Deset podob lásky
Marie Vodičková , Arno Linke , * antologie
Deset povídek na věčné a nestárnoucí téma lásky; deset milostných příběhů, jak je zachytili významní čeští spisovatelé minulosti i přítomnosti: Fráňa Šrámek, Křehké štěstí; Jaroslav Havlíček, Rukavička; Marie Pujmanová,Šípkové větvičky; Karel Schulz, Píseň milostná; Vladislav Vančura, Dobrá míra; Arnošt Lustig, Štěpán a Anna; Jindřiška Smetanová, Čára; Bohumil Hrabal, Romance; Josef Škvorecký, Eva byla nahá; Milan Kundera, Symposion. Vydáno jako prémie edice Klíč (Knihovna lidové četby). Výbor uspořádali Marie Vodičková a Arno Linke.... celý text
Přidat komentář
Výbory povídek bývají nesourodé. To je prostě princip. Ale ten může být povýšen na klad, protože opravdu značná různost může čtenáři přinést opravdu široký vějíř přístupů, pohledů na téma, atp. To se stalo tady. Ten výbor je velmi kvalitní v tom smyslu, že povídky velmi pěkně reprezentují své autory - Hrabal je prostě Hrabalem, Havlíček Havlíčkem, Lustig Lustigem a Kundera Kunderou. Zároveň název výboru je velmi přesný. Je to deset podob lásky, a to nutně nemusí být mužsko-ženská, nebo navíc naplněná. Je tu filozofické mudrování o lásce, životě a smrti na lékařském pokoji, svérázné sbližování s cikánkou, téměř tradiční ruský souboj kvůli dívce, láska mezi starými manžely, konflikt novomanželů, historická příhoda v hospodě s řezníkem, láska v koncentračním táboře, láska k malé holčičce a tak dále, abych tady hlavně nespoileroval. Snažím se naopak nalákat. A k tomu samozřejmě patří, jak kdo má rád jaké autory. Mně osobně přišla nejsilnější povídka od mistra psychologie Jaroslava Havlíčka, pak tradiční intelektuální překombinovanost Milana Kundery, a roztoužená povídka od Karla Schulze. Ty ostatní jsou ale také dobré, nebo slušné. Každá se opravdu dotkne nějakého podstatného momentu, nebo podstaty. Takže doporučuji, je to malý kapesní formát, do autobusu, do tramvaje.