Detstvo
Maxim Gorkij (p)
Málokto poznal tak zblízka a na vlastnej koži život chudoby v cárskom Rusku ako on. Gorkij sa narodil v Nižnom Novgorode. Jeho otec, stolár, zomrel, keď mal syn štyri roky. Chlapec s matkou sa presťahovali k starému otcovi Kaširinovi, majiteľovi farbiarskej dielne. To bolo prostredie, ktoré budúceho spisovateľa veľmi ovplyvnilo. v osobe starého otca a jeho synov, matkiných bratov, spoznával stelesnenú hrabivosť, lakomstvo,život podriadený peniazom a majetku. Tento zážitok bol taký hlboký, že sa k nemu vracia a overuje si ho po celý život, preto tak často zobrazuje postavy odľúdštené túžbou po majetku a peniazoch...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1987 , Mladé letáOriginální název:
Sobranije sočinenij v tridcati tomach, tom 13 , 1914
více info...
Přidat komentář
Vydání této knihy u nás je typickým pohledem t.zv. "stranovlády" na vše ruské, spíše sovětské. Výtečného spisovatele známe pouze z jedné strany (té levé), což se soudruhům "hodilo do krámu" . Vzpomínky na dětství malého Peškova nemohly nikomu ublížit. Samozřejmě se nikdy nešířilo to z života Gorkého, co se Džugašvilimu alias Stalinovi nelíbilo - jeho dlouholetý pobyt na západě, kdy se dostal až do USA.
V roce 1913 se Gorkij mohl vrátit do Ruska a prakticky ihned se zapojil do politického dění na straně bolševiků. Organizoval financování exilových revolucionářů pomocí příspěvků od domácích mecenášů.[2] V roce 1917 se však, stejně jako větší část intelektuálního křídla strany, domníval, že pro revoluci není ještě ten správný čas, neboť Rusko na ní, podle něj nebylo připraveno. Po říjnové revoluci se rozkol mezi ním a bolševiky zvětšoval, což nakonec vedlo k publikování článků známých jako Nečasové úvahy. Gorkij vystupoval aktivně proti násilí tzv. válečného komunismu, teroru páchaném na opozičních politicích a proti bezuzdnému rabování. Toto znechucení nakonec v roce 1921 vedlo k jeho druhé emigraci. Roku 1921 M. Gorkij podruhé opustil Rusko, nejprve žil v Německu a poté v italském Sorrentu. Zajímavostí je, že si na přelomu let 1923 a 1924 léčil tuberkulózu v Mariánských Lázních. Právě zde se dozvěděl o smrti V. I. Lenina a zde napsal první verzi statě O Leninovi, ve které cituje deník Prager Tagblatt. Roku 1928 se na jednu ze Stalinových výzev k emigrantům vrátil do SSSR.
Po návratu do SSSR byl Gorkij sovětskou propagandou mimořádně vyzdvihován, protože tento návrat byl chápán jako vítězství sovětské propagační války.
Da, da, da - tovarišči v tom uměli chodit. I ti naši ( Vydáme Dětství, Matku atd.)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1957 |  Matka |
| 2010 | Na dně |
| 1976 | Pieseň lásky |
| 1974 |  Foma Gordějev |
| 1986 | Makar Čudra / O neopätovanej láske / Mesto Žltého diabla - a iné |
Ano, je to kniha ideologicky vyhraněná, tendenční, popisuje jednostranně život v Rusku v časech mládí Maxima Gorkého, ale špatná kniha to rozhodně není! Gorkij totiž psát uměl.
Ke knize mám ještě jednu osobní vzpomínku. Ze zoufalství, protože nebylo na výběr nic, o čem by se dalo psát, jsem si na maturitní písemku z ruštiny vybrala právě rozbor této knihy. Respektive charakteristiku jejího hlavního hrdiny.
A už nikdy nezapomenu na svoji první větu: "Moj sámyj ljubymyj gerój éto Aljoša Peškov..." Načež jsem kompletně "obšlehla" část životopisu Gorkého z taháku. Jo, jo, to byly časy! :-)