Deníček psychiatričky
Anna Moricová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482217/bmid_denicek-psychiatricky-UC7-482217.png
4
200
200
Kniha podle oblíbeného blogu o radostech, zaškobrtnutích, peripetiích a boji s větrnými mlýny. A taky o tom, jak se z hledání univerzálního návodu na život, sem tam stane boj o přežití. - Jak souvisí zírání na zadek mužům v MHD se studiem medicíny? - Jak se ze zelinářky v Kauflandu stát psychiatričkou? - Dá se využít studium psychiatrie při randění? - Opravdu všichni pacienti lžou? - K čemu je doktorce dobré tetování? - Jak si udržet zdravou mysl i ve chvílích, kdy se zdá, že to nejde? - Proč je dobré se občas trochu ztratit? Žít život tak, jak bychom chtěli, je totiž někdy stejně jednoduché jako poskládat skříň podle návodu. S oběma rukama levýma. A poslepu.... celý text
Přidat komentář
Tak jo, zase půjdu proti proudu. Věřím, že na kafi bych si s paní doktorkou perfektně pokecala, jenže taky věřím, že stromy by před určitým typem literatury měly mít přednost. Promiňte, nesedly jsme si, nerozumím poselství, které by tento Deníček měl přinést ostatním. Třeba to fungovalo na platformě FB, ale tady to na mě působí jen jako nesourodé noticky s občasným poselstvím, které snad zaujme. No a co mě rozčilovalo nejvíc? Velké písmo, dvě věty na stránce a zbytek (ne nutně vždy-občas stránka zůstala vážně prázdná!!) zaplněn nepochopitelnými kresbami.
"Běžte za tím, co cítíte, že je správné. Běžte za tím. I přes všechny překážky a roky. Vyplatí se to."
Kniha koncipovaná do krátkých příspěvků z různých životních situací a příběhů mladé medičky/doktorky. Vysokoškolské studium a jeho náročnost. Propast, která nastane po dostudování náročné školy. Těžké začátky "dospělého" života. Ale i vtipné příhody z prostředí psychiatrie i běžného života. Za mě naprosto překvapující a otevřená zpověď autorčiny vztahu s alkoholem. Kniha se dotýká vážných témat, ale takovým způsobem, že po zavření knížky nezískáte depku navrch, ale jednotlivé útržky Vás pohladí na duši. Zároveň se s nimi ale i od srdce zasmějete. Vtipné, svěží, oddychové, hodně ze života s hlubšími úvahami.
Za mě naprosto skvělá kniha, která asi tak jako každá jiná si musí najít svého čtenáře. A já jím rozhodně jsem. V mé knihovně bude mít své místo a budu se k ní ráda vracet.
Skvělý, vtipný. Jelikož taky pracuji s lidmi a jsem introvert, tak jsem s autorkou opravdu soucítila. Určitě doporučuji, přečtené to je raz dva :-)
Dobrá knížka hezké myšlenky, některé jsem si vypsala, doporučuji přečíst tomu kdo se umí nad ostatními nebo sám nad sebou zamyslet.
Knihu jsem koupila, protože se sama pohybuji v oblasti psychologie, moc se mi líbí design titulní strany, doslechla jsem se na ni pozitivní reakce a zkrátka mě začala lákat. Čekala jsem od toho krátké texty, něco jako psaní každodenních myšlenek, což se naplnilo. Kniha je rozčleněná na období - život studentky medicíny, nástup do psychiatrické léčebny, soukromá praxe. Několikrát jsem slyšela od známých, jak se u knihy někdy i velmi nahlas smáli. Já nějak nevím. Za celou knihu jsem se jen párkrát pousmála, žádné vtipné texty to dle mého názoru rozhodně nejsou. Zkušenosti z medicíny mě bavily snad úplně nejmíň, neustále se myšlenky opakovaly - jak je medicína těžká, jak není na nic jiného čas, jak je těžké se nezbláznit, jak budou další zkoušky a atestace,..... Pozdější nástup do léčebny je už o trochu zajímavější, ale mám pocit, že texty nejsou ničím originální, že zkrátka podobné situace lidé zažívají i v ostatních pracích (řečeno lehce s nadsázkou). Soukromá praxe pro mě byla zhruba na úrovni práce v léčebně, ale také nic převratného. Rozhodně ve mně texty nevyvolaly zamyšlení, kresby v knize jsou docela povrchní, zkrátka takové, jaké nacházíme v moderních básnických sbírkách u od roku cca 2017. Za mě zklamání, knihu jsem dokonce pár stran před dočtením odložila a už se k ní neplánuju vrátit.
FB blog v knižním vydání. Od medicinských let, přes nástup do léčebny až po soukromou praxi. Velmi osobní, velmi dobře popsané emoce, které zažívá spousta z nás i malý náhled na práci psychiatra.
"Někdy když mám pocit, že se nic neděje, zavřu oči a představuju si vlak. Lesy, pole, vesnice.
Cestu, kterou jsem urazila. Každý hrbol, prohlubeň, každé těžké nadechnutí.
A jsem pyšná.
Že jsem, kde jsem.
Že jdu pořád dál. I když to někdy není snadný.
Že i když se leknu a zůstanu stát, neutíkám zpátky.
Občas jen tohle stačí.
Stát a neutíkat zpátky."
Přiznám se, že jsem blok do doby, než se mi do rukou dostala tato kniha, vůbec neznala. A je to škoda. Protože je tak krásně ze života. Milá, vtipná, poučná i vedoucí k zamyšlení.
Za mě veliká spokojenost! :)
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle byla prostě pecka. Knížka je opravdu krásně graficky zpracovaná (kresby, členění textu) a autorčin styl psaní má tu správnou šťávu. Budete hltat každé slovo. Celé to na vás bude působit spíš jako nějaký pokec s ní u čaje – až tak je to dobré a opravdovému pocitu při čtení vzdálené. Dozvídáme se tu spoustu informací o studiu medicíny a následné práci ve zdravotnictví, což považuju za velmi přínosné, zajímavé a oceňuju to. Zároveň si myslím, že kniha může být skvělou psychickou podporou řadě vysokoškoláků, protože tak nějak budou vědět, že v tom nejsou sami a spousta lidí s titulem si prošla tím samým. Tohle dílo je protkané zároveň několika skvělými myšlenkami, které vychází z řešení řady témat – bolest, strach, opravdový život (existovat nestačí), souzení druhých, vztahy, plnění snů a spousta dalšího. Taky jsem se u něj nejednou zasmála, protože jsem ze zkušeností Anny Moricové nabyla dojmu, že v některých situacích je práce psychiatra opravdu velmi úsměvná. Na závěr bych chtěla říct, že chápu, pokud by tento kousek někdo považoval za zbytečný, protože nám předhazuje všechny ty „samozřejmé“ věci. Já si ale stojím za tím, že je takové věci důležité číst a neustále si je připomínat – někdy totiž to, co se nám zdá nejvíce samozřejmé, zas tak samozřejmé být nemusí. U mě ale tyhle seberozvojové knihy bodují, takže doporučuju a pište mi jich víc!
Štítky knihy
psychologie psychiatrie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj
Hodně jsem váhala, jak tuhle knížku hodnotit - vzhledem k tomu, že nejde ani tak o knihu, jako spíš o sbírku textů.
Na jednu stranu jsem s autorkou velmi souznila (jsem z oboru), na druhou stranu mi nevyhovoval formát, a to až tak moc, že mě to rozptylovalo.
Moc se mi líbila upřímnost k vlastní osobě - neznám moc zdravotníků (nebo lidí obecně) co by si byli schopni přiznat problém se závislostním chováním...