Pád magie

Tohle už byl hodně těžký prů***, dokazující mi, že geniální první díl byl vážně jen náhoda a nebo že se na třetí pokračování pod názvem "Pád Magie" autor totálně vybodnul.

Je to neskutečný, nesouvislý blábol, propojený jen tím, že postavy přešlapují na místě, vzpomínají na děj prvního dílu, vzpomínají na postavy z prvního dílu a uvažují nad tím, jestli mají stát na místě, nebo jít někam dopředu (???).

"Děj" se soustřeďuje na boj proti abelátům. Nebo by alespoň měl. Poté, co protrpíte mnohostránkovou stať o tom, jak pan Střelec prohledává hrad napadený abeláty a pátrá po stopách, jak je porazit a přitom nic nenajde, ale napadne ho, že by proti nim mohla pomoci slaná voda, tak zjistíte, že k téhle volovině se již kniha nevrátí. Autor na ní buď zapomněl a nebo zjistil, že je to, co napsal, příšerná kravina, ale termín ho tlačil a musel tu volovinu dokončit.

Nevěřím ani na chvíli, že tohle někoho bavilo psát. Mnoho postav nelogicky pomře, spousta dějových linek z dílů minulých vyšumí do ztracena a v případě těch novějších nemá žádný význam a hlavně je to bez nápadu a bez chuti. To, co se tu tedy reálně děje, je abstraktní slátanina, plná nesmyslů a magických volovin bez hlavy a paty, plná nových postav, které nemají žádný smysl a těch starých, na které se nedostane a jejichž příběh vyšumí do prázdna stejně jako všechno, co zde někdy mělo nějaký potenciál.

U prvního dílu jsem se divil, jak je možné, že autor něčeho tak brilantního se ve světě Dungeons and Dragons blýskl jen třemi knihami. Teď už ten důvod znám. Pokud existuje aspoň nějaká spravedlnost, byl po téhle urážce lidského vkusu nadobro vyobcován z komunity.