Dům vrácené ozvěny
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54708/dum-vracene-ozveny-54708.jpg
4
14
3
Román Dům vrácené ozvěny vznikl rozšířením stěžejní novely z prozaické sbírky Hořká vůně mandlí, poprvé vydané v roce 1994. Pro toto vydání bylo autorem znovu upraveno a nově strukturováno - tři kapitoly byly vyjmuty a vyšly samostatně pod názvem Zasvěcenív roce 2002; zde už nejsou obsaženy. Tato úprava je definitivní. Lustigův realistický román má silně autobiografické prvky - chce být především holdem autorovu otci, který za nacistické okupace českých zemí, v době bezprostředního ohrožení židovské komunity, vede svůj marný boj o záchranu své nejbližší rodiny, ale i o uchování hrdosti a důstojnosti lidské existence vůbec, a to i za těch nejtěžších podmínek.... celý text
Přidat komentář
Libeňská rodina Ludvigova se na začátku příběhu, v druhé polovině 30. let, moc neliší od ostatních. Žije svůj obyčejný život rodiny živnostníka a náznaky neblahého osudu se snaží ignorovat. Postupná změna k horšímu, opakované naděje a zklamání jsou na knize nejsilnější.
Kniha je ale místy příliš rozvláčná. Někdy mě několikastránkové myšlenky hrdinů více zatáhly do děje a pomohly mi více se vcítit do jejich situace. Sáhodlouhé popisy Richardových sexuálních představ mě ale spíše doháněly k šílenství a k puzení knihu odložit.
"text obsahoval SPAM a byl odstraněn"
Autobiografie dětství Arnošta Lustiga. Přes pro pro autora typickou lyrickou rozmáchlou zamlženost se čtenář něco dozví. Třeba v kterém domě na Sokolovské blízko Palmovky bydlel, že chodil na kopec k plynojemu, o jeho rodině a atmosféře nacizmu dýchajícího z Německa na české židy.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2002 |  Démanty noci |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Kniha Dům vrácené ozvěny je v
| Přečtených | 23x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 7x |
Vždycky , když je člověku divně a dostane se k Lustigovi.... jako by po dočtení jeho vzpomínek na dětství přejela po zádech lavina sněhu, zatímco nohy se potí žárem. Tíha světa na vás padne, zatímco někde v hlavě to říká....ještě to není tak zlé, jak lidem za Hitlera bylo.... tak nebul...... A jen co pojedu do Prahy a zajdu na Palmovku, budu si to prociťovat znovu a znovu.....a klidně u toho bulet, pořád to nebude a to ZAPLAŤ PÁNU BOHU pláč za zmařelý mladý život nějakých mých nejbližších, ale bude to jen a jen moje fňukání, nad mnou rozlitým mlékem.....