Drsňačka Hollis
Patricia Reilly Giff
Dramatický i dojímavý příběh neobvyklého dětství. Jedenáctiletá Hollis nepoznala normální rodinu. Ví, co to je přetvářka dospělých, kterou nesnáší. Sama se chová přirozeně, ale tak, aby jí nebylo moc vidět do duše. Proto ji většinou považují za drsňačku. Uzavřenácitlivá Hollis si ukládá do paměti své zážitky jako obrázky a také je kreslí. Jako sen mezi nimi září prázdninová vzpomínka na rodinu Reganových a dvanáctiletého Stevena... A pak se ocitne v péči bývalé učitelky kreslení a poprvé nepomýšlí na útěk.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2006 , Albatros (ČR)Originální název:
Pictures of Hollis Woods , 2002
více info...
Přidat komentář
Když pominu tu příšernou obálku a fakt, že ten obličej je pomalu na každé druhé straně, zůstane mi celkem pěkný příběh o holčičce hledající domov. Kapitoly s Josií mě moc nebavily, raději jsem sledovala, jak si počínala se svou bývalou rodinou prostřednictvím popisu obrázků. Příjemná oddechovka někam na chalupu.
Hollis, která hledá v životě své místo. Její reakce mě zpočátku zarážely - přesně tak jak na ní nahlíželi její pěstouni, i já zhodnotila její povahu jako protivnou, nafoukanou. Hollis u nikoho dlouho nevydržela. Proč? V životě to neměla vůbec lehké. Matka jí odložila a jediné co jí dala do života, bylo jméno Hollis Woodsová. Mít Hollis ve své péči, asi bych reagovala jako přemíra těch, u kterých přechodně žila. Tohle nedělej …. tohle udělej ….. tohle je to špatně … tohle je to dobře ….. Když se "omylem" dostala do péče k Josii, byly spokojeny obě dvě. Josie trpěla (dnes bychom řekli Alzheimrem ?) Nevyžadovala výchovu, jen dívku milovala. Hollis byla velmi citlivá dospívající dívka a byla i rozumná. Nakonec najde svou rodinu, ne však biologickou, nýbrž adoptivní. Není to Josie, u koho zůstane žít. Je ještě jedna rodina, kde vládne porozumění nad výchovou.
Drsňačka Hollis
Smutný příběh o holčičce která hledá svoje místo pod sluncem .