Děti bahna
Raymond Queneau
Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox Globator , Kniha, grafika, bibliofilie – KGBOriginální název:
Les Enfants du limon , 1938
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stylistická cvičení |
| 2010 |  Zazi v metru |
| 2011 | Modré květy |
| 2006 | Na svatého Dyndy |
| 2003 | Svízel |
Co si tak vzpomínám, tak to byl román, ve kterém hlavní postava píše knihu o autorech a dílech, která svou bizarností a určitou vyšinutostí byla předurčena k naprostému zapomnění. A až právě snahou Queneaua se tito autoři dostali do širšího literárního povědomí, i když sám autor tuto práci zpětně zhodnotil jako naprosto zbytečnou a ubíjející, kdy jediné zajímavé zjištění bylo, že to byli až na jednu výjimku naprosto nezajímaví autoři. Queneau čerpal z dochovaných rukopisů v pařížské národní knihovně. Zaujalo mě několik zajímavých popisů světa podle těchto autorů, jako například ten, kde je svět a potažmo vesmír přirovnávám k obřímu vejci, a ten, kde je otáčení země a pohyb planet vysvětlen jakýmsi bizarním mechanismem obřích větrných mlýnů a fukarů... už si z toho zkrátka moc nepamatuji, ale při četbě jsem se rozhodně nenudil, i když z děje samotného si nepamatuji takřka nic. Je také otázkou, do jaké míry jsou předkládané bizárie skutečně prací zmíněných autorů a do jaké míry je to autorova literární hra ve stylu skupiny OULIPO, jejímž byl Queneau aktivním členem. Jeden z těch lepších románů autora. Doporučuji.