Dítě Skály
Petra Neomillnerová
Nekromantka Alke je obviněna z válečných zločinů a má být popravena, když ji v poslední chvíli zachrání mistr Bogmir, představený Skály, institutu, který vychovává ty nejobávanější černé mágy. Alke však ze záchrany radost nemá, protože je přinucena znovu se podřídit pravidlům školy, a navíc zjistí, že ji její Mistři chtějí použít jako matku „dítěte Černé luny“ – predestinované zrůdy, která má moc měnit uspořádání světa. Petra Neomillnerová tentokrát opustila kalné vody „dirty fantasy“ a vydala se půlnočním směrem. Příběh ženy, která se stane matkou, aniž by přestala být nelítostným dravcem, po duši nehladí, naopak, tu a tam tne do živého. ( zdroj brokilon.cz )... celý text
Přidat komentář
Moc pěkné čtení,sice trošku depresivní,ale fakt mě chytlo.Zase něco trošku jiného od paní spisovatelky
Koupila jsem tuhle knížku ségře pod stromeček a nejspíš jsem jí způsobila ošklivý šok. Musela se popasovat s autorčiným útržkovitým stylem, s postavami, které vzbuzují antipatie a s událostmi, co zvedají pajšl. V "Dítěti skály" najdeme jen minimum osob neznásilněných, zato maximum násilníků. Dravci a oběti, prakticky nic mezi tím.
Mám s tvorbou Petry Neomillnerové dostatek zkušeností, abych zhruba věděla, do čeho lezu, přesto jsem se první polovinou románu prokousávala docela s obtížemi, než jsem si zvykla a příběh mě začal zajímat.
Čert vem očekávanou špínu, kéž by však ze mne nějaký charakter (nebo scéna) vyždímal více emocí. Palce jsem nedržela, slza neukápla, i tak to na čtyři urousané, vachrlaté hvězdy stačí.
Musím přiznat, že tahle kniha mě moc nepotěšila. Podle popisu jsem nabyl dojem, že Alke bude obviněna ze zločinů neprávem, nicméně opak je pravdou. Kniha značně připomíná Hon na lišku, ale je daleko drsnější a hůř stravitelná, zabíjí se a mučí skoro na každé stránce. Pozitivních charakterů pomálu, konec takový nijaký. Po Písních čarodějky docela zklamání.
Dítě Skály je pro mě asi nejslabší kniha, co jsem od Neomillnerové četla. Očekávala jsem zdaleka víc. Proto jen 3 hvězdičky.
V některých místech trošku ztrácelo tempo, žádná větší pointa, díky které by člověk potřeboval vědět, co se stane dál, ale což. Brutální, přesně podle mého gusta, celkový dojem víc než dobrý.
Hodně drsná fantasy, sice mi trochu nesedl autorčin styl, ale rozhodně jsem si to užila
8/10
Petra Neomillnerová napsala knihu velmi čtivým stylem, nejsou zde zbytečné opisy a příběh je plný napětí. Zajímavé a různorodé charaktery postav nás neustále udržují v pozoru, nevíme kdo je přítel a kdo zrádce. Ovšem kniha plná realistického a brutálního sexu, mučení a drancování nemusí sednout úplně každému.
Díky téhle knížce jsem se téměř platonicky zamilovala do autorky a začala hltat všechna její díla. Opravdu skvělé čtení, pokud nejste fanoušci happy endů a růžovoučkých šatiček...
Nejdrsnější svět ze všech světů, které Neomillnerová dosud čtenářům představila. Všichni se znásilňují - muži ženy, ženy muže, muži chlapce, všichni děti. Každá druhá žena, která se v knize objeví, skončí s násadou mezi nohama. Zápletka nic moc. Alke se celou knihu snaží zbavit otce svého dítěte. Dítě Nix je batole, i se tak chová, ale mluví jako dospělý člověk (souvětí, ani nežvatlá). To mi teda vadilo.
Knize chybí dostatečná poutavost. Nejvíc mi vadily postavy, které se v knize míhaly s psanou samozřejmostí, ale bez úvodu,bez rysů, jako samozřejmé patřily do příběhu, ale jak se zjevily, tak zase mizely, bez ničeho o nich... Chybí obrazy detailů, prostředí a příběhů, což nerozvíjí představivost a čtenář tápe... Poněkud slabší dílo. A hlavní hrdinka je sice dosti podobná ostatním hrdinkám autorčiných knih, ale postava mateřství je nová. Knihu jsem přelouskala, ale už se těším na kvalitu Loty a Tiny ;-)
Štítky knihy
čarodějnice česká fantasy česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zaklínačka Lota |
| 2012 | Amélie a tma |
| 2008 | Psí zima |
| 2007 | Nakažení |
| 2007 |  Hry na bolest |
Nejhnusnější a nejlepší autorčin román. Kdyby se celá Lota i Moire hodily do destilační aparatury, tak tohle by byl výsledný produkt. Esence hlavních motivů. Obzvlášť mě zaujalo zajímavé zpracování "normálního rozvodu a následných problémů". Konečně kniha, kde se v tom hrdinové nebrodí zbytečně dlouho a přesto se čtenář dozví vše podstatné. Máme tu druida, který neví, co je pro něj dobré, starou čarodějku, která příliš dlouho čekala na starého čaroděje (to zase autorka dotáhla do konce v knize Zjizvení), mladého čaroděje, válku, pár panovníků k zamordování, hromadu zrádců a okoralou hlavní hrdinku, což je taková obvyklá sestava, takže mi ani nepřišlo, že postavy nabíhají na scénu bez představení (všechny už v podstatě byly v ostatních knihách). Ale nejlepší je Nix. Jestli Petra Neomillnerová ještě něco napíše, určitě to bude o tom, jak Nix a Signe (Zjizvení) způsobili omylem zánik světa, když si hráli na schovávanou.