Demian
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15853/bmid_demian-2zE-15853.png
4
421
54
Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.
Přidat komentář
Zajímavý a poutavý příběh mládého kluka Sinclaira a jeho přátelství s Demianem,který ho toho hodně naučí o životě.
Kniha plná moudrosti,filozofie a příběhu.
Jedinečné Hessovo literární dílo, které obsahuje syntézu všech známých prvků jeho tvorby- psychoanalýzu, východní náboženské směry, svět rozumu versus svět citu aj. Souboj člověka se sebou samým,jeho psychosociální zrání, odvěký souboj mezi dobrem a zlem končící nalezením sebe sama jako zralé osobnosti. Vedle Stepního vlka mé druhé nejoblíbenější autorovo dílo.
Je to hutný a obtížný text plný náznaků, symbolů a snů. Chápu ho jako určité podobenství dospívání a proměny jak jednotlivce, tak celého světa, který ho obklopuje. Vypravěčem je sice Emil Sinclair, ale hlavní postavou zdá se být spíše Max Demian, tajemný přítel, ochránce, učitel, průvodce na jeho cestě k sobě samému, snad Emilovo jakési druhé já – protiklad k jeho klidnému dětskému já symbolizovanému vřelostí, láskou a bezpečím otcovského domu, čistotou jeho sester. Na samém konci knihy, kde se hovoří o válce, se vyjasňuje, že v Sinclairově nitru určitým způsobem zuřila válka již od jeho dětství, obě tyto části jeho duše se v sobě svářily. Tento zápas je v knize symbolizován Abraxasem, spojením boha a ďábla, dobra i zla, jakýmsi ideálem, symbolem harmonie, k němuž vedou i zmínky o hudbě, Bachovi, Buxtehudem a Pachelbelovi. Abraxas Sinclaira od dětství provází v podobě obrazu ptáka kluboucího se z vejce, což je vykládáno jako symbol změny, zániku starého světa a zrození něčeho nového. A stejně jako krutý zážitek z dětství, kdy Emila týral chlapec v jeho rodném městě, a tím zničil svět jeho idylického dětství a zahájil jeho cestu k jeho pravému já, k vnitřní harmonii, tak i válka ničí dosavadní svět a přináší nové ideologie, nové uspořádání. Ve válce také mizí Demian, který při rozloučení Sinclairovi říká, aby ho napříště hledal hluboko v sobě samém. Tím jako by došlo k propojení a harmonizaci obou částí Emilova já, které viděl již při malování svých obrazů. Zajímavá je i postava paní Evy, která svým klidem, dobrotou a laskavostí, společenstvím ve svém domě vyvolává asociace se Sinclairovým rodným domem, jeho dětstvím, a snad je symbolem dobré poloviny světa, dobré poloviny Demiana.
Je to opravdu zvláštní kniha, její snovost a záhadnost provokuje k nejrůznějším myšlenkám a výkladům a každopádně v mysli zůstane na velmi dlouhou dobu.
K této knize jsem se nedostala kvůli nějakému naléhavému nutkání přečíst si klasiku, či něco takového. Popravdě jsem se ke knize dostala zcela z jiného důvodu a pěknou chvíli jsem váhala, zda ji vůbec chci přečíst... Nakonec jsem tedy číst začala a rozhodně nelituji.
Kniha byla velmi silný zážitek, přemýšlení nad životem, nad dobrem a zlem, Sinclarovo pátrání po Abraxovi a "správné cestě". Musíte se nad knihou pořádně zamyslet.
"Pták se klube z vejce. Vejce je svět. Kdo se chce zrodit, musí zničit svět. Pták letí k bohu. Jméno boha je Abraxas."
ABRAXAS
...symbol nejvyšší bytosti, reprezentující Dobro i Zlo, v jedné entitě uctívané božstvo i obávaný démon. Z této bytosti pak vychází pět prasil: duch, slovo, prozřetelnost, moudrost a moc...
Spoustu věcí na knize mě zaujalo, nejvíce nejspíš Abraxas a spojitost Sinclaira, Maxe Demiana a paní Evy.
"...spatřím svůj vlastní obraz, který se nyní zcela podobá Jemu, Jemu, mému příteli a vůdci."
„Život každého člověka je cesta k sobě samému, pokus o cestu, náznak stezky. Žádný člověk nikdy nebyl docela a naprosto sám sebou; přesto každý usiluje se jím stát, jeden nejasně, druhý jasněji, jak kdo umí. Každý s sebou nese zbytky svého zrození, sliz a skořápku prasvěta, až do konce. Z leckoho se nikdy člověk nestane, zůstane rybou, zůstane ještěrkou, zůstane mravencem. Leckdo je nahoře mravencem a vespod ryba. Ale každý je vrhem přírody směrem k člověku. Všechny naše původy jsou společné: jsou to matky, všichni přicházíme z téhož jícnu; avšak každý, jako pokus a vrh z hlubin, spěje k vlastnímu cíli. Můžeme se vzájemně chápat; ale sám sebe vyložit, to může jen každý sám.“
Demian, kluk s čarovnýma očima, co se občas zahledí do nekonečna. Hesse je mistr slova a nadto jeho příběhy kráčí k hranicím.. a pak za ně...
Ne nadarmo má autor Nobelovu cenu za literaturu. Příběh dětsví a dospívání Emila Sinclaira, který není pro každého, příběh plný filosofických myšlenek, které musejí chytnout každého trochu přemýšlivého člověka.
Před chvílí jsem knihu dočetla a ještě asi nedokázala všechno vstřebat, ale jsem nadšená... ale tak to mám u Hesseho knih... je to zážitek, na každé stránce je něco, co mě nutí přemýšlet, ale i tak se to čte snadno a s lehkostí, i když je to tak hluboké.
Po prečítaní Demiana (okolo obeda) som po zvyšok dňa nebola schopná povedať nič zmysluplné, debata nad knihou počas seminára zo svetovej literatúry sa mi zdala nedostatočná, lebo nebolo možné vyjadriť silu zážitku a podobne na tom boli min. ďalší 3 spolužiaci.
Zvlášť vyzdvihujem gradovanie napätia, ktoré malo pre mňa miestami až hororový nádych (nenájdem lepšie slovo na pomenovanie otrasu, hlbokých emócií plus zdesenia) no a samozrejme Hesseho filozofický štýl písania, ktorým nikoho ani neurazí, ani ho nenechá chladným...
Těžké čtení, spousta pravd nebo přinejmenším idejí, nad kterými je zajímavé se zamyslet ... Krásný jazyk. Myslím, že stojí za to přečíst vícekrát. V jiné době, v jiný věk, s jinými zkušenostmi a náladou bude mít kniha pro každého jiný význam.
Demian je predovšetkým oslava silného individualizmu a autenticity v jeho hľadaní a formovaní. Má čo ponúknuť najmä dospievajúcim, ktorí prirodzene tiahnu k intelektuálnej činnosti, a tá spočíva zväčša v samotárskom spolužití s knihami a myšlienkami. Hesse a viacerí ďalší jeho intelektuálni súčasníci videli v stádovosti moderného života skôr to negatívne a naproti tomu vytvárali ideu svojbytných individualít, ktoré by mali zastávať dôležité miesto v ďalšom vývoji Európy. Max Demian vstúpi ako pokušenie do napohľad ideálneho poslušného-stádovitého života Emila Sinclaira, dobrého chlapca z dobrej rodiny. V tom momente začína Emilove hľadanie seba samého, teda toho, čím naozaj je, ako protiklad k tomu, čím by mal byť, alebo čím by ho chceli mať tí druhí - toto hľadanie skoro bezvýhradne vypĺňa všetky nasledujúce stránky. Áno, toľká sebestrednosť a zahľadenosť do seba dokáže otráviť. Lenže čím iným ako sebestrednosťou a sebazhľadenosťou sú charakteristické mladícke roky? Kto nerozvinie hlbší vzťah k sebe samému, ťažko ho môže viac rozvinúť k niekomu inému. V termínoch psychoanalýzy, ktorá bola vtedy niečím veľkým, Hesse predostiera konflikt vedomého života s jeho morálnymi zásadami a nevedomej slepej sily, ktorá nepozná dobré, či zlé. Napriek istým náznakom, je zrejmé, že Hesse sa prikláňal k Jungovi a jeho odmietavému postoju k názoru, že všetko nevedomé je v zásade sexuálnej/zmyselnej povahy. Emilov vzťah k ženám (a vlastne celému svetu) zostáva hlavne platonický, motivujúci, čistý a transformačný a v konečnom dôsledku sú on a jemu podobní - tí dobrí - čo idú do boja s ostatnými, keď ich potrebujú. Nie sú to chladní, neprispievajúci členovia spoločnosti, psychopati a sociopati tak populárni v modernom umení. Z úcty k môjmu prvému dávnemu čítaniu pridávam piatu hviezdičku.
O dospívání, o ďáblech a svodech, které na nás v životě číhají. O vstupu do úplně jiného světa, tak nepodobného dětské idyle. Nadčasový příběh, aktuální v každé době, tentokrát zasazen do prostředí, ve kterém ještě společnost neztratila vztah k rodině, tradicím, půdě či bohu. Psáno krásným jazykem a se suverénním slohovým mistrovstvím.
Přenádherná kniha.
Od Hesseho som prečítal pred touto knihou Narcisa a Goldmunda, Siddharthu, Petra Camenzinda, no napriek tomu ma táto štvrtá úplne odpálila. Vzhladom na jej rozsah je az neskutočné, ako Hesse dokázal íst az tak hlboko do ludskej duše a ako hlboko sa rovnak dokázal dotknút aj mňa .Zas som plakal. Krásne. Vdaka Sinclair.
Myslenky v knize a cely pribeh Sinclaira jsou mi blizke a myslim ze muzu rict, ze je zazivam taky. To, ze urcite situace autor popisuje (napriklad, ze kdyz se chceme s nekym setkat, tak staci usilovne myslet a "osud"/"nahoda" nas s nim drive ci pozdeji nejakym zpusobem spoji) jim jen dodava na vyznamu a pravdivosti. Nicmeme napriklad z hlediska prani si (praju si, aby se mi neco stalo) mi prijde lepsir kniha: Jak si spravne prat od Pierra Franckha.
Na Hesseho knihy musím mít vždycky tu správnou chuť. Vždy se na ně těším, až mě vytrhnou z práce a shonu. Demian je taková směska různých filosofií a vlastní autorovy cesty. Je moc dobře, že to autor takto zachytil. Mnohdy si člověk musí projít všemožnými naukami aby si pak našel tu svou. O čemž je vlastně i Siddhártha.
Štítky knihy
německá literatura hledání smyslu života psychologické romány sebepoznání, sebepoznávání intelektuálové romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Kniha Demian je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 601x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 163x |
| Chystám se číst | 192x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 3x |
... vždyť horstva i vodstva, stromy i rostlinstvo, kořeny i květy, vše v přírodě stvořené je ve svých tvarech předem uloženo v nás, pochází z duše, její podstatou je věčnost, její podstatu známe, avšak ponejvíc se projevuje jako síla lásky a síla stvořitelská.