Don Quijote před kostelem

Básník ponořuje štětce do září, polostínů a stínů lásky nadzemské a něhy nepostřehnutelné, přitesává kvádry ze skal i z vaty, ohně i sněhu, přebírá na strunách harf, jejichž jména jsou: vzpomínka, štěstí, stesk, bolest, zoufalství, zmar, ironie, smír – a teše, kreslí, zpívá a píše smutnou píseň, v níž dopouští přechodně vítěziti rozumu nad srdcem, ďáblům nad anděly, avšak jako tvůrce fresky na Camposantu i on nakonec věnčí vavřínem vojska nebeská.... celý text