Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297486/bmid_duna-ilustrovane-vydani-gPE-297486.jpg
4
3432
3432
Nové vydání obsahuje dvanáct originálních ilustrací. Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně velmi výborně napsané scifi, které se i přes svou délku čte samo a je nabyté dějem. Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že mi tam něco chybělo. Nějaké něco, vyvrcholení, nějaké wow, prostě něco, kvůli čemu bych si řekla "aha, tak proto to všechno bylo" a to se bohužel nekonalo. Možná to přinesou další díly...
Dobře napsaná kniha, ale asi se nevyplatilo číst ji až po filmu (myslím to nové zpracování).. U většiny kapitol jsem hned po prvním odstavci věděl přesně, co se tam stane. Ale kniha je skvěle napsaná, každopádně jsem díky ní ještě víc ocenil film. Jedna z nejlepších knižních adaptací.
Duna je prostě úžasná kniha plná neskutečných zvratů. Jen je ze začátku složité se zorientovat
Duna je má další kniha, která je už pěkných pár let na světě. U všech mám pocit, že je skvěle popsaný a vymyšlený svět. Bohužel děj, zápletky a chování hlavních postav je pro mě už těžko uchopitelné nebo mi chybí "něco". Nicméně jak bych mohl očekávat, že spisovatel co zemřel dřív než jsme se narodil bude psát jako dnešní spisovatelé. Tedy jako u Drákuly 4* za svět, který je prostě skvělý!
Dlouho dokládaná klasika mě trošku překvapila. Pomalý, místy až matoucí (co se pojmů týče) začátek, který se snaží uvézt čtenáře do děje silně kontrastuje s akčním koncem. Popravdě řečeno, jsem si po první třetině říkal, co je na tom tak skvělé. Nicméně příběh je dobře vystavěn a brzy vás planeta Arrakis a její červi pně pohltí. Jen to místy klade vyšší požadavek na čtenářovu fantazii, neboť sáhodlouhé popisy zde opravdu nečekejte.
První cca polovina knihy byla neuvěřitelně zdlouhavá a chudá na děj. Přitom ale ohromně čtivá. V druhé polovině vše odsýpalo, ale občas mě překvapilo, jak rychle autor přenesl děj přes některé momenty, zejména úmrtí některých postav v závěru knihy. Dlouho jsem se na přečtení téhle knihy a potenciálně začtení se do téhle série chystal. Dlouho jsem se ho i obával a odkládal ho. De facto mě k němu donutilo až nové filmové zpracování a strach ze všudypřítomných spoilerů. A stálo to za to.
Bylo to zajímavé ,ale tak strašně dlouhé že na konci už jsem to nedávala a myslela že to nedočtu. Je to strašné říct ,ale radši si skoukněte film.
Sci-fi až na krátku epizódu s Warhammerom 40K neholdujem; nevidel som Dunu s Timothém Shablagoo (hoci, keď vidím ten jeho prispatý výraz, chápem, prečo ho zvolili do role Paula Atreida), Dunu od Lyncha ani minisériu.
Kniha mala pomalší rozjazd a chvíľu mi trvalo, kým som si zvykol na prostredie a hromadu neznámych pojmov. Dosť pomohol slovník, register s menami postáv a prílohy. V posledných kapitolách to však gradovalo.
Genetické inžinierstvo v snahe vytvoriť "dokonalého potomka", manželstvá z vypočítavosti, politické intrigy, rozsievanie náboženských lží s cieľom pripraviť si pôdu, jeden nechutný záporák výzorom nápadne pripomínajúci Miloša (áno, toho), hromada ďalších nechutných záporákov, všadeprítomné smrtiace a pritom kľúčové púštne červy a hlavný hrdina túžiaci po zmene svojho osudu, ktorý však zmeniť nemôže. Trocha mi vadili príliš rýchle skoky vo vývoji psychiky hlavného hrdinu.
(SPOILER)
Skvěle vymyšlený originální svět, ale špatně napsaný, to mě neustále napadalo při čtení a přetrpěni Dune. Jak už to bývá, partner je fanoušek, rok mě přemlouval k četbě a na zfilmovani se podívám ráda - myslím, že odlehčená filmová verze s krásným hercem v hlavní roli bude super.
Zpátky ke knize: bože to bylo plné rádoby prorockych keců, které se tvarily metafyzicky. Vadilo mě ohaneni se vymyslenymi pojmy, kterých prostě bylo zbytečné moc, vadilo mě šifrování řeči, kdy všechno, co se řeklo, znamenalo něco jiného. Jak u Abercrombieho chválím, že v jeho knihách jsou přesně ty scény, po kterých jako čtenář toužím, tak tady je to naopak. Scény mezi Chani a Paulem téměř nejsou, dítě je pokaždé jen zmíněné a tudíž i má emocionální odezva byla minimální. Zato některé zmatené úvahy o ničem, zdrogovane blouzněni či hrabání se v pisku, toho je tu dost.
Poslední 3 kapitoly byly hodně badass a konečně jsem knihu nemohla odložit, ale to se bavíme až o posledních 100 stránkách téhle bichle. Další díly už vysloveně číst nechci, hlavně proto, že už je mi předem jasné, jak autor zametá se svými postavami a navíc se to blbě čte.
Když jsem tuto knihu vzala do ruky poprvé, přečetla jsem asi 1 kapitolu a vrátila ji zpět do knihovny. Asi po 2 letech jsem se k ní rozhodla vrátit a tentokrát, i když to byla hodně dlouhá cesta, jsem ji konečně dočetla. Je to opravdu chytlavý příběh co stojí za přečtení. V některých momentech mi připadala kniha trochu zmatená a Paul trochu moc bez emocí, ale to k němu prostě patří. Film jsem viděla a trochu mi pomohl se zorientovat v prostředí Arrakisu.
Jsem na rozpacích. Musím říct, že až konec mě dokázal naplno vtáhnout. Mám rád mnohovrstevnost a hloubku díla, ale tady mi vázl popis děje. Většina se totiž odehrává v rámci dialogů - o charakteru, pocitech, emocích, motivech všech postav toho víte hodně, ale když už se blíží možnost skutečné akce, autor ji odbyde lehkým popisem a hurá zpět do niterného prožitku všech zúčastněných.
Je to originální přístup, uznávám, ale pro mě jaksi nedostačující. Na druhou stranu, mnohým to může vyhovovat. Taktéž uznávám, že vymyslet takto spletitý obraz vzdáleného světa a převést ho na papír, je něco hodné obdivu.
Přesto se na další díl nechystám. Film jsem ještě neviděl, třeba bude výjimkou, tedy lepší než kniha.
Fantasy a sci-fi sú žánre, ktoré nie sú primárne v mojom hľadáčiku. Hlavný dôvod je ten, že sú to vytvorené, cudzie svety, ktoré majú vlastné zákonitosti, ktoré treba postupne odkrývať. Toto nie je práve niečo čo by mi úplne vyhovovalo, pretože sa strácam v deji. Pre mňa ideálne fantasy a sci-fi je, keď je druhý svet najprv vysvetlený aspoň krátko a ak nie, počas deja sa niektoré veci aspoň dovysvetlia.
A našťastie, Duna je taká.
Veľmi zaujímavé mocenské ťahanice,intrigy, zaujímavé filozofické úvahy a našťastie to aspoň sčasti vychádza aj z reálneho sveta, takže za mňa jedno z najlepších fantasy (pardón, ale pre mňa je to viac fantasy než sci-fi) pre dospelých aké som čítala.
Avšak si veľmi premyslím kedy a či sa pustím do ďalších pokračovaní, lebo 9 dielov s premenlivou kvalitou (ako som si overovala), je predsa len veľký záväzok.
V Duně se mi nepodařilo zcela ponořit do děje. Bylo zde hodně neznámých výrazů a zdlouhavé popisy.
Okouzlující směs dýk, erbů a mezihvězdných letů. Vzpoura inteligentních strojů v temných hlubinách věků; už nikdy víc; UI interdikt. Vzlet lidského vědomí, od speciálně trénovaných mentatů po tajemné navigátory Gildy bloudících ve vizích z koření. Koření, nejcennější komodita, jejímž je Arrakis jediným zřídlem; tato prodlužuje život a umožňuje spojovat světy...jako i čas. Halucinogenní mysticizmus. Slunce-Voda. Levitace. Bene Gesserid sleduje genetickou linii dokonalé „Evy“, rozsévá mýty, zkazky, užívá moc Hlasu. Plameny džihádu, tisíce let, mocné říše, galaxie. Mnohost cest, osudu řev. To vše se v mozaice zájmů protne na pláních Duny, pouštním klenotu prorockých fata morgán, písečných obrů a vzdorných fremenů.
V pravém slova smyslu dílo, které na vás „po“ dočtení dolehne a i když jsem v průběhu trochu lavíroval (viz.PS) tak „po“ pod pět opět nemohu. Po víc jak půlce života skvělý re-read.
PS: Původně jsem se už už hotovil se stromem hvězd zatřást...ale to si autor nezaslouží; nitky svou tapisérii intrik více meně po hromadě drží. Místy, pravda, můžou být jejich křížení a vzory nepravděpodobné, vyloženě nemožný spoj tu ale není. Herbert toho taky dost hasí v dodatcích...jindy nové nesrovnalosti vytváří...V nich tak trochu plave planetární ekosystém (který chtějí zdejší „ekologové“ obehnat plůtkem rezervace a vše ostatní změnit v tropický eden:) hlavně v souvislosti s životním cyklem červů, respektive nesmyslnou energeticko-materiální bilancí tohoto koloběhu, ale červ to vem. Stejně jako vem červ i to, že mi zdejší hrdinové tak trochu připomínají odlitky vypadnuvší z formiček drsnější verze Kara ben Nemsího (rozuměj, čestní, spravedliví, inteligentní, dokonalí...naštěstí né úplně) a že komunikují takřka výhradně formou nelidsky břitkých proklamací; jak v monolozích vnitřních, tak vnějších (...jinak jsou ale vykresleni hezky; a jelikož mám navíc rád, když se postavy během dění mění, tak musím vyzdvihnout proměnu Paulovu, byť je děsivá)...Ono je to ale vlastně stejně všechno jedno, tajemství Duny leží jinde; všude a nikde. Sorry za ezo, ale ono sem patří. Nezbývá, než konstatovat, že kdo si v hlavě svedl něco tak monumentálně báječného vymyslet, splést dohromady a pak i úspěšně převést na papír si zaslouží jen hlubokou úctu. Dík Frankie.
Eh, dobrá, co by to bylo za komentář k Duně bez „Litanie proti strachu“...ale víte vy co? Když jsem se jí učil zpaměti, tak mi došlo, jak je vlastně v prospěch strachu kontraproduktivně knižně dramatická; mrknul jsem na anglickou verzi a zjistil, že jí Herbert v dalších pokračováních přesně v tomhle duchu očesal (vyjmul „malou smrt“ a „naprosté vyhlazení“ a strachu nechal jen jeho pravou povahu; zabíjí rozum) a za mě jí tak pocitově učinil funkčnější, tedy slyšte.
„I will not fear.
Fear is the mind-killer.
I will face my fear.
I will let it pass through me.
When the fear has gone,
there shall be nothing.
Only I will remain.“
mnou počeštěná parafráze (ozkoušeno v návalech úzkosti...až mě zaskočilo, jak účinně myslí zveličené „hrozby“ neutralizuje a iniciativu vrací mě; toho jsem částečně docílil i vypuštěním floskule „nebudu se bát“, což je asi stejně nápomocné, jako si říct „nemysli na mrože“...samozřejmě, že na mrože hned myslet budete):
„Jen pojď, ďase,
má mysl jde vstříc.
Skrz tě nechám projít.
A až se tak stane,
nezůstane nic.
Jen já.“
Parádně vymyšlený svět se zajímavými postavami. Kniha je velmi inspirující a určitě stojí za přečtení.
Myslím, že tohle je přesně ten typ knihy, které jednou četli naší rodiče, my a naše děti ji budou jednou také číst. Celý příběh mě zajímal až po shlédnutí filmu, takže jsem jakžtakž věděla co čekat. Pokud vás unavují knihy, které jsou pořád stejné YA, fantasy,thrillery,současná beletrie, tohle je určitě to pravé
Štítky knihy
space opera zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi science fantasy (SF + F)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Skvělá, úžasná! Přiznám se, že jsem nejprve viděla film, a pak se dozvěděla, že je to podle knihy a to ne ledajaké, ale docela kultovní. Byla jsem zvědavá. Zvlášť, když měla dobré hodnocení a tolik opěvných komentářů, ke kterým se teda musím přidat. Je to napínavé, je to čtivé, člověk je neustále zvědavý a samozřejmě ke konci příběhu se nelze odtrhnout. A vůbec nevadilo, že jsem viděla film a věděla, co se stane. Stvořený svět v knize je prostě úžasný. Hned se pouštím do pokračování.