Drak
Jevgenij Lvovič Švarc
Proti fašismu namířená alegorická hra sovětského autora o rytíři Lancelotovi, jenž přemůže draka a osvobodí spanilou Elsu i zotročené město a trpělivě pak bojuje proti dračím choutkám, dožívajícím v hlavách netvorových sluhů a přisluhovačů, až konečně městu a jeho obyvatelům zajistí skutečnou svobodu.
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala pouze díky povinné četbě. A jsem za to velmi ráda. Přečteno hned, je to odpočinkové, člověk se u čtení zasměje, zamyslí, vidí do určité míry nadčasovost charakterů. Je to opravdu více než pohádka ve třech dějstvích.
Divadelní hra, co se slupne jedním dechem. O vážném tématu, velmi životném, když se člověk rozhlédne, a velmi nadčasovém, ale psaná s lehkostí a místy i skutečným vtipem. Výborná kniha vydaná jen v omezeném nákladu, kterou stojí za to mít ve sbírce.
Skoda, ze ta kniha neobsahuje i navod jak toho draka uz na veky porazit. Ale budu se urcite snazit ji hodne pujcovat, protoze z toho poctu hodnoceni je mi smutno jako z knihy samotne. Ale tak nejak to odrazi stav te nasi spolecnosti
Švarcův Drak je jiskřivě vtipná a chytrá satira se skvělými dialogy, u kterých se určitě mnoho čtenářů bude smát nahlas. Ale pozor! Tahle hra je mnohem víc než jen trefná politická alegorie – je to věrohodná studie lidských charakterů, zrcadlo, které nám ukazuje, jací jsme. A pohled to opravdu není lichotivý, Švarc se s námi nemazlí, to, co vidíme, není žádný idealizovaný souboj dobra se zlem, kde bychom se mohli s úlevou stylizovat do kladných hrdinů. Je to mnohem více zobrazení toho, jak je zlo součástí každého z nás. Nebo minimálně, jak je součástí nás ochota se zlu podrobovat. V jednotlivých měšťanech vidíme sami sebe, jak jdeme uzurpátorům s radostí naproti, jak si strkáme hlavu do oprátky, a ještě děkujeme těm, kteří nás věší
Více jsem se rozepsal zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/kazdy-sveho-draka-strujce-10264
Štítky knihy
pohádky Drákula alegorie totalitní režimy
Knihu jsem se rozhodl přečíst na základě vysokého hodnocení zde, bez předchozí znalosti anotace. Pro mě to byla vyloženě pohádková divadelní hra znázorňující souboj dobra a zla s klasickými motivy a mluvícími zvířaty. Až z doslovu jsem si začal pojit určité pasáže a zpracování s antifašistickým zaměřením. Během čtení mě to ani nenapadlo a nyní mi můj názor na hru v podstatě nezmění. Nadčasovost, či snad dokonce skryté hluboké myšlenky tam zkrátka nevidím, protože nechci. Líbila se mi jako jednoduchá pohádka, ve které jsem nechtěl hledat více a více ve mě po dočtení ani nezůstalo. Ale každý nechť si sám zvolí, s jakým úmyslem a jak pozorně bude číst.