Deníček psychiatričky
Anna Moricová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482217/bmid_denicek-psychiatricky-UC7-482217.png
4
200
200
Kniha podle oblíbeného blogu o radostech, zaškobrtnutích, peripetiích a boji s větrnými mlýny. A taky o tom, jak se z hledání univerzálního návodu na život, sem tam stane boj o přežití. - Jak souvisí zírání na zadek mužům v MHD se studiem medicíny? - Jak se ze zelinářky v Kauflandu stát psychiatričkou? - Dá se využít studium psychiatrie při randění? - Opravdu všichni pacienti lžou? - K čemu je doktorce dobré tetování? - Jak si udržet zdravou mysl i ve chvílích, kdy se zdá, že to nejde? - Proč je dobré se občas trochu ztratit? Žít život tak, jak bychom chtěli, je totiž někdy stejně jednoduché jako poskládat skříň podle návodu. S oběma rukama levýma. A poslepu.... celý text
Přidat komentář
Pro mě zajímavá oddechovka, ve které jsou vidět změna a vývoj autorčina smýšlení. Poutavější pro mě byla druhá půlka, ve které jsem našla pár zajímavých mouder a rad do života - projevila se tam také víc autorčina lékařská praxe.
První polovina knihy mě velmi nadchla, zavzpomínala jsem na své vysokoškolské roky a také na to, jaký šok přijde ve chvíli, kdy člověk titul získá, u toho jsem se opravdu pobavila. V druhé polovině mě zaujalo již jen několik příspěvků, především zajímavé příběhy z psychiatrické léčebny. Ovšem některé autorčiny úvahy o životě se zdály být hodně jednotvárné a často se opakovala i stejná myšlenka. Celkově se ale jedná o pohodové a zábavné čtení.
Nahlížíte na facebookovou zeď (ne)známé ženy. Listujete jejím životem, nenápadnými proměnami – stejně tak, jako se v čase měníme my sami.
Kniha svůj účel splnila. Některé myšlenky se mnou zarezonovaly, jiné pobavily nebo pohladily. Za mě ideální knížka na noční stolek, kdy si člověk před spaním připomene, že je v pořádku – já, on, ona i ty.
Kniha velmi zábavná, občas vystihuje dost krutou realitu pomáhajících profesí (moc dobře znám ). Na zlepšení nálady opravdu doporučuji.
Pokud však čekáte nějaké souvislejší čtení, budete zklamání. Vše je podáváno útržky z facebookových příspěvků, což je škoda. Vše přečtěte jedním dechem.
Ale i přesto se těším na další dílo autorky.:)
K kníže se mi líbilo zpracování vhodných obrázku :).
Též jsem zařadila do čtenářské výzvy
Knihu jsem si přečetla do čtenářské výzvy a bohužel mi její zpracování moc nesedlo. Jako útržky z facebookové stránky to dává smysl, ale dané do knihy ala do "příběhu" moc ne. Těšila jsem se na popis práce v psychiatrické léčebně nebo nějaké pikantní situace, že se podíváme pod pokličku tohoto zaměstnání. Ale bohužel toto nebylo naplněno.
Po přečtení knihy mě ještě méně překvapuje stav psychiatrie u nás, a to, kdo v ní pracuje. Moc se mi líbilo, že autorka aspoň přiznala, že to dělá pro peníze. Je to tak u většiny doktorů a jiných pracovníků ve zdravotnictví, nejen u psychiatrů. Proč si nepostěžovat, jak to mají těžké, protože ve všech ostatních pracích na světě je to přece vždy pohádka. :) Hvězdičku uděluji za pěkné ilustrace.
Vyprávění ženy vzpomínající na svá vysokoškolská léta na medicíně ve formě facebookových příspěvků. Oddechová kniha, přesto že téma rozhodně moc oddechový není. Autorčiny postřehy z její praxe mě však bavili a dozvěděla jsem se opět něco nového.
„Žít život tak, jak bychom chtěli, je někdy stejně jednoduché jako poskládat skříň podle návodu. S oběma rukama levýma. A poslepu.“
Jak vypadá život medika?
Jaké radosti a strasti můžou potkat začínajícího psychiatra?
Jsou duševní nemoci stále tabu?
Podle stejnojmenného blogu vznikla kniha sympatické doktorky Anny Moricové.
Tyto deníkové zápisky, publikované na facebooku, jsou humorné i vážné. Objevuje se v nich také poezie nebo zamyšlení. O tom, že jsou chvíle, kdy nevíme, jak dál. Ale je důležité nechat si pomoct. Nikdy nejsme sami.
Od této knihy jsem neměla žádná očekávání, byla jsem jen zvědavá na zápisky psychiatričky. Jako blog si to umím představit, ale knižní podoba mě neoslovila.
Klobouk dolů. Chce to kuráž jít takhle otevřeně s kůží na trh. Ale díky moc za tu kuráž. Jeden se tak nějak uklidní, že je to v pořádku, všechny ty pochybnosti, nejistoty, strachy a obavy, které se v pravidelných životních intervalech střídají, prolínají, případně kupí na sebe. Máme je jak je vidět pravděpodobně všichni. Teda.....asi. Já určitě.
Výborné čtení pro rodiče, sourozence, přátele, kamarády či partnery věčně nevyspalých a unavených mediků. A taky pro všechny pacienty. Třeba nám to rozšíří ty naše mnohdy zkostnatělé obzory.
"To, co je opravdu důležité, to, kým jsme, to, co nás utváří, na první pohled nikdy nikdo neuvidí."
Jestliže to funguje jako blog na facebooku, ještě to notně neznamená, že to bude fungovat i v knižní podobě. A já teda musím říct, že za mě to nefunguje. Přišlo mi to jako nesourodá změť postrádající smysl.
Nenáročné čtení, odreagovačka...
Spíš než nějaký jednotvárný příběh, čekejte zápisky z blogu nebo facebookové statusy.
Evidentně splňuje autorčin účel, kdy se chce ze všeho vypsat a docela zajímavou i čtivou formou popisuje různé životní situace. Taky chce aby se lidé necítili sami, při čtení této knihy mě to i několikrát napadlo a do autorky jsem se i vcítila, některé situace mi byly známé a blízké.
Zajímavé postřehy ze života mladé psychiatričky psané formou statusů, básní i delších textů. Líbilo se mi, jak jednotlivé "příspěvky" byly postupem času komplexnější a dospělejší - stejně jako jejich autorka.
Kniha se četla dobře a je doplněná obrázky.
To co se mi hodně líbí jed poselství které kniha dává - nikdy na nic nejsme sami. A to je myslím si hodně důležité neustále opakovat.
Místy jsem se při čtení smála, místy se mi chtělo brečet a místy jsem viděla samu sebe při studiu na vysoké škole.
Za mě moc pěkné čtení na odpoledne kdy se vám prostě nic nechce. Jenom sedět, pít čaj a číst tuhle knížku.
Svět se zbláznil, držte se. Je zajímavé, že se stále lidé dívají na pacienty s psychickými problémy přes prsty. Ale že se stejně dívají i na lékaře, kteří se psychiatrii věnují, to už je absurdní.
Knížka formou deníčkových zápisů zaznamenává postřehy ze studia medicíny, období po získání diplomu i lékařské praxe.
Jsou to poznámky veselé, smutné, často k zamyšlení. Stejně jako tento úryvek:
"Když se zpětně podívám na spoustu věcí, které jsem dělala, opakuje se tam přesně tenhle vzorec.
Být lepší.
A přitom to tak vůbec být nemusí.
Možná prostě stačí jen být a užívat si to.
Víte, jak se říká, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Je to tak.
Nemusíte být lepší.
Nemusíte se zavděčit.
Nemusíte neustále někomu něco dokazovat.
Prostě jen buďte sami pro sebe. Třeba jen chvilku.
Je to osvobozující."
Důležitá kniha, která nám ukazuje, že všichni jsme lidi, s chybami, se sny, s touhou něco změnit a něco dokázat. I lékaři jsou lidi, kteří, i když to společnost neuzná, dělají moc důležitou a náročnou práci. Práce s nemocnými lidmi, a navíc s psychicky nemocnými lidmi je více než těžká...
Před vydáním knihy jsem četla autorčiny posty na facebooku, které mi přišly zajímavé a některé hodně na zamyšlení. Kniha je vlastně soubor těchto textů + něco navíc. Četla se rychle a dobře, styl psaní mi sedl, ale to jsem už věděla dopředu. V některých chvílích (a pocitech) jsem se s autorkou ztotožnila. Pomohla mi se nad nimi zamyslet... Že vlastně zas tak jiná a divná nejsem.
Věděla jsem, že se jedná o autorčiny krátké blogové příspěvky (spíš myslím facebookové příspěvky), že se jedná o zápisky ze studia i praxe.
V knize jde vidět progres, od prvních velmi kraťoučkých textů po vícestránkové (2-3) zamyšlení. Progres jde vidět i ve stylu psaní. Přesto jsem se v průběhu čtení přistihla, že se těším na ty nejkratší části. Nevím, jestli by pomohlo, kdybych autorku před knihou sledovala na Facebooku, ale knížka mi neseděla.
Štítky knihy
psychologie psychiatrie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj
Pre mňa veľmi zaujímava kniha miestami humorná so satirou. Nakoľko som nesledovala fb príspevky pani autorky tak pre mňa bola kniha plná jej osobitých zážitkov a podľadu na svet.
Zaujímava oddychovka.