Do posledního muže

13.09.2011

Tento příběh mne jen utvrdil v tom, že Zane Grey je skvělý spisovatel, který když píše, ví, o čem je řeč. Ve svých dílech má dokonalý přehled o situaci, jeho hlavní postavy (především mužské) jsou vždy nad věcí, zatímco dívky zkoušené životem hledají samy sebe. Knížky tohoto spisovatele mám o to radši, poněvadž jsou veskrze všechny isnpirovány skutečnými událostmi.

Nejinak tomu je i v tomto příběhu, kdy Grey několikrát navštívil místo, kde se boje, známé jako Válka v Pleasant Valley, udály. I když, jak sám v předmluvě píše, převážnou část děje si domyslel, protože výpovědi pamětníků a potomků hlavních aktérů se velmi lišily, autentičnost moc neutrpěla. Chladnou mne rozhodně nenechala skutečná scéna, kdy dvě čerstvé vdovy uprostřed střelby vyšly z úkrytu a pohřbily své muže, aby nebyli pohlceni vepři. Někdy jsem skutečně přemýšlela nad tím, jak je možné, aby nenávist postoupila až do takového stadia, kdy nezbývá, než vyhladit jeden z rodů, aby druhý mohl přežít.
Zane sem samozřejmě neopomenul zapojit nějakou tu milostnou zápletku, která mi ale nejdřív trochu vadila. Přestože jsem zčásti dokázala Ellenino chování pochopit, co už jsem chápala méně bylo, co na ní přes všechna její odmítnutí Jean ještě viděl.

Příběh skončil pro hlavní dva hrdiny v rámci možností šťastně, když pomineme, že jejich rodiny byly povražděny. Konec mi přišel trochu úsměvný, protože jsem tušila, jak dopadne. Když jsem však zjistila, že celou válku skutečně přežil jen jeden jediný muž, trochu mě zamrazilo a onoho člověka jsem začala obdivovat. S celým sporem měl nejméně společného, ale válku dotáhl do konce, a zachránil tak čest své rodiny, svého jména.