Deník Rivky Lipszycové
Rywka Lipszyc
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281875/bmid_denik-rivky-lipszycove-KCF-281875.jpg
4
28
7
Slova, která jdou ze srdce, si umějí najít cestu k srdci druhých. Platí to i o Rivčiných slovech, jež málem zůstala navždy zapomenutá. Čtrnáctiletá Rivka Lipszycová si od října 1943 do dubna 1944 psala deník v Lodži, v nejizolovanějším a nejdéle fungujícím nacistickém ghettu. Bystrým, upřímným a někdy možná až naivním pohledem dospívající dívky popisuje svůj každodenní život, zážitky ze školy a z náboženských setkání i své dojmy, sny a pocity. Kromě reálných problémů života v ghettu, hladu, strádání, nemocí a hrůzy z deportací, líčí svůj vnitřní svět, své názory, úvahy, potíže se psaním a s hledáním své vlastní identity i truchlení nad ztrátou svých blízkých. Její rodiče, bratr i dvě sestry všichni zemřeli v ghettu nebo ve vyhlazovacích táborech, Rivka se ale přesto přese všechno nevzdala a neztratila naději a víru v Boha. Rivčin deník našla v roce 1945 u rozbořeného krematoria v Auschwitz-Birkenau lékařka Rudé armády. Odvezla ho s sebou do Ruska, po její smrti ho zdědili její příbuzní a na světlo světa se dostal teprve, když rukou psaný sešit přinesla její vnučka, která emigrovala do USA, po více než šedesáti letech do Holocaust Center of Jewish Family and Children’s Services v San Francisku.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , PráhOriginální název:
The Diary of Rywka Lipszyc , 2014
více info...
Přidat komentář
Četla jsem o holocaustu spoustu knih, ale tento deník je jiný, nejprve jsem ho odložila a trvalo mi dlouho, než jsem se k němu vrátila zpět. Rivka je mladé děvče, které přišlo o rodiče a dva sourozence, vyrůstá se svými sestřenicemi v lodžském ghettu. Do svého deníku si tak zaznamenává hluboké pocity a myšlenky, komplikované soužití se svými sestřenicemi, trápení jako byl hlad, zima, stesk po rodině, nekončící válka, ale i naděje, víra... Další část knihy, kterou velmi oceňuji, doplňují dobové fotografie, pojednání o Rivčině dalším osudu, její rodině. Deník je nádherně graficky zpracovaný. Doporučuji k přečtení.
Tato kniha mne zasáhla stejně jako Dívky beze jména.
Deník Rivky Lipsyczové je silný příběh, vyprávějící o dospívající dívce, která vyrůstá v lodžském ghettu. Do svého deníku zapisuje své nejniternější pocity, vzpomínky, trápení, prožitky z každodenního života.
V knize nalezneme i doplňující informace, jak byl deník nalezen, popis lodžského ghetta, fotografie a spoustu dalších informací tvořící celek, který nám vyklresluje jak se "žilo" v ghettu.
Jestli na tuhle knihu někdy zapomenu, na tato slova nikdy.
-------------
28. ÚNORA 1944 (PONDĚLÍ)
,,(…) Před pár lety jsem ve snech, v představách o své budoucnosti, vídala takový výjev: večer, pracovna a stůl, u kterého sedí žena (už starší) a píše… píše a píše… bez přestání… nevnímá, co je kolem, jen píše. A ta žena to jsem já. (…)“
Výborná a čtivá kniha. Oproti Deníku Anny Frankové neobsahuje jen samotný deník Rivky, nýbrž obsahuje části pojednávající o Lodžském ghettu, o rodině Rivky, o tom, kdo a kde deník objevil, také obsahuje řadu fotografií, a to včetně dokumentů a dokladů sloužících k "životu" v ghetu.
Velmi mě udivilo, jak tak mladá dívka dokáže být tak silná a i přes nedostatek vzdělání, které sama pociťuje, se přesto naučila bravurně vyjadřovat své pocity. Knihou/deníkem prochází obrovský žal, stesk po rodině a pocit vlastní bezvýznamnosti. Být však více lidí jako Rivka, co myslí na druhé i v té nejhorší chvíli.
Knihu doporučuji všem, nejen zájemcům o historii.
Kniha kromě vlastního deníku (cca 80 stran) obsahuje kapitoly Jak se deník dostal z Osvětimi do Ameriky, Dospívání v lodžském ghettu, Rivčino město, Rodinné vzpomínky a Co se s Rivkou stalo.
Dívka se v deníku vypisuje ze ztráty rodičů i sourozenců - bratříčka a sestry, zůstala jen se svou mladší sestrou u starších sestřenic.Píše o Bohu a o tom, jak by chtěla změnit sebe, své okolí i celý svět. Záhadný je i její osud po válce, kterou přežila, ale zmizela beze stop.
Rivčin deník je dalším unikátním svědectvím dospívající dívky, která byla vězněna v nacistickém ghettu.
Týmto komentárom nechcem povedať, že to, čo zažila Rywka je nič, alebo menej hrozné ale...čakala som od tejto knihy viac. Denník Anny Frankovej to nepredčilo. Každopádne je dôležité takéto svedectvá uchovávať, aby sa história neopakovala.
O koncentračních táborech, ghettu a tihle zvěrstvech druhé světové války jsem už četla pár knih.. Ale deník, který byl napsán přímo Rivkou v této knize je naprosto jiný. Nedokázala jsem ho přečíst na jeden dech, protože je plný všech emocí, její trápení a je to hrozně silné. Donutí to člověka přemýšlet. Také tato kniha je obohacena o jiné informace a fotografie což je za mně velké plus.