Dvě slova jako klíč
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318410/bmid_dve-slova-jako-klic-a5W-318410.png
4
264
70
Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D. Osudy lidí z různých koutů světa magicky se propojující v jednu řeku nekonečně plynoucího přítomného okamžiku a konečného rozhodnutí hlavního hrdiny Teodora D. Příběh o lásce, vině a smíření. Typické autorovo hledání smyslu života se v této knize dostává až k hranici tajemného, kde se realita rozpouští v iluzi.... celý text
Přidat komentář
Tak trochu jiná kniha, s menším dějem, ale více myšlenkama, nad kterými stojí za to se zamyslet. A přitom je to stále dobře čtivé.
Příběh v knize je dosti rozdrobený až jsem se v něm ztrácel. Námět dobrý, kniha čtivá ale v hlavě guláš.
Woow, mě kniha naprosto nadchla... Četla jsem všechny knihy, každá je jiná a přesto mají něco společného... Knihu rozhodně doporučuji, čte se jedním dechem.
Výborná kniha. Tvorba pana Formánka mě hodně zajímá. Budu dále sledovat jeho cestu a držet mu palce........
Bohužel zklamání. Formánek potvrzuje, že je solidní reportér, ale velice průměrný spisovatel. V Prsatém muži čerpal z exotických zážitků, Mluviti pravdu zase staví na úžasném životním příběhu. Právě jeho absence Dvě slova jako klíč naprosto potápí. Hlavní postavy ničím nezaujmou, duchovní linka působí neuvěřitelně. Autor jako by si rozepsal pět krátkých povídek a pokusil se je našroubovat do jednoho románu, jen aby se mu na konci sesypaly v tak neoriginální Deus ex machina, že by se ani starověká antika neměla zač stydět. "Proč jste napsal ty dopisy?" "Protože Bůh to tak chtěl."
Pobyt v alkoholické léčebně a flashbacky ze Siberutu holt na dvě knihy nevystačí. Chtělo by to zase vyrazit do světa a mezi lidi, ať je o čem psát. Opravdu jde zatím o nejslabší autorovo dílo.
Pro mne zatím nejslabší autorovo dílo. Měl jsem problém ho dočíst. Nějak se mi začíná eklovat Formánkova úporná snaha informovat čtenáře v každé knize o tom, že je stále ještě alkoholikem a nově i travařem.
Řekl bych první Formánkův pokus o „spisovatelský“ román – ty předchozí mně přišly víc „reportérské“, což vůbec nemíním jako výtku. Taky tu cítím boj muže, který si uvědomil, že „mu z života zbývá nanejvýš půl“ (Pavel Bobek: Stárnoucí mladík). Je to hodně dobré, jen toho meditování je tam na můj vkus místy až moc.
Většina autorových románů má silně autobiografické rysy a při letmém pohledu na jeho facebookový profil se bojím, že je tomu tak i teď. Bojím se proto, že předchozí příběhy obvykle končily katarzí hlavního hrdiny – aby se v dalších zase topil v problémech. Přeju autorovi, aby všechna jeho trápení už byla jen románovou fikcí.
Kniha stojí na úplně jiné úrovni než Formánkovi dosavadní knihy. Je plná myšlenek, které i čtenáře nutí dívat se na život jiným pohledem. Po přečtení této knihy a po absolvování autorského čtení mám pocit, že znám pana Formánka o něco lépe.
Dost dobrá kniha, která čtenáře nutí k zamyšlení nad základními otázkami života. Navíc je to velmi čtivé, takže jsem to přečetla na jeden zátah.
Štítky knihy
filozofie česká literatura ze života české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Buď laskavej...
Mazec.. Psycho..