Do temnoty: Od milosrdné smrti k masovému vraždění
Gitta Sereny
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418618/bmid_do-temnoty-od-milosrdne-smrti-k-mas-cJs-418618.jpg
5
30
30
Franz Stangl byl velitelem vyhlazovacích táborů Sobibor a Treblinka. Po válce uprchl do Sýrie a později do Brazílie, kde ho vypátral Simon Wiesenthal. Soud v Německu ho odsoudil, následně zemřel na selhání srdce. Gitta Serenyová s ním ve vězení uskutečnila sedmdesát hodin rozhovorů, na jejichž základě a na základě dalších svědectví napsala tuto knihu, která se pokouší mapovat širší souvislosti lidského konání a odpovědnost každého člověka za své činy i jejich důsledky.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , AcademiaOriginální název:
Into That Darkness: An Examination of Conscience , 1974
více info...
Přidat komentář
Upřímný pohled na holocaust od těch, kdo ho prováděli. Rozhovory s velitelem vyhlazovacího tábora musely být pro autorku náročné, množství její výzkumné práce kolem je obrovské. Knížka potvrzuje názor, že pro to, aby se z vás stala věcně zrůda, nemusíte být psychopat. Stačí trocha ambicí a společenské podmínky. Člověk si sám v sobě omluví skoro všechno.
Klobouk dolů autorce, že takto dokonale zpracovala téměř nemožný úkol. Kniha ve mně vyvolává spíše více otázek než odpovědí, jsem nesmírně vděčná za možnost přečíst si o událostech z tohoto úhlu pohledu a velmi mě zaujal zapeklitý závěr. Téměř 80 let po událostech nám asi již úplná pravda zůstane skryta, ale i tak stojí za to se těmto tématům stále věnovat a alespoň takto si připomínat miliony nevinných obětí.
Autorka si předsevzala opravdu velice náročný úkol. A má můj obdiv, že ho dokázala zvládnout. Kniha je silná, čtivá, ale stejně tak hrozná, protože je to cesta do temnoty, přesně jak stojí v názvu knihy. Nabízí trochu jiný pohled než další publikace na stejné téma.
Šílená cesta temným labyrintem osobních selhání a pokrytectví.
Až se člověk stydí za těch 100%...
(v mém případě je to jenom uznání práce autorky, která se s tím člověkem vůbec byla schopná bavit - to bych já určitě nedokázal)
Bylo by s podivem, kdyby F. Stangl při rozhovorech nějak změnil své dosavadní výpovědi. Treblinka byla dost možná i pro něj noční můrou. Zdá se, že esesáci se báli sebe navzájem, což ovšem nijak jejich činy neomlouvá. Velmi silná jsou svědectví přeživších i lidí z okolí vyhlazovacího tábora. Téměř neskutečně pak působí snadný odchod z Evropy a vplynutí F. Stangla a jeho rodiny do normálního života po skončení války. Pomoc při útěku poskytovaná některými příslušníky katolické církve je v knize též dobře popsaná.
Strašný čtení. Neuvěřitelné jak si člověk v sobě dokáže vybudovat obranu proti svědomí, proti důsledkům vlastních činů.
„„Oni přijeli – a během dvou hodin byli mrtví,“ řekl Stangl. A tyto dvě hodiny byly naplněny tak obrovským, pečlivě promyšleným masovým násilím, že to tyto statisíce připravilo o jakoukoliv šanci vzpamatovat se nebo myslet.“
Hrůzostrašný příběh jednoho z nejhorších civilizačních selhání koncentrované do osoby zpovídaného Franze Stangla, velitele vyhlazovacích táborů Treblinka a Sobibor. Kniha má podobu rozhovoru, s dodatky a komentáři autorky, která, kromě toho, že Stangla zpovídá v jeho vězení, vystupuje v textu zároveň jako jakási třetí strana s hlubšími komentáři stran konzistence odpovědí, přidává příspěvky jiných osob, zejména Stanglovy ženy, ale též například přímých účastníků hrůz, přeživších nebo dozorců. Porovnává Stanglovy odpovědi, ověřuje relevanci a pravdivost výroků, jak jen je to možné. Text má svižné tempo, kromě snad některých rodinných detailů a někdy až přílišné zaměření na biografická fakta, např. detaily vztahu Stangla a jeho ženy. Toto je nicméně odbyto v první polovině knihy a následuje sestup do pekla. Ta druhá část stojí za všechny hvězdy, které zde čtenář může udělit.
Kniha je plná provozních detailů nacistické vyhlazovací mašinérie. Stangl začíná jako zaměstnanec středisek eutanazie, obšírně popisuje detaily od počátku procesu, snahy o morální ospravedlnění, testování reakce církví a vůbec podivné chování katolické církve a zejména Vatikánu. Poukazuje na absolutní a podivné „ticho“ stran rozhořčení při vraždění nevinných, dokládá, že první negativní reakce se dostavují až po více než roce běžícího programu eutanazie.
Následně se děj přesouvá do Stanglova konečného působiště, Sobirobu a Treblinky. Dříve dvě obyčejné vesnice, dnes dvě ze synonym pro absolutní hrůzu. Stangl popisuje detailně promyšlený systém ponižování a vyvolávání strachu, přesně vymyšlený systém zacházení s jednotlivými etniky, např. rozdíly ve vyhlazování „Západních“ (asimilovaných) Židů, vs. „Východních“ Židů. Systém vystavěný na kulturních odlišnostech, vymyšlený nacistickými psychology. Popisuje hrůzné detaily procesu vyhlazování a provozu táborů, zejména Treblinky, včetně popisu známé a hrdinské vzpoury vězňů.
Poslední část je věnována Stanglovu útěku z Evropy, nejprve do Sýrie, následně do Brazílie. Detailně je popisována a dokládána tzv. Vatikánská úniková cesta, tj. údajná pomoc Vatikánských duchovních nacistickým pohlavárům v úniku před spravedlností. Nechybí též popis Stanglova dopadení známým lovcem Simonem Wiesenthalem.
Jedná se rozhodně o zásadní knihu s mimořádným poselstvím a silným dopadem na čtenáře. Rozhodně doporučuji.
„Svým způsobem se však zdá, že ani jeden autor nepochopil jednu věc – nebyla to brutalita, která umožňovala jednotlivci přežít, ale jakási nedefinovatelná vlastnost, která nebyla typická jen pro vzdělané a kultivované jednotlivce. Každý ji mohl mít. Nejlíp je to možná popsáno jako prvořadá touha – možná talent k životu nebo víra v život.“ Richard Glazar, přeživší Treblinky.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) holokaust, holocaust Treblinka (vyhlazovací tábor) nacistické zločiny Sobibor (vyhlazovací tábor)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Do temnoty: Od milosrdné smrti k masovému vraždění |
| 1998 | Albert Speer: Zápas s pravdou |
Ke knize jsem přistupoval velmi opatrně. Očekával jsem klasickou biografii, více méně nudnou a v podstatě i o už dost známých a popsaných faktech. OVŠEM, tohle je úplně něco odlišného, tohle prostě není jen o Stanglovi. Autorka si dala obrovskou práci s tím, že se snažila vyzpovídat každého s kým se Stangl v inkriminovaném období setkal. Více než samotným Stanglem se autorka zabývá výpovědí jeho ženy, spolupracovníky, dosud žijícími esesmany a pochopitelně malé skupince vězňů, kterým se podařilo přežít Sobibor a Treblinku. Text je fascinující a výborně se čte, mnoho pro mne naprosto nových faktů a postřehů. Detailní popis Akce T4 tzn. programu eutanázie, na kterém se Stangl rovněž podílel. Fungování vyhlazovacích táborů a hlavně výběru personálu do těchto zařízení. Popis krutostí, které páchali Ukrajinci a Litevci ve službách SS.
Mám za sebou mraky koncentráčnické literatury, Glazara, Sch. Veneziu, Hesse atd. Musím ovšem poznamenat, že člověku během četby není dobře po těle. Dost často mi bylo i fyzicky špatně od žaludku, ten popis všech těch zvěrstev a vnímání lidí se prostě zažíral pod kůži.
Jednou z ústředních postav je i jeden ze svědků unterscharführer Suchomel, rodák z Českého Krumlova, který sloužil v Treblince. Dalším, kdo se ze sudeťáků mihl v textu, byl Münzberger, který v Treblince obuškem hnal ženy a děti do plynových komor. Ostatně z celkového počtu čtyři sta zaměstnanců v rámci projektu T4 jich dvě stě pocházelo z tzv. Sudet!
Právě na Glazara a skupinu českých vězňů v Treblince byl během knihy kladen velký důraz, Češi byli ti, kteří řídili Treblinku a vedli i povstalecký výbor.
Stangl samotný byl ukázkou klasického zbabělce, zřejmě sám nikdy nikoho osobně nezavraždil, ale neustále se vymlouval na rozkazy a jak měl strach o rodinu a další alibistické argumenty.
Kniha je rovněž tvrdou obžalobou katolické církve a západních mocností. Vatikán ani západní státy neudělaly vůbec nic, aby nějakým způsobem zabránili vyhlazování lidí v Polsku. Papež se během války proti tomuto konání nikdy přímo neohradil. Autorka jej v textu dokonce označuje za antisemitu, ovšem s podporou pádných argumentů.
V důsledku vyvraždění dvou set tisíc Židů ve Lvově, zaslal arcibiskup Szeptycký papeži dopis následujícího znění:
,,Osvobození německou armádou z bolševického jha jsme původně chápali jako velkou úlevu, která však netrvala déle než jeden nebo dva měsíce. Německá správa postupně nastolila skutečně neuvěřitelný režim teroru a korupce...Dnes celá země cítí, že německý režim je horší, téměř ďábelský horší než ten bolševický"
Publikace je v daném tématu jednou z nejlepších a mohu ji jen vřele doporučit.