Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44159/bmid_dnes-jeste-zapada-slunce-nad-atlant-MJO-44159.png
4
37
6
Mohutné básnické drama, jehož základní myšlenkou je boj proti zničení lidstva zneužitím přírodních sil, zejména atomové energie. Básník zde zpracoval prastarý mythus, vyprávějící o zániku atlantské civilisace. Drama je založeno na konfliktu tyranského vladaře Atlantidy, který chce uchvátit cizí zemi a vnutit jí svou vůli, a jeho bratra Gadeíra, jenž chce zachránit lidstvo. Proto nesouhlasí s uchvatitelskou válkou a na prahu zániku visionářsky vzhlíží k budoucímu lidstvu, jehož štěstí má na mysli, ačkoliv sám hyne. K mythičnosti a zároveň i vysoké aktuální účinnosti hry přispívá i její forma: střídání melodicky plynoucího hexametru s hovorovou prózou.... celý text
Přidat komentář
Na stará kolena dostal národního umělce. Musel se zavděčit. Ale Nezval byl velký umělec, nic nemohl napsat jinak než výborně. Nezlobte se na něj :-)
Bom dia.
Pamatuji si, jako by to bylo včera: včera jsem přišel do antiku a říkám Vy ste mě zval? A on říká: Nezval. Tak jsem si ho koupil.
Co čert nechtěl, byla to divadelní hra. Já mám hry rád a to hlavně na počítači. Duke Nukem, Age of Empires, Dynablaster, ale třeba i kostky nebo na schovávanou. Tu jsem nejčastěji hrál s bejvalejma a vždycky vyhrál = už mě nikdy neviděly.
Takže to votevřu a říkám co to tady máme děcka? Hra je o vladaři, kterej je těžkej Eminem a frčí si nějakou těžkou hmotu z Afriky. Jelikož není nikdy poblíž Black panther, aby mu naplácal na zadek černoškými zápasnickými chvaty ušambo, Vladař to rozvalí na plný pecky a přitom si napustí necky. To jsem si teď vymyslel, protože se to rýmovalo, takže se omlouvám neckofilům, jestli jsem je zbytečně navnadil. Samozřejmě, vladařům bratr má mozek, a tak mu pořád říká: hej kemo, tohle nedopadne dobře. To se nám to dost vybombí." Ale Vladařovi to je Martin C. PUTNA a valí gangstyle až do konce - a nedopadne to dobře, že ano. Proto taky už Atlantida neexistuje, jen Artritida.
Poučení a co tím chtěl autor říct je potom samozřejmě naprosto jasné: sourozenci jsou kokoti!
6/10
Kvalitní drama s nadčasovým tématem. Bylo mi líto Kleito a jejích znetvořených rukou. Nechtěla bych, aby se mi něco takového stalo, i když já bych si poradila i bez rukou.
(SPOILER)
Zase jedno zklamání... Jednoznačně nejlepší na celé hře je název. Děj je příliš tendenční, varování před jadernou válkou ze hry trčí neohrabaně a prvoplánově. Postavy, vyjma vládce, jsou nevýrazné, ploché. Nakonec mě i vládce zklamal. Jeho monolog přes smrtí, jeho obrácení, jeho pochopení, vše je to křečovité a nevěrohodné.
Hru jsem kdysi viděl jako televizní záznam divadelní hry. Hlavní roli hrál Josef Vinklář. Ten dokázal Nezvalovu slabou hru zahrát s takovým nasazením, že jen pro ten jeho výkon stojí za to.
Štítky knihy
Atlantida česká literatura divadelní hry přírodní katastrofy dramata rozhlasové hry Vítězslav Nezval, 1900-1958
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Kniha Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 57x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
Varování před jadernou válkou, v němž Atlantidu smete zneužitá třaskavina. Všichni jsou vinni, všechny stihne trest. Pro volbu námětu mám pochopení a politicky angažované umění mi nevadí, potud v pořádku, ovšem esteticky je hra nevýrazná. U Nezvala jsem zvyklá na gejzíry obrazotvornosti — „Atlantida“ se naopak uchyluje k minimalismu až schematismu.
Děj nesou pouhé čtyři postavy, přičemž obě mužské (zlý a hodný bratr) působí archetypálně, dokonce pohádkově. Proč že je to Vladař zlý? Aha, jasně: protože Nezval potřebuje ztvárnit moderního válkylačného zloducha s jaderným arzenálem. Do nebohé postavy tak vtěluje zároveň americký kapitalismus (lenošivost a zchátralost Atlantiďanů zavinil luxus) a fašismus/nacismus (autokracie), aby vytvořil univerzálního komunistického Nepřítele. Asi nemusím dodávat, že to není zrovna recept na životný charakter. Ani „hodný bratr“ Gadeiros nefunguje na základě žádné vnitřní, autonomní logiky. Jako charakter má jediný smysl: kontrastovat s padouchem. Alespoň že ženské postavy prodělávají určitý vývoj.
GADEIROS: Máš tedy sokyni?
HOLKA: A dala bych za ni život, právě tak jako za svého Athéňana. Ani bych byla neřekla, že je možné milovat zároveň předmět své lásky a svou sokyni...
Autor pracuje se zmínkami, které nám o bájném světadílu zanechal Platón (čtyři řeky, deset okresů, Poseidónův kult), a antiku evokuje také občasným hexametrem. Nikdy jsem nečetla drama, v němž by postavy výslovně reflektovaly, jaký zrovna používají výrazový systém („A mluv s ním řečí vázanou!“). To se mi líbilo. Celkově ale myslím, že „Atlantida“ je na Nezvalovy poměry slabé dílo. Syžet není vysloveně nezajímavý, osud postav mi nebyl lhostejný (až do posledního dějství, kdy mě otrávilo, jak se zachovaly k Vladaři), nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že tohle se prostě nepovedlo. Pardon, Nezvale.