Dcery temnot
Karel Kadlec
„Neboj se, můj zachránče, nebude to bolet,“ řekla tak ledovým hlasem, až Petrovi přeběhl mráz po zádech. Krok za krokem se blížila, a on couval, dokud nenarazil zády do zdi. V hrůze se jí podíval do očí. Byly jako oči hada, hypnotizovaly ho tak, že se nedokázal ani pohnout. Již byla téměř u něho. Stále se usmívala, tak divně a chladně; v pootevřených ústech se jí leskly dva pomalu se prodlužující špičáky. Upíři. Kdo by je neznal? Kniha Dcery temnot se vrací ke klasickému pojetí tohoto žánru a upíři zde jsou sice uhlazení, ale zároveň krutí a nemilosrdní. Děj se skládá ze dvou vzájemně nezávislých částí a táhne se od konce 17. století až do současnosti. První příběh zachycuje střípky osudu šumavské upírky Viktorie, druhý se pak odehrává převážně v Praze a setkáme se zde s nemrtvým párem Hedwigou a Melchiorem.... celý text
Přidat komentář
4 hvězdy za atmosferičnost všech kapitol, vyjma té poslední a jedno velké mínus za nedbalou rešerši gotické subkultury, kterou autor zapojil do děje právě v poslední kapitole.
Máte-li rádi klasicky pojaté upíry a la Carmilla, Dracula, tak můžu knížku vřele doporučit!
Dcery temnot
Když jsem tuto knihu vyděla v knihkupectví, tak jsem si říkala, že ji musím přečíst a rozhodně nelituji. Bavila mě atmosféra, příběhy sice nepřinesly nic nového, ale spíše takovou starou známou klasiku, kterou známe z filmů a jiných knih. Víc mě asi oslovil druhý příběh odehrávající se v Praze. Pro mě je to příjemná oddechovka.