Divočina
Cheryl Strayed
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173359/bmid_divocina-R0u-173359.jpg
4
1448
380
Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. Po matkinej smrti, ktorú Cheryl znáša veľmi ťažko, sa rodina rozpŕchne. Do jej života sa dostanú drogy a sex s náhodnými mužmi. Časté nevery vedú aj k rozpadu jej manželstva. V tomto okamihu sa uvedomí, že musí niečo urobiť, že jej život nemôže takto pokračovať ďalej. O štyri roky neskôr, v čase keď už nemá čo stratiť, urobí to najimpulzívnejšie rozhodnutie svojho života: odhodlá sa prejsť vysokohorský chodník Pacific Crest Trail od Mohavskej púšte cez celú Kaliforniu a Oregon až do štátu Washington, a to úplne sama. S diaľkovými túrami nemá nijakú skúsenosť a chodník je iba „nejasnou exotickou myšlienkou plnou prísľubov“. No znamená najmä nádej, že znovu poskladá svoj rozsypaný život. Netuší však, aká ťažká skúška ju čaká. Životom skúšané dievča sa vydá cestu bez náležitej prípravy. Putuje pešo s batohom takým ťažkým, že jej do krvi oškrie chrbát, príde takmer o všetky nechty na nohách, časť cesty prejde iba v jednej topánke… Hrdinka sa nevyhne stretnutiu so štrkáčmi či s medveďmi, prekonáva úmorné horúčavy, rekordný sneh, no vníma krásu i osamelosť svojej túry. Počas cesty zažíva najrôznejšie emócie: odhodlanie, hnev, beznádej, ale napokon katarziu a naplnenie. Divočina je napínavé rozprávanie okorenené humorom, ktoré živo zachytáva strach i radosť mladej ženy tvrdohlavo si raziacej cestu k cieľu napriek mizivej šanci na úspech. Púť dlhá 1 770 kilometrov ju takmer doženie do šialenstva, ale napokon posilní a zocelí.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail , 2012
více info...
Přidat komentář
Sama bych si knihu nevybrala, ale čtenářský klub Letnice ji zvolil, tak jsem se do ní pustila. Inu, děj bych shrnula asi takto: Jdu, bolí mě nohy, jsem strašně unavená, postavím si stan a spím, v kempu si dám cheesburger. Tyhle putovní knihy mne neberou, odložila jsem i tolik vychvalovanou Pobřežní cestu. Velkým plusem ale byl popis truchlení, vyrovnávání se se ztrátou matky a taky vzpomínky hrdinky/autorky na dětství.
Mám ráda přírodu, fandím lidem, kteří se dokážou zvednout ze dna, ale... V knize byly osobní záležitosti dost depresívní (navíc si spoustu problémů zavinila autorka sama). Samotná cesta Pacifickou hřebenovkou byla popsána tak nějak suše, popisně....Čekala jsem trochu víc.
Knížku jsme si půjčili v knihovně. Manžel si ji se zaujetím přečetl, mě zas tolik nezaujala. Takže průměr čtyři *.
Ze začátku jsem měl problém se začíst. Prvních zhruba 50 stránek je tak depresivních, že se dají číst jen po kouskách. Jakmile se ale Cheryl dostane na PCT, celá ta bezvýchodnost najednou začne někam směřovat. V samotě přestává řešit nepodstatné věci a jde na dřeň sebe samé. Ostatně jí nic jiného nezbývá. Začíná vidět své démony a postupem času dochází ke smíření. Hlavně se sebou samou.
Literatura pro ženy? Určitě, ale ani náhodou jen pro ně.
Cestopis? Jistě, ale nejenom po americké divočině, také po vnitřních krajinách, jak už to tak u poutnictví bývá. Místy člověka dostane, jak ta vnější divočina rezonuje s tou vnitřní.
Psychologie, osobní růst, duchovno v tom nejširším slova smyslu.
I když nepředpokládám, že bych knihu někdy četl znovu, stoprocentně ve mně zanechala hlubokou stopu a ve vzpomínkách se k ní budu určitě vracet.
(SPOILER) Před pár lety jsem viděla film, který mně až tak moc nenadchl, ale Reese mám ráda, a tak jsem nyní po těch letech dala šanci knížce, protože jak to už ve většině případů bývá, kniha bývá mnohdy lepší, než její sfilmovaná podoba... ale já nevím, všechno okolo toho treku bylo moc fajn, za to Cheryl obdivuju a smekám. Jak to sama zvládla, jak byla odvážná, jak to dala. A chápu i ty omáčky kolem toho, že byla na dně, čím vším si prošla, smrt mámy, rodina se rozpadla, vztahy na houby, protože to ji k tomu všemu vlastně vedlo, takže bylo fajn obeznámit se s tím... jenomže proč se stále kolem toho točit jako ve víru? Někdy už jsem ty pasáže přeskakovala, abych byla zpátky na její cestě divočinou... Chápu, že ta její cesta ve skutečnosti musela být hodně o přemýšlení, myšlenkách, rozjímání... a já jako čtenář jsem pochopila, ok, je v troskách, rozhodla se jet na trek... ale tak si pojďme zbytek knihy užít ten nádherný trek, výlet, výhledy, zážitky, všechny ty nástrahy divočiny, na které jsem se těšila. No a ono kromě černých odpadlých nehtů a puchýřů na nohách nic moc nepřišlo... škoda.
Cheryl, Cheryl, Cheryl.. velmi obdivuji tvou odvahu. Sama sebe bych si na jejím místě nedokázala představit, a přesto vzbudila můj zájem o PCT. Cheryl zdolává tuto hřebenovku, kráčí divočinou a vzpomíná na svou minulost. V cestopise má velkou váhu úmrtí její maminky, s kterým se stále nějak nesrovnala. Jestliže jí však tato cesta pomohla, je to jen dobře.
Mám ráda tyhle šílené nápady zmizet v divočině a nevidět nějaký čas ani nohu, takže se mi kniha líbila a výborně se četla. Nesedla mi úplně osobnost autorky, ale společnou pouť jsem si užila i tak.
Četla jsem až poté, co jsem viděla film. Odhadnout, jak by na mě kniha působila, kdybych příběh nejdříve četla, si netroufnu, obecně vzato se mi ale líbilo, jak může taková singl pouť na člověka (za)působit.
A... patřím k těm, kteří se s Pacifickou hřebenovkou po přečtení seznámili (i když jen z pohodlí domova a prostřednictvím internetu).
I když přečteno zpětně, děkuji za čtenářskou výzvu. Jedna z knih o které vím, ale běžné bych po ní nesáhla. Ať už jsem u ní ronila slzy nebo se smála, či snad vrtěla hlavou nepochopením nebo přikyvovala pochopením, je to jedna z knih, která stojí za přečtení. Kniha alespoň zláká čtenáře, aby třeba jen našel PCT na mapě, když už se neodváží na ni vyrazit.
....nooo, ano. Pustila jsem se do čtení knihy, která před časem vyvolala senzaci a přivedla spoustu svých čtenářů k následování spisovatelky v pouti nespoustanou přírodou, přes hory, se vším vybavením na zádech, bez možnosti si zavolat, bez vody, bez společnosti, za nalezením vnitřního míru. Pro mnohé a i pro mě takové cesty s batohem na zádech jsou...ale...!
Já jsem záměrně knihu četla po čase, kdy opadlo nadšení a upřímně řečeno, jsem zklamaná. Četla jsem mnoho knih, kde popisy přírody hrály velkou roli, kde se stala dokonce rovnocenou postavou ve vyprávění, ale v této knize to z mého pohledu autorka nedokázala.
Hlavní hrdinka a autorka v jedné osobě mi byla krajně nesympatická. Prožila velkou ztrátu, ale nyní v této době, kdy jsme si všichni prošli velkými ztrátami a obrovskými změnami a zátěží, není její jednání omluvitelné. Já jsem ji shledala dětinskou, sebelítostivou a upřímně, mám předsudky vůči lidem, kteří se rozhodnou (ano, používám záměrně slovo ROZHODNOU) pro drogy. Stejně tak shledávám absurdní, že někdo nechodí se zjevnou klinickou depresí k terapeutovi, ale rozhodne se pro skoro sebevražednou cestu divočinou bez pořádné přípravy, bez fyzické průpravy a jakýchkoli zkušeností (jako, kdyby to byla kniha o tom, jak někdo zkouší skočit z mostu a náhodou se při tom naučí létat, vyšlo by to na stejno. Pro pořádek, fyzikální zákony jasně říkají, jak dopadnete - přímo na chodník).
Takže bych to shrnula: proč že byl kolem knihy 'Divočina' takový humbuk?
Cheryl Strayed se ve vypjaté životní situaci vydává hledat vnitřní klid a duševní rovnováhu do divočiny. Putuje po dálkové vysokohorské stezce Pacifik Crest Trail (Pacifická hřebenovka) od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon. Pěšky musí ujít 1770 km drsnou divočinou, aby se jí podařilo nalézt víru v sebe sama.
Nádherná kniha! Mám chuť si zbalit batoh a vyrazit po stopách Cheryl! Stovky kilometrů jen jít a jít, rozhlížet se po krajině a být součástí přírody. Třeba jednou.
Skvělý příběh, zejména první půlka ubíhá svižně. Skoro mě až chytls touha vyrazit sama do hor Za druhou polovinu strhávám jednu hvězdičku - místy jsem preskakovala text, dny se trochu opakují. Celkově ale určitě doporučuji, rozhodně stojí za to.
Nepovažuju se za dobrodruha, co by přežil někde v hlubokých lesích s medvědy a ušel jen tak tisíce kilometrů, ale v posledním roce jsem začala trajdat ,,kolem věže" a něco na tom chození je. Chvíli si přemýšlíte nad svýma trablema, pak si uvědomíte, že jste ušli několik kilometrů a přitom už na trable nemyslíte, protože se koukáte kolem nebo pod nohy v náročném terénu a přemýšlíte, jak se dostat přes ten potok, řeku, hustý les, aniž byste se museli vrátit. Takže Cheryl, máš můj obdiv, na hřebenovku se nevydám, ale chápu tě :-)
Velmi inspirativní příběh o hledání sebe sama a vyrovnávání se s nástrahami života. Knížka se mi moc líbila, je to něco mezi zajímavým cestopisem a románem, který je plný dobrodružství. Za mě super čtení, které doporučuji.
Jasně, tahle kniha není bůhvíjak akční a všichni dopředu víme, jak to dopadne. Přesto jsem si ji zamilovala a nechtěla, aby skončila. Kvůli Cheryl. Líbila se mi jako postava a obdivovala jsem ji jako autorku. Sledovat zkušenou trekkerku a nechat si udělovat rady by zkrátka nebylo tak zajímavé jako moct se vžít do kůže odvážné začátečnice. Plácat se do čela nad blbostmi, kterých se cestou dopustila, a děsit se (a těšit se na ně) dalších, které budou následovat.
Co se týče způsobu, jakým je kniha napsaná, dostávalo mě hned několik věcí. Ať už bylo Cheryl vedro, byla vyprahlá nebo zmrzlá na kost, cítila jsem to taky. Když se bála, bála jsem se taky. Když byla veselá, při čtení jsem se usmívala. A myslím to vážně!
Další věc - popisy přírody! Byly podané akorát, abych se tam v mysli ocitla, ale zároveň se nenudila. Tak zajímavé, že jsem si musela vygooglit, jak to jezero vypadá ve skutečnosti.
A pak ty flashbacky. Tahle kniha je plná flashbacků, ale jak mistrně zvládnutých a naprosto nenásilně vpašovaných do děje na správných místech! Příběh Cheryl předtím, než se vydala na PCT, se odkrývá postupně, a když už si myslíte, že ho znáte celý, dostanete další kousek.
A nesmím zapomenout na vedlejší postavy. Cheryl na své cestě potkala spoustu lidí, z nichž většina se v příběhu opravdu jen mihla. Přesto měly svůj charakter, svůj hlas a nebyly jedna jako druhá.
Velmi ráda jsem se tímto způsobem na PCT vydala a zavzpomínala si při tom na svůj vlastní, v porovnání naprosto pohodový třídenní trek v Alpách.
Tomu říkám odvaha. Vydat se úplně sama někam do hor, bez mobilu, zkušeností nebo nějaké přípravy, a opravdu dojít do konce i přes všechny překážky, nejenom ty fyzické, a ještě o tom napsat knihu. Zatím nejakčnější zpověď o cestě někam a zároveň k sobě, která se ke mně dostala. A ano, několikrát jsem se během čtení byla projít v lese :-)
Ač za mě velký obdiv autorce za zvládnutou cestu, tak mě kniha příliš nechytila...ale to jsou ta očekávání, čekala jsem, že víc nahlédnu do vnitřního světa hlavní postavy, vzhledem k putování jsem nečekala žádné velké akce, ale asi víc toho hledání sebe sama. I tak se to četlo dobře. Film tedy teď můžu taky zkusit :)
Příjemné čtení, hlavní hrdinka/spisovatelka byla hodně odvážná a obdivuji, že se do takové cesty vydala. Zvládla to.
Jsem ráda, že jsme si knihu přečetla. Motivační kniha, která stojí za přečtení.
Štítky knihy
cestopisné příběhy pro ženy zfilmováno americká literatura psychologické romány autobiografické prvky divočina Pacifická hřebenovka pěší turistika
Kniha Divočina je v
| Právě čtených | 43x |
| Přečtených | 2 033x |
| Čtenářské výzvě | 639x |
| Doporučených | 173x |
| Knihotéce | 519x |
| Chystám se číst | 841x |
| Chci si koupit | 190x |
| dalších seznamech | 17x |
Přijde mi normální, že pokud se rozhodnete pro takhle nebezpečný, fyzicky náročný podnik, máte pro to dobrý důvod. A pokud se o svém putování PCT autorka rozhodla napsat knihu, je správné, že se o ty důvody se čtenáři podělila. I přes to, že pro ni byly bolestivé a místy nelichotivé. Bez toho by to nebyl román, ale jen cestopis. Trochu mě iritovala její závislost na matce ve věku, kdy by měla být dospělá. Ale to je asi můj problém (někomu jinému by možná přišla taková míra lásky k rodičům správná). Možná ta závislost pramenila z neutěšeného dětství a proto pomalého dozrávání v samostatnou osobnost.