Echo
Thomas Olde Heuvelt
Echo Thomase Oldeho Heuvelta je mrazivý thriller o obsesi, posedlosti a nezdolné síle přírody. Nicka Greverse a jeho lezeckého parťáka Augustina přitahuje Maudit, odlehlá hora ve Švýcarských Alpách. Informace o ní jsou skoupé a v jejím okolí vládne neobvyklý klid. Když horolezci vstoupí do přilehlého údolí, zmocní se jich zlověstný pocit, že nejsou sami. Nedlouho poté je Augustin mrtev a Nick se probere z kómatu zmrzačený, s obličejem omotaným obvazy. Čeká ho náročná rekonvalescence, brzy si však uvědomí, že trauma vyvolané nešťastnou událostí není to jediné, co ho pronásleduje. Něco se v něm probudilo Thomas Olde Heuvelt překonává románem Echo sám sebe. Strhující kniha, která vás už od první děsivě napínavé scény zcela pohltí... celý text
Přidat komentář
Fanoušci hororů pozor! Na křídlech kavek přilétá román s hororovými prvky děsící každou živou duši. Odvážíte se vylézt do nehostinného údolí knihy Echa?
Šestý román nizozemského spisovatele pojednává o strachu přesahujícím lidské myšlení, posedlosti a přírodě, jenž v příběhu ukáže svoji nejtemnější stránku.
Sám autor je nadšený horolezec a právě prostředí hor i horolezectví samotné je do nejmenších detailů popsané. Čtenář má tak pocit, že se ocitl v nelítostném horském ovzduší.
O autorovi je známo, že od mládí čte tvorbu Stephena Kinga. V Echu jde vidět inspirace Kingovským stylem. Heuvelt útočí na čtenářovu mysl zdánlivě známými záležitostmi, které přetransformoval do děsivých jako je bouřka či nepříjemný pocit sledování.
V ději je použito hodně anglických slov a vět. Ze začátku mohou působit rušivě, ale nakonec se na to dá zvyknout a takové "holy creepy" se stane hláškou knihy.
Echo je význačné tím, jak je napsané. Hra se slovy, zajímavé věty...to je velkým plusem a zároveň i mínusem. V pozitivním smyslu děj, právě díky tomu, nenudí a čtenáře nutí ke čtení. Negativum je to, že se některé informace opakují a obměňují akorát v jiných souvětích.
Příběhem provází Nick, znetvořený horolezec a Sam, Nickův partner. Taky se zde objeví Samova sestra Julie, která se objeví v děsivém prologu a spousta postav, která jsou velmi důležitá pro celý děj knihy. Kapitoly jsou nazvány podle názvů klasických gotických románů a povídek. Jako plus i úryvky z nich jako jsou Misery, Exorcista nebo V horách šílenství.
Kniha je skvěle napsaným literárním počinem a doufám, že nás autor brzy obohatí o další příběh.
Nádherný příběh, nádherně napsaný. S klidem bych se podepsala pod komentář, který už přede mnou napsal Laugar. Z těch 472 stran bych neubrala ani jedinou. Autora řadím do oblíbených .
Autor je nizozemský spisovatel. Čte knihy od Stevena Kinga od 11 let. Je horolezec.
Autor pracoval na knize ECHO 3,5 let. Jedná se o jeho šestý román. Střídají se různé úhly pohledu hlavních postav. Nachází se zde deníkové záznamy. Jedná se o kombinaci žánrů thriller s hororovými prvky a mysterióznem. Kniha je docela bichle, ale nicméně jsem knihu přečetl během 3 dnů. Otázkou zůstává, jestli by knize neprospělo seškrtat pár stran, ale těžko říci. Jeho redaktorka DIANA už knihu seškrtala o 80 stran.
Hlavní postavou je NICK a jeho parťák AUGUSTIN, které přitahuje MAUDIT, odlehlá hora ve Švýcarských Alpách. Jednoho dne se rozhodnou, že se na tuto horu vydají, ale dojde k tomu, že Augustin je mrtev a Nick se probere z kómatu zmrzačený, s obličejem omotaným obvazy. Nick má přítele SAMA.
Zpočátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetl, ale posléze mě kniha více a více bavila. Kniha je atmosférická a vtáhlo mě to do příběhu. Přenesla se na mě atmosféra hor a zimy. Ideální četba v zimním období a v noci, pokud se příliš nebojíte.
Kapitoly v této knize nesou názvy klasických gotických románů a povídek. Na počátku každé kapitoly nalezneme citát z dané knihy nebo povídky. V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELKY.
Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
Jsem horolezec, který si, stejně jako Nick, bere vrchol s sebou dolů jako suvenýr. Ale jakmile se ocitnete v údolí, je to jenom kus kamene a ztratí své kouzlo. Váš pohled se pak zatoulá k ještě vyššímu, náročnějšímu vrcholu v dálce. Upřímně řečeno, nutkání dosáhnout pokaždé něčeho vyššího cítím u všeho, co v životě dělám. A proto mi překonání úspěchu HEXu připadalo jako nemožný úkol.
Vztah mezi spisovatelem a čtenářem mě vždycky fascinoval. Bez představivosti čtenáře jsou příběhy jenom mrtvá slova ve tmě. Až když knihu otevřete, přivedete ji k životu. Podobá se to zaříkávání nebo magii. Navíc tu magii šíříte tím, že o knize mluvíte, postujete o ní nebo ji někomu darujete.
Asi jsem od toho čekala něco jiného. Za mě byl děj zbytečně rozvláčný a do hororu to mělo hodně daleko. Taková duchařská gay story.
Dechberoucí začátek, skvělá první třetina... a pak se to táhlo a táhlo, až se to úplně rozplizlo. Škoda.
jako křehká gay romance skvělé. jako horor už slabší. ale pro mně, co se zrovna nedávno vrátila ze švýcarských Alp, má kniha bonusové body za atmosféru a prostředí - nemusím si dohledávat, jak to tam asi vypadá, mám velmi jasnou představu... líbily se mi taky vtipné Samovy hlášky, kterými se pokoušel shodit vlastní strachy.
První scéna v chatě byla vážně vynikající a hrůzostrašná. Pak následoval nesmírně obsáhlý popis hor jak od Messnera.Jinak moc zajímavý popis horolezectví a výborné byly také různé mýty.Co mi vadilo byly nepřeložené věty kterých bylo hodně a působily rušivě.Drobet přiteplené.Zkrátit děj alespoň o sto stran.Hex se mi zkrátka líbil víc ale musím jinak knihu pochválit a doporučit.Plny počet dát ovšem nemůžu.
(SPOILER)
Vynikající první půle, úmorná druhá: autor se vrhl na podrobný popis horolezení na jednu prokletou alpskou horu, které se všichni vyhýbali, a při tom hojně filosofoval o přírodě, horolezcích, přírodě a lidech vůbec. Je znát, že sám autor se rád šplhá po horách, takže někde byly popisy až trochu úmorné, ale po dvou stech stranách je vcelku jasno, co se stalo.
Jenže je to horor, což naznačil již prolog, k němuž se vracíme až na straně 450, do kdy se babráme ve spoustě bludů, halucinací, obsesí, posedlostí, pověr a mýtů, strachů a tajemství kolem hory. To vše na pozadí partnerského vztahu dvou protagonistů, zmrzačeného Holanďana a Američana. Myšlenky, hnutí a vzpomínky obou tvoří základní styl knihy - střídání po kapitolách z jejich soukromých zápisků. Kapitoly samy jsou uvozeny tituly a citátem z více či méně známých hororových knih, což se zdá přitažlivé jen snad na první pohled.
Autor sám asi sto stran před koncem připomíná, že "dobrý hororový příběh nekončí smrtí, ale něčím mnohem horším", takže jsem po chvilkovém odložení knihy a nejistotě, zda se k obsažnému mystickému příběhu zase vrátit. vydržela až do samého konce. Nicméně po neustále přibývajících mrtvolách jsem sama žádný zvláštní a horší konec nezaregistrovala. Trauma z dětství se vyjasnilo a ztráta přítele byla vcelku jasná od začátku...
Proto poněkud rozporuplné pocity: za první půli jsem uštědřila 100%, ale druhá půle to pro mne rozmělnila a pokazila, dala se smrsknout na zlomek a bylo by to údernější. Celkem 75%.
"Každý horolezec ví, že oduševnění dává každé hoře vlastní specifický charakter. Mont Blanc je velký spící obr. Když se na masiv s jeho družicovými vrcholky podíváš ze svahů nad Ženevou, můžeš v něm dokonce rozeznat hlavu. Gran Paradiso je srdečná stará dáma; každý den pouští na svá sněhově bílá úbočí stovky lidí. Zinalrothorn je mladá duše s ostrými hranami, která ze sebe zle ukusuje, ale jde jenom o siláctví zatvrzelého dítěte.
Jako horolezec s duší hory krátkodobě navážeš kontakt a uzavřeš s ní smlouvu... ovšem žádné přátelství. To ne. Pokud je to hora příznivě nakloněna, přijme tě a nechá tě odejít. Večer se ještě jednou ohlédneš na vrchol na konci údolí. Se vzájemným respektem si pokynete; tentokrát jsi z toho vyvázl. Nikdy však nezapomínáš, že hora nad tebou vždycky bude mít navrch. Pokud jí byť jen na chvíli pohrdneš, nemilosrdně udeří."
"Četla jsem jednu případovou studii o horolezcích. Neberte si to moc osobně, ovšem podle té studie nejsou horolezci obecně vůbec tak milí lidé. Byli tam charakterizování jako egocentričtí a obsedantní jedinci, pro něž je důležitý jedině vrchol. ... Neberete si sebou dolů z každé hory, na kterou vylezete, kousek vrcholu do své svírky? Jsou to trofeje vašich triumfů. Říkáte jimi: tahle hora, je moje, převýšil jsem všechno a všechny. V tom článku tento prožitek nadřazenosti charakterizovali jako společnou hnací sílu mnoha horolezců. nebezpečí se skrývá v tom, že nadřazenost funguje jako kokain: chcete pořád víc. Každý další vrchol musí být ještě vyšší, ještě krásnější, ještě náročnější. Po každém úspěšném výstupu žijete v iluzi, že se stáváte nepřemožitelnějším. Ale v horách nejste nikdy nepřemožitelný. V horách jste Ikarus, který letí pořád výš a výš ke Slunci. A všichni víme, jak to s ním dopadlo."
"V horách jdou život a smrt ruku v ruce."
Příběh mě k sobě připoutal od prvních stran a nepustil mě, dokud jsem ho nedočetl. Líbilo se mi zapracování tajemných alpských legend do vyprávění, napětí i ponurá atmosféra hor, hlavní postavy i jemně vyjádřená milostná nitka, která se příběhem vine. Román má své osobité kouzlo, ale samotný příběh nebude sedět úplně každému a některé čtenáře nepochybně odradí jeho děj, dlouhé opisy nebo velký rozsah. Z mého osobního pohledu jde však o fenomenální dílo.
Hra dvou odlišnejch polovin. Zatímco u tý první jeden nedejchá, užívá si Nickovu story o vejšlapu na švýcarskou horu, i Samovo pochybování nad budoucností, ta druhá se podivuhodně vleče. Z námětu, kterej připomene Misery smísený s Lovecraftem, zbude jen ohromná tloušťka stránek, vrstvení očekávaný gradace a až překvapivě dubovej vypravěč. Fatální negativismus ale není na místě, ECHO je dobrý hororový řemeslo, výborně přeložený Veronikou Horáčkovou. Jen se z výtečný první poloviny promění v uondanou rutinu, kterou bych si, v případě audioknihy, zrychlil na 2.0.
Tak to bylo zajímavé čtení, které mě drželo jako ta hora Nicka... neřekla bych, že je to thriller, spíš příběh s mysteriózními prvky a docela slušně nabité... fakt jsem četla skoro,,v kuse,,tak mě to ,, ovládlo,,a nestydím se říct, že jsem měla v některých okamžicích husí kůži... mám jen malé výhrady a to - ty věty v cizích jazycích by měly být přeložené,to mi opravdu vadilo a druhá malá výhrada je, že by tato knížka snesla klidně mít o 100 stránek míň... ale to nikterak nesnižuje hodnotu samotného příběhu...
Ještě bych měla dodat, že autor je sám horolezec a jméno Pietr, které padlo v knize,byl jeho blízký přítel,,spolulezec,,... bohužel zemřel v r 2017 a tato knížka mu taky byla věnována...
"Každý génius má v sobě trochu šílenství. "
Keďže sa vydanie posunulo o rok aj pol, tak som aj zabudla, že kniha už vyšla... Ale rozhodne sa vyplatilo čakať!
Už len za prológ musím dať plný počet bodov, pretože sama som sa pri ňom skoro počúrala :)
'Echo' je energiou nadupaná bomba, neexistuje tu žiadne hluché miesto, takmer päťsto strán doslova zmizne pod prstami, pretože človek je lačný a chamtivý na každé ďalšie slovo. A Maudit začne ožívať v každom z nás...
Vrele doporučujem :)
PS: Len malé varovanie na záver: Ak patríte k tým, ktorým sa láska a partnerstvo medzi dvomi mužmi prieči, oblúkom sa tejto knihe vyhnite!!!!! Zbytočne by ste boli pohoršení a negatívne hodnotenia si 'Echo' rozhodne nezaslúži!!!!!
A ostatní? Hor sa do šialenstva :)
"Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal nestvůrou. A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe."
Štítky knihy
horolezectví psychická traumata psychologické thrillery Alpy (Evropa) gayové LGBT, queer, LGBT+
Tak Echo, mě úplně minulo. Očekávala jsem od toho zcela něco jiného. Hlavně jsem se nechala nalákat nato, že autor je milovníkem Kinga, je mu inspirací a vzorem... Tak zde ta inspirace dle mého moc nevyšla.
Bylo to divné, zvláštně sesekané, zmatečné a jak jinak, prošpikované citovým zaujetím pro stejné pohlaví. To už se stává léta tradicí, že v příbězích, ať už knižních, či filmových, děj stojí a zároveň padá na oné dvojici... Příkladem může být i film Zkrocená hora.
Pád to sice byl, ale z čtenářského hlediska..., bohužel i pro mne...