Lazar
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396545/bmid_lazar-1Yu-396545.jpg
4
2556
2556
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 7. díl >
Komisař Joona Linna si myslel, že už má to nejhorší za sebou, přitom všechno teprve začíná… Policisté objeví v bytě na předměstí Osla tělo mrtvého muže. Z toho, co najdou v mrazáku, jsou v šoku. Zavražděný byl vykradač hrobů, sběratel trofejí a kanibal. Jednou z trofejí je i lebka Summy Linnové, Joonovy manželky. O několik dní později požádá švédskou policii o pomoc německá komisařka. V kempu nedaleko Rostocku byl zavražděn sexuální násilník. Joona záhy pochopí, že zdánlivě náhodnou souvislost mezi oběťmi nemůže ignorovat – stopy vedou k někomu, kdo má být již dávno mrtvý.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Lazarus , 2018
více info...
Přidat komentář
Nemastné a neslané. Lars Keplerovi jako kdyby došel po písečném muži dech. Stalker sice jakž takž ušel, ale Lovec Králíků už byla akční blbovina. Bohužel Lazarovi chybí i to. Povrchně nejtemnější díl série nenabízí prakticky nic. Chybí tu dokonce i tradiční vedlejší postava která se přímo zapojuje do děje (hypnotista, hudebník, kuchař). Většina děje je předvídatelná a konec je odfláknutý, jako kdyby to už chtěli hlavně mít za sebou.
Zase pecka. Za mě mohu jen doporučit. Tihle manželé vědí jak nás nabudit na další příběh :))
Doufám, že se v dalším díle setkám nejen s Joonou, ale i se Sagou.
Drsné a ještě drsnější. Jakoby Keplerovi zkoušeli, co všechno čtenář ještě dokáže vydržet. Neuvěřitelná brutalita, nejistota co a kdo se v kterém okamžiku může náhle objevit, propletenec akcí a postav ...Výborně napsaný další příběh Joony Linny, ale ač jsem fanynkou autorů, občas jsem to téměř nevydýchala...a navíc: dvířka k další zběsilé jízdě zůstala opět otevřená. Doporučuji všem, kdo mají silné nervy a místy i žaludek.
Zatím pecka. Mám ,Keplerovce, moc ráda a hltám každou knížku. Nejsem ještě s čtením hotová, ale kdo může, klidně začněte číst :)
Za mě ne. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Vlastně to není ani krimi, spíš thriller. V půlce knihy je jasné, kdo je záporák, jediná otázka je, jestli ho zabijí nebo jim uteče, a kolik lidí během toho zemře. To je tak asi vše. Tajemno a detektivní zápletka chybí. A občas jsou tam dost nelogická rozhodnutí hl. postav, např. Saga Bauerová vracející se jen tak domů, . . . Jsem velká fanynka všech předchozích knih série, ale tohle se nepovedlo. Dočtu to, se zaťatými zuby, ale znovu bych za to ty peníze nedala.
Štítky knihy
sérioví vrazi severská krimi švédské detektivky
Upozornění! Tento komentář obsahuje SPOILERy, ironii, sarkasmus a notnou dávku znechucení.
Dámy a pánové, je to tady! Lars Kepler vydává již sedmý díl s neohroženým, geniálním a šlachovitým detektivem Joonou Linnou, který nedávno vylezl z báně a musí dokázat svému nejbližšímu okolí, že "to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou." Anotace knihy je jako vábnička, dokonale navnadí, donutí člověka zapomenout na hluboké rány v srdci každého čtenáře, jenž netrpělivě čeká zprávy ze Švédska - že se Joona vrací na pulty českých knihkupectví. A pak přijde den D, kniha je ve vašem oblíbeném eshopu, odkud putuje na poštu. Zvonek u dveří! Rvete pošťákovi, který bude ještě týden přemýšlet, co se to s vámi stalo, balík z rukou. Máte-li makat o víkendu, tak se prostě v práci hodíte marod, práce není zajíc, ta neuteče. V lepším případě políbíte děti, dáte drahé polovičce do rukou platební kartu a klíče od auta a pošlete je na víkendový relax do hotelu Overlook. S předstíraným smutkem jim zamáváte na rozloučenou a při cestě na toaletu si uvědomíte, že samou nedočkavostí jste jim nepopřáli ani šťastnou cestu. V tom druhém případě (tom horším), když nemáte auto a ani prachy, které by mohl zbytek vaší rodiny rozfofrovat na nákupech, popadnete drahou polovičku a děti, natáhnete paži a ukážete jim směr do temného, vlhkého a hnusného sklepa, který se stane, po dobu čtení Lazara, jejich útočištěm. Pokud tam nepůjdou dobrovolně, tak jim prostě pomůžete, inspirací máte (nejen v Kelperových) knihách víc, než dost a nějak se to čtení detektivek a thrillerů na vás odrazit musí, to je prostě ložený. A když se pak pohodlně položíte do postele, vezmete do rukou (tak zatraceně dlouho očekávanou) knížku a přestanete vnímat pláč, tlumené bušení a prosby svých milovaných dětí, abyste je pustili ven, přenesete se ve vaší fantazii do studeného Švédska za svými starými známými, zejména pak za detektivem s šedýma očima...
Blbé je, že sám detektiv v tomto díle zdaleka nehraje prim, většinu knihy totiž obsáhne Joonova přenádherná kolegyně. Saga se tak opět vydává po stopách zákeřného vraha, chytřejšího než kdejaká opice v zábavním, vědeckém a osvětovém zařízení určené k chovu zvířat (zoo). Je to sice neuvěřitelné, ale Jurek je zpátky, při síle, plný testosteronu a úmyslu škodit víc, než Zeman na Hradě. Předchozí díly se mi líbily, nejvíce však "Písečný muž". "Lovec králíků" jsem hodnotil taky velmi kladně, i když už bylo cítit, že se tak trochu vaří z vody, ale co je tohle proboha za paskvil?
Kniha je napsaná dost divným způsobem, čtenáři je vysvětlováno, co a jak se stalo až později, ale takovým způsobem, až jsem žasl. Jak už to u severských kriminálek bývá zvykem, při každé kapitole zjistíte, jaké zrovna panuje počasí. V příběhu se taky objeví spousta postav, jimž autor dá ze začátku prostor, aby je pak během několika málo řádků a bez nějakého detailnějšího popisu odkopl (zabil). Proč? Proč...?
K postavám - Saga se často chová divně, až absurdně, její myšlenky a neustálé sebeobviňování mi lezlo krkem. Sažina sestra Pellerina... ach jo. Ano, knížka byla o Saze, ale Pellerina a její nemocné srdce... nešla vymyslet trochu originálnější forma? Saga je nezlomná, nic, ani smrt vlastního příbuzného ji nezpomalí. Klobouk dolů. Joona Linna by z fleku mohl konkurovat Johnu Rambovi, nejenom že je geniální detektiv, ale kdyby došlo na nejhorší, je schopný zkonstruovat a odpálit silnou výbušninu s využitím bidetu, bílého jogurtu, limetky a prášku do pečiva. Stejně tak jeho dcera Lumi - umělkyně, která dokáže obsluhovat zbraně se stejnou mrštností jako kuchyňského robota, ačkoliv se na konci dozvíte, že jí je tato schopnost platná, jako mrtvému zimník. A Jurek? Vysvětlení jeho schopností (dobytí úkrytu) zůstávají stejným tajemstvím jako to, kdo byl Bobr vůbec zač.
A co říct o zakončení knihy? Smutek, zoufalství, beznaděj. Z příběhu? Ne, z toho, jak to bylo odfláknuté. Vlastně jako celá kniha...
Po přečtení ve mně zůstal dojem, že se rok s rokem sešel a Kepler musí vydat další knížku, bez ohledu na to, zda to bude minimálně stejně dobré jako předchozí díly a nebo totální propadák. Značka - v tomto případě Lars Kepler a jeho (jejich) Joona Linna - táhne, takže prodejní úspěch této knihy je vlastně už dopředu zaručen. Joona Linna pro mě tímto dílem končí, škoda.
...člověku je po přečtení takového braku až líto, že ta děcka a starou do toho sklepa rval. No co, to je prostě život. Jednou jsi nahoře, podruhé ve sklepě.