Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29765/bmid_duna-2V7-29765.png
4
3427
3427
První kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi. První díl šestidílného sci-fi románu vypráví o pouštní planetě Arrakis s naprostým nedostatkem vody a jediným známým nalezištěm zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a které poskytuje člověku mimořádné psychické schopnosti. Román vyšel poprvé v roce 1966, získal několik literárních cen (např. Nebula) a měl u čtenářů omračující ohlas. Podle románu vznikl o dvě desetiletí později i film, který natočil známý režisér David Lynch. Frank Herbert svůj úspěch rozvinul v pěti pokračováních zachycujících následné osudy planety Arrakis a boje o její ovládnutí. Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction.... celý text
Přidat komentář
Dobrý nápad, ale nešťastně podaný. Ty politické rozhovory a úvahy v první třetině mě deptaly - i když je jasné, že o politice to bylo. Jinak příběh napínavý a mystický, to mám ráda, ale tu a tam jsem si musela přešlápnout, abych pochopila, co chtěla ta která postava říct. Nejvíc se mi líbil fremen Stilgar - postava z dobrého sci-fi příběhu.
Kdysi jsem sledoval jakýsi pořad v tv a zmínili se tam o filmu Duna.
Tak jsem mrknul na film, ale po shlédnutí mi v ději pořád něco chybělo.
Okamžitě jsem si objednal knížku a po odeslání objednávky jsem si říkal, že jsem neuváženě koupil něco o čem nevím jestli to vůbec budu číst.
Když mi pak knížka přišla, jedením dechem jsem ji přečetl.
Do dneška nelituju že jsem si ji koupil, je super.
Zlí a dobří by si v téhle knize vlastně měli role prohodit; zatímco bohabojní Harkoneni akorát vcelku mírumilovně sklízejí koření, rebelští a loupeživí fremeni se zákeřně chystají rozbít celý ekosystém planety, aby si z ní udělali zahrádku k obrazu svému, fakt. Ale jinak se mi tahle kniha s propracovaným světem (vzadu má i celkem obsáhlý slovníček pojmů) svého času moc líbila. Bude to bratru aspoň třináct let zpátky, co jsem ji četl, tak raději jen pod čarou 5*****.
Tato kniha je nejslavnějším sci-fi dílem, a právem. To jak autor dokáže čtenáře vtáhnout do děje, je fascinující. V tu ránu žijete svět na Duně. Nic kolem neexistuje. Příběh je velmi poutavý, postavy velice dobře propracované. To jak je dílo napsané, co se v něm odehrává, řadí tuhle knihu na první příčku všeho co jsem doposud četla. Vím, že to, co tu píšu je až příliš krásné a možná i chlálolavé a možná i strohé, ale bohužel nedokážu slovy vyjádřit to nadšení, které v sobě mám.
Začátek byl těžký, každopádně jsem jako naprostý neznalec překonala nástrahy tohoto nového světa a Duně naprosto propadla. Herbert je geniální. Takováhle sci-fi mi zoufale chyběla, melanž je holt návyková, stejně jako krása celého Arrakisu. Nemám slov, tohle doporučuji dál.
Duna je legenda žánru a nadčasové dílo, které sice vyšlo před půl stoletím, ale vůbec to na něm není poznat. Dle mého názoru, aby bylo sci-fi, přesněji space opera dobrá, musí autor splnit tři kritéria: kniha musí mít atraktivní děj, u kterého čtenář neusíná, postavy hrdinů a záporáků musí být výrazné a charismatické a za třetí v kniha se musí odehrávat ve vesmíru, který ,,ohromí, ale zároveň je pochopitelný a logický. Franku Herbertovi se podařilo naplnit všechna tři kritéria neskutečným způsobem, který Dunu staví právem na jedno z předních míst žánru a já jsem velice rád, že jsem si konečně přečetl.
Opravdu nádhera. Dlouho jsem doma chodil okolo knihovny se zahanbením a obavou začít číst DUNU. Nejsem zatvrzelý milovník sci-fi, ale nepohrdnu. Další obava nastala při zjištění kvanta postav(nakonec se ukázalo, že to není nic strašného). Zakousl jsem se do rtu, vzpomněl na dětská léta a překonávání tmy. Vzal tu žlutou nádhernou věc a pustil se do čtení. Po každém návratu z ARRAKISU do reálu jsem vyklepával z tepláků písek.
Kniha se čte hezky. Ale že by to bylo tak fenomenální, to ne. Dobře 300 stran mi trvalo, než jsem se do děje začetla a konec zase přišel tak náhle, že jsem to ani nečekala.. Budu váhat, zda se pustit do dalšího dílu.
Každopádně myšlenka takového nedostatku vody mě oslovila. Stále jsem koukala z okna a blahořečila, jak nám hezky prší :)
Dlouho mě odrazoval rozsah knihy a vědomí, že se jedná o kultovní záležitost, protože tím pádem jsem měla vysoká očekávání na daný román. Na konci knihy jsem naštěstí zklamaná nebyla a zařadila jsem se mezi fanoušky Duny s pocitem, že mám rozečtenou velmi dobrou sérii. První kniha je sice rozsáhlá, ale má čtenáři co nabídnout. Děj je rozehraný v několika liniích, které se všechny točí kolem hlavní postavy, jejíž osudy sledujeme. Zároveň tu nechybí skvělé vykreslení planety Arrakis, bez níž by příběh neměl smysl.
Jedna z povinností pro milovníky sf, úžasná kniha s velkým a silným příběhem. Snad jen té "ezoteriky" a "jasnozřivého vědomí" je místy až moc.
Pro mě rozhodně jeden ze základů sci-fi literatury.
Dunu jsem četl kdysi na střední, nebo to ještě byla základka? Nevím...
Intriky, zvraty, Atreidové, Harkoneni, Fremeni, červi, ornitoptéry, všechno si to dodnes pamatuju, jako bych to četl včera.
Rozhodně doporučuju všem fanouškům této literatury.
Úžasná kniha se spoustou zajímavých představ a komponent. Například toptéry si podle mě představil každý čtenář jinak. Jedinou chybičku pro mě představovaly časové skoky mezi kapitolami, které působily lehce chaoticky. Nikdy jsem nevěděla, kolik času uběhlo mimo čtenářovo vědomí.
Dokonalé dílo. Mystické a napsané s takovým vnitřním napětím a něčeho magického, jakoby ze snů či z hlubin duše. Vše je přitom tak reálné a věrohodně udělané. Tato kniha si zasluhuje několikeré přečtení. Top 100 bez jediné diskuze. 10/10
Na můj vkus Duna až moc často permutovala na nudu. Byla sice prolezlá zajímavými červy a místy z ní skutečně prahlo v krku, ale i tak se se mnou táhla snad tři týdny a neodbytný vjem pouštních nomádů jí dost ubral na science i fiction. Paulova úvodní "děsivá" zkouška vyzněla krajně nepřesvědčivě a pak už jenom přibývalo mouder, která se potápěla tak hluboko, až je sešrotoval můj krevní tlak. A konečně, radši trochu tápat než mít osýpky z toho, jak se postavy kurzívou neustále snažily něco přibližovat a zdůvodňovat. Duna své kouzlo má, ale pro mě jen jako celek, po (uf) dočtení.
Duna patří bezesporu mezi základní pilíře science-fiction literatury. Perfektně promyšlené postavy, intriky, mocenské boje a především úžasný svět budoucnosti a planety Arrakis nazývané Duna.
Vesmír má feudální uspořádání. Vládne Imperátor s pomocí těch nejtvrdších vojáků - sardaukarů, své mocenské zájmy ale mají také jednotlivé velkorody ovládající celé planety. Spojení mezi světy zajišťuje Gilda, která pro bezchybnou navigaci využívá drogové účinky drahocenného koření z planety Arrakis.
A právě vládu na Arrakis má z pověření Imperátora Shaddama IV. převzít rod Atreidů původně sídlící na planetě Caladan.
Arrakis však ovládá nepřátelský rod Harkonnenů a ten se tohoto výnosného obchodu nevzdá bez boje. Intriky i boje ohrozí samotné členy velkorodu Atreidů a když už se zdá, že tento rod zmizí z mapy vesmíru, tak na scénu přichází Kwisatz Haderach, mystický nadčlověk, který může pohnout vesmírem.
Skvěle napsaná kniha a úvodní díl celé ságy o Duně. Další díly mají už bohužel poněkud sestupnou úroveň.
Musel jsem se přemáhat, abych knihu vůbec dočetl. Děj se sice odehrává na cizí planetě, ale popisuje střet padišáha, hrabat a lordů, jak z dob feudalismu. Autor zřejmě miloval araby, protože nejčastěji používaným slovem v knize je džihád (užívané domorodým obyvatelstvem planety).
V podstatě souhlasím s komentářem uživatele lazarus. V hodnocení bych ale nebyl tak příkrý, myslím, že zas tak špatná kniha to není, je jen strašně utahaná a zbytečně ukecaná a jednání postav je někdy lehce dementní. Nicméně svět Duny se všemi jejími zvláštnostmi a rituály fremanů má výbornou atmosféru a je popsán velmi sofistikovaně a detailně, a proto chápu to vysoké hodnocení většiny čtenářů. Srovnání s Pánem prstenů není od věci, jen mi Herbertova moudra připadají až příliš nucená a některé kapitoly působí jako scénář k béčkovému akčňáku a některé rozhovory a situace působí jako by je napsal Ed Wood. Osobně se mi víc líbil Lynchův film Duna než samotná knížka. Lynch si sice pár věci přidal a některé opominul, ale tu těžkou a barokní atmosféru vládnoucích sídel, jednacích sálů a samotné planety Arrakis vystihl výborně.
Opakované čtení potom, co jsem viděl film Duna z roku 2021: Při opakovaném čtení o něco lepší než při tom prvním. Hodně dělá atmosféra filmu a to, že jsem to četl až potom co jsem viděl film, který není tak surrealistický a barokní jako ten Lynchův. Villeneuve vystihl atmosféru Duny zase trochu jinak, s takovou určitou potemnělou lehkostí a grácií, bez těch Lynchových surreálných rekvizit.
Nemohu hodnotit, ale kdybych mohl, tak tomu dám jasný odpad. Zkrátka jsem to ani na třetí pokus nedokázal přečíst až do konce, což se mi ještě nestalo. Zkoušel jsem i Lynchův film, dopadlo to úplně stejně. Takže ne, jsem sice do sci-fi blázen, ale Duna se strávit prostě nedá a nechápu, co na ní všichni vidí.
Štítky knihy
space opera zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi science fantasy (SF + F)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
asi jedna z nejlepsich knih, co jsem kdy cetl, zatim :-) (z cele serie jsem necel jen deti duny, hodlam napravit, i kdyz vim, jak to pokracuje)