čili jako jakási vědomostní exhibice. „Copak ty tohle nevíš? No to jsi ale blbeček, že neznáš jména těchhle osmnácti obrů a osmdesáti trpaslíků!“
Jazyk básnický navíc přidává i některé příběhy, které nepocházejí ze starší Eddy a já jsem na ně například už dávno zapomněl. Ano, znal jsem je jako malý, ale prostě jsem je nějak vytrousil a bylo velice milé si je osvěžit. A to ať již hovoříme o Lokiho příhodě s kozlem, nebo o Ódinovi, který sere na všechny básníky.
Sága je prostě méně zajímavá. Člověku se skoro zdá, že přejala biblické manýry s vyjmenováváním rodokmenů, jenom to trošičku opepřila nějakou drobnou příhodou ze života nějakého toho krále, nejlépe takovou historkou, která končila jeho relativně kreativní smrtí.
Obecně vzato je to skvěle napsané a pokud se chcete do skandinávské, či jednodušeji nordické mytologie dostat hlouběji, je tato famózní historická památka naprosto nezbytná. Ale osobně bych spíše doporučil starší, poetickou Eddu. Některé části z ní si přečtete i v mladší Eddě a mám-li být upřímný, ty části mne osobně stále zajímaly nejvíce, ale přečíst si ji jako celek je nezbytné. Potom bych doporučil jako shrnutí a doplnění dalších mýtů, zde přítomnou mladší Eddu.
Největší klasika mezi ságami. A samozřejmě také ta nejpopulárnější a nejvíce čtivá. Tedy mám na mysli její první část, kde si můžeme přečíst řadu známých i méně známých příhod severských bohů, tak jak je tehdejší autor zaznamenal(a je otázkou co si domyslel, přimyslel a co si přimysleli jiní, protože se zachovala jen v opisech). Jediné "mínus" knihy je její poslední část, která je oproti té mytologické dost nezáživná, neboť jde prakticky jen o výpis členů jednoho rodu a jejich činů, což bylo v 90% boj a dobývání. Pouze z ní můžeme vypozorovat, že velice častý způsob likvidace politických protivníků bylo jejich uzavření v domě, nejlépe po nějaké hostině kdy byli všichni opilí a následné zapálení celé budovy:-) Ideální je ale před touto knihou přečíst i poetickou starší Eddu.
Pro každého, do má zájem o severogermánskou mytologii, je tahle kniha naprostou nutností. Máme velké štěstí, že k pochopení tehdejších básní, bylo potřeba znát bohaté mýty a legendy. A tak je Snorri Sturluson, ač sám křesťanem, zachoval i pro další generace.
Nádhera.Příběhy ze severské mytologie,napínavé drsné a poetické.Inspirace pro spoustu spisovatelů a hudebníků,od Wagnera po Tolkiena a další.Rozhodně se k této knize budu často vracet,jedno přečtení nestačí.Číst si příběh o prokletém prstenu a poslouchat u toho Wagnerův Prsten Nibelungův,tomu se nic nevyrovná.
Severania mali to šťastie, že Snorri Sturluson spísal aspoň časť ich mýtov do Prozaickej Eddy. Eddické príbehy sú často dosť známe z rôznych sekundárnych zdrojov venujúcich sa germánskej mytológii, no prečítanie si ich v neskrátenej forme stojí ozaj za to. Odporúčam.
Severské mýty miluji kvůli tomu, že bohové v nich vystupující, nejsou ani zdaleka tak všemocní, vševědoucí a vševidoucí jako jejich kolegové na Olympu. Tyto mýty jsou takové "přízemní", blízké nám, obyčejným smrtelníkům. Ze všech různých světových mýtů, co jsem zatím četl, se mi ty severské líbí nejvíce.
Skvělá kniha o severské mytologii pro neseveřana :D
Z básnické Eddy jsem měl v hlavě dost rozcuchané informace. Snorriho Edda mi je pomohla krásně setřídit a spoustu věcí, které mi byly z básnické Eddy nejasné, vysvětlit.
Sága o Ynglinzích v závěru knihy byla sice dost nezáživná, mě šlo ale hlavně o mytologickou část, která svůj účel splnila na jedničku.
Některé části byly sice dlouhé a nudné, ale jinak mě kniha uchvátila. Četla se velmi dobře a já se dověděla některé další věci o severské mytologii. Ale myslím, že to nebude sedět každému.
Prozaická Edda (též Mladší či Snorriho Edda) byla mým prvním a dlouho plánovaným knižním setkáním s nesmírně lákavou severskou mytologií a zároveň perfektním základem pro další četbu v této oblasti - např. Poetické (Starší) Eddy.
Kniha je uvozena odborným pojednáním Heleny Kadečkové, výmluvně pojmenovaným "Snorri Sturluson, jeho doba a dílo", a následně se dělí na dvě části. První a větší z nich je tzv. Snorriho Edda, jejíž první část (Gylfiho oblouzení), formou dialogu švédského krále Gylfiho s Ódinem, seznamuje se základy eddické/severské mytologie a druhá část (Jazyk básnický) se věnuje mytologické látce skaldské poezie, mj. i tvorbě a správnému chápání tzv. heiti (jednoslovných synonym či metafor) a tzv. kenningů (složitějších, minimálně dvouslovných, složenin nahrazujících běžná slova a názvy - např. zhouba stromů = oheň nebo Freyjiny slzy = zlato či jantar).
Druhá a menší část knihy (Sága o Ynglinzích) je spíše mytologicko-historizujícím genealogickým výčtem severských (zejména švédských - uppsalských) panovníků, jejich (zlo)činů, způsobů úmrtí a nástupců. Ačkoli pro mne tato část byla méně záživná a přínosná než část "eddická", přesto si kniha jako celek nezaslouží jiné než maximální hodnocení. Za zmínku stojí také její celkové zpracování nakladatelstvím Argo - ať už se jedná o parádní barevné ilustrace nebo sérii zajímavých černobílých fotografií znázorňujících místa a kulturní artefakty související s tématem knihy.
Musím říct že "Eddická" část mě bavila víc než Sága o Ynglinzích. Tam se v podstatě jednalo jen o nástup nového krále za novým králem na trůn (ideálně jeho synem) a jeho smrtí....a jeho následným pohřbem v Uppsale. (Asi to bude část vhodnější pro historiky.) Já ale žádný nejsem, tak jsem si užila spíše první část. Jo a konečně jsem zjistila, kde se mnou milovaný Tolkien inspiroval. Viz jména trpaslíků...a jaká že je ta Gandalfova hůl? Jasanová? A je to jasný....pan Yggdrasil zabodoval.
Dvanáct berserkrů krále Hrólfa Tyčky: Hrómundr harði, Hrólfr skjóthendi, Svipdagr, Beigaðr, Hvítserkr inn hvati, Haklangr, Harðrefill, Haki inn frækni, Vöttr inn mikilaflaði, Starólfr, Hjalti inn hugprúði a Böðvarr bjarki.
Ó, jak se směje slunce májové!
Jedno přečtení rozhodně nestačí k pochopení a vstřebání informací o severské mytologii
Štítky knihy
severská mytologie Edda ságy Ynglingové
Autorovy další knížky
| 2003 |  Edda a Sága o Ynglinzích |
| 1967 | Sága o svatém Olavu |
| 1929 | Okouzlení krále Gylfa – Edda |
| 1977 | Kráľovské ságy |
Kniha Edda a Sága o Ynglinzích je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 132x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 99x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha, kterou je třeba číst v této formě. Tedy s předmluvou překladatelky, která zasazuje dílo a autora do kontextu doby a s rozsáhlým poznámkovým aparátem, který neodborníkovi poskytne lepší orientaci.
Jestliže někteří vtýkají Gaimanovu převyprávění severských mýtů přílišnou stručnost, pak by si měli přečíst Snorriho Eddu a zjistili by, že každý z Gaimanových příběhů je v originále pouze odstavcem.
Co mě na Snorriho přístupu moc pobavilo, byla skutečnost, jak na půdorysu "literárněvědného" díla vrátil do křesťanského světa pohanskou mytologii.