Dívka beze jména
Marina Chapman
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156263/mid_divka-beze-jmena-HqQ-156263.jpg
4
93
33
Hrála jsem si na zahradě. Najednou jsem uviděla kus černé ruky a bílé látky, kterou mi dali před obličej. Vykřikla jsem zděšením a ucítila jsem ostrý zápach chemikálie. Moje poslední vzpomínka, když jsem upadala do bezvědomí, byla jediná – teď zemřu. Druhý den ráno se probudila hladová a s bolestí břicha. A obklopená skupinkou opic! Lidoopové kolem ní utvořili kruh a občas se na ní jeden opičák zašel podívat zblízka. "Štouchali do mě a hrabali se mi ve vlasech. Křičela jsem, ať mě nechají a jdou pryč. Nic ale nepomohlo a musela jsem čekat, než dokončí svou kontrolu,“ vypráví. Od toho dne měla novou rodinu. Chapmanová popisuje, jak kopírovala jejich zvyky a zvuky. Dokonce se začala i drbat jako opice, což bylo způsobené mimo jiné i blechami. Naučila se hledat potravu a šplhat po stromech. Naučila se přežít v pralese, informoval Daily Mail. "Sílily mi svaly a kůže na rukou hrubla. Začala jsem lézt čím dál tím výš a nikdy nezapomenu moment, kdy jsem vyšplhala "na střechu“ pralesa. Výhled z vrcholků stromů byl naprosto neuvěřitelný, ten čerstvý vzduch! Především jsem se ale stala jejich plnohodnotným členem,“ vzpomíná.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl With No Name , 2013
více info...
Přidat komentář
V dětství jsem hltala Tarzana, který mě přímo uchvátil, ale nikdy by mě nenapadlo, že život dítěte jako součást opičí tlupy může být skutečně realitou. A proto jsem hltala stejně i tuto knihu. Je to opravdu šokující příběh - tak malé dítě a schopnost přežít v džungli? Slovo zázrak - myslím, že není od věci. Neuvěřitelný pud sebezáchovy. Vyprávění mě vtáhlo do děje hned od začátku knihy - bála jsem se společně s hlavní hrdinkou, společně s ní jsem cítila i bezmoc, beznaději, zklamání, snad i ty rány a bolest, které ji provázely. Příběh je vyprávěný velice nekomplikovanou formou, možná až formou odpovídající literatuře pro mládež, ale v tomto případě jsem to při čtení vůbec nevnímala - tak strhující pro mě byl samotný příběh Mariny.
Druhá část knihy není o nic méně napínavá a pro hlavní hrdinku o nic jednodušší, snad i naopak - život v civilizaci. Otřesné životní podmínky v Kolumbii v padesátých a šedesátých letech, kdy životy lidí nemají téměř vůbec žádnou cenu - chudoba, gangy, únosy, vraždy - realita běžného dne. A do toho všeho dítě bez jakýchkoliv lidských návyků, které vystřídaly návyky zvířecí? Jakou šanci má na normální život?
Jediné, co mě na knize mrzelo, je, že skončila. Strašně moc jsem se chtěla dozvědět, jakým způsobem a kdy se jí konečně podařilo sžít s další novou situací a zařadit se do běžného života, jaký snad známe i my.
Kde je tedy vlastně větší divočina? V džungli přírodní nebo v džungli civilizace?
Popravdě vůbec nevím, co si mám o knize myslet, natož kolik jí udělit hvězdiček.
Velmi těžko uvěřitelný příběh, plný krutosti a nevlídnosti osudu.
Nečetlo se to špatně, není to však kniha, po které znovu sáhnu.
Škoda, že chybí závěr, jak se autorka etablovala do "normálního" života.
Že je Kolumbie velice komplikovaná země to vím, ale při čtení této knihy napsané podle skutečného života malé Mariny, kterou unesli od její rodiny, v džungli odhodili a její rodinou se staly opice mě mrazilo. Já bych strachy nevydržela ani jedinou noc. Jak vypráví, pořád si ale uvědomovala, že patří do světa lidí. Jak se jí to podařilo vrátit se k nim a zda bude ještě lidem věřit, to se dočtete ve vyprávění o krutosti dětství, které by měla strávit v náruči své mámy.
Příběh uneseného děvčátka do džungle v Kolumbii se mi velmi líbil. Jak se snadno malé děcko zařadilo do tlupy opic, ale při návratu do civilizace se jen těžko zařazovalo mezi lidi.
Šokující příběh, jehož pokračování by mě tedy opravdu zajímalo. Proces adaptace na lidský svět musel být nepochybně delší, než bylo v knize zaznamenáno.
Příběh to byl neuvěřitelně zajímavý a - neuvěřitelný. Mrzelo mě však, že styl psaní by mohl být o mnoho lepší, což vyvážil strhující příběh. Další věcí, která mi tam opravdu chyběla, bylo stručné vyprávění o událostech, které by si zasloužily více slov. Například, jak přemýšlela, když byla s opicemi, jak se její myšlení změnilo ve společnosti lidí etc. Jinak opravdu skvělá knížka, která se četla jedním dechem.
pravdivý příběh,dobře zpracovaný a myslím si že vystihuje atmosféru Kolumbie šedesátých let.
4,5 hvězdičky.
Knížka je opravdu krásně napsaná, uvěřitelné popisy pomalu až neuvěřitelného životního příběhu. Určitě bych uvítala i pokračování, jak se formoval její život.
Myslím, že část Kolumbie je stále země, kde se ani dneska nežije poklidný rodinný život. To, co musela prožít osamělá malá holčička v džungli, tak bylo hrozné, ale ještě ještě hůř jí bylo, když se dostala mezi lidi. 1/3 knížky se trošku vleče, ale i ta je dost zajímavá.
První půlka se mi trošku táhla, ale i přesto byla zajímavá. Druhou půlku jsem přečetla jednim dechem, nemohla jsem se od ni odtrhnout. Chudák malá, neumím si představit a ani nechci, co všechno si musela protrpět. Snad jí to život vrací jen v superlativech teďkom. Byl ji nadělen krutý osud, ale je to silná žena, co všechno zvládla ustát.
Skutečný příběh dívky, která byla unesena od rodiny a pohozena v lese. Člověk si ani nedovede představit co tahle malá holčička musela zvládnout a co všechno zažila. Kniha popisuje její strastiplnou několika letou cestu, kterou zažila až ke zdárnému konci, kdy se dostala z Kolumbie do skutečné rodiny a kde poprvé v životě získává plnohodnotnou práci.
V současnosti je skvělou babičkou a směje se tomu, že jejich rodina je taková “opičí” :) Knížka je skvěle vyprávěná dcerou Mariny, která jí k sepsání téhle knihy vlastně donutila a zhltnete jí ani nevíte jak.
Velmi zajímavé, milé a přesto drsné vyprávění, kde si člověk uvědomí, co vsěchno jsme pro přežití ochotni udělat.
Hodnocení: 10/10
Velmi silný příběh, který by si podle mě zasloužil být lépe zpracovaný a napsaný. Podle popisů jsem čekala, že knížka se bude odehrávat z veliké většiny v džungli. To co se dělo po jejím odchodu z džungle je ale teprve síla.
Za příběh dávám 5/5, za zpracování 3/5
Skutečný příběh o dívce, kterou unesli od její rodiny a pohodili v džungli. Představovala jsem si čtyřleté děti, co znám, a říkám si, že by asi nedokázali přežít a vytrvat tak jako Luz Marina. Opravdový obdiv této ženě. Trochu me mrzí, že příběh končí už v jejich asi 14ti letech. Strašně by mě zajímalo, jak poznaka svého muže a jak vlastně zvládla založit rodinu. :-)
Byla to opravdu hodně zajímavá kniha. A nepochopím,jak takhle malé děvčátko dokázalo to, co dokázalo. To je naprosto neskutečné!! Myslím,že tato kniha stojí za přečtení, protože mě přesvědčila v tom,že kdyz má člověk občas pocit,že něco nejde... Dokáže v sobě najít sílu zkusit ti znovu ;-)
Je až neuvěřitelné, co všechno může někdo v dětství prožít, až na to, že v případě Mariny je to pravda. V džungli jí zachránili život opice a schopnost se rychle přizpůsobit a v drsné civilizaci jí zase pomohla k přežití její cílevědomost, díky čemuž mohla prožít plnohodnotný život a mít rodinu. Opravdu ji obdivuji za to, co všechno překonala a šla dál.
To, čím vším si musela Marina projít, je strašné. Podle mě si nikdo z nás nedokáže představit, jaké to všechno muselo být. V knize mi vadily časté gramatické chyby, ale za ty autorka nemůže. Doporučuji :)
Strhující příběh založený a skutečné události. Lidsky a srozumitelně psaný. Vtáhne do děje od prvních stran. Kniha, která donutí člověk zamyslet se.
Štítky knihy
boj o přežití opice pralesy únosy dětí Kolumbie uloupené děti vlčí děti
Dívka beze jménaKniha Dívka beze jména je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 131x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 72x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 32x |
já prostě nevím, nějak tomu úplně nemůžu uvěřit. Je to možní stylem jakým je příběh vyprávěný, ale fakt by si tak malé dítě pamatovalo tolik detailů, opravdu by přemýšlela nad tolika věcma. Névím no-- Určitě pro mě ale byla zajímavější první část ze živoata s tlupou. 3 Hvězdičky protože mám problém tomu příběhu uvěřit a nelibil se mi styl jakým to bylo vyprávěno.