Dar deště
Tan Twan Eng
Hluboce lidský příběh se otvírá v neblahém roce 1939, těsně před japonskou okupací Malajsie. Šestnáctiletý Philip Hutton, nejmladší potomek významné anglické podnikatelské rodiny, se seznamuje s japonským diplomatem Hayatem Endo. Naváží neobvyklé přátelství a Endo se stává chlapcovým učitelem japonské kultury a zejména bojových umění. Po japonské invazi Philip zjišťuje, že jeho milovaný učitel je japonským špionem. Snaží se zachovat loajalitu jak svému příteli tak k vlasti. Je donucen spolupracovat s Japonci a upadá do opovržení, přesto se tajně pokouší o záchranu bližních před krutostmi okupační armády. Autor provází čtenáře neprostupnými deštnými pralesy Malajsie, jejími tajuplnými chrámy i činorodými městy. A současně pohnutými osudy románových postav, jež bouřlivá doba tragicky poznamenala.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
The gift of rain , 2007
více info...
Přidat komentář
Za mě čtenářské pošušňáníčko. Četla se mi velmi dobře. Hledání své identity je nekonečné téma. Ono ani není tak důležité, jak nás vnímají ostatní... jsem li zrádce, hrdina, slaboch... nejtěžší je obstát sám před sebou.
Krásná kniha, ale trochu ma sklamala. Preto nie plných 5*. Popisy krajiny, tradícií, historických udalostí a filozofický podtón - z tohto hľadiska je kniha fascinujúca, ale čo mi vadilo, bolo, že postupom času, ako "dej - nedej" ubiehal, mi prišli postavy dosť ploché, umelé - nanešťastie to boli práve hlavné postavy - tým pádom pre mňa príbehová linka strácala na zaujímavosti a čítala som viac-menej len kvôli vyššie zmieneným plusom. Knihu by som odporúčila, ale asi sa nebude páčiť každému.
Vysoké hodnocení především za to, že nutí k zamyšlení. Co by člověk udělal pro záchranu své rodiny? Kam až by zašel? Opět jedna kniha, která na reálných situacích ukazuje, že válka je doba nelehkých rozhodnutí. A že téměř nic není jen černé nebo bílé. Navic kladně hodnotím (jak už to u mě bývá) exotické prostředí knihy, o kterém podle mě zase až tak moc knih není. Na druhou stranu nemůžu dát plný počet hvězdiček, protože kniha se mi nečetla úplně lehce a trvalo dost dlouho, než mě příběh zaujal. Pak už to ale stálo za to.
Když jsem před dvěma lety odložila rozečtenou knihu s tím, že mě vůbec nechytla a že se k ní časem vrátím, netušila jsem, jaký příběh v sobě ukrývá. Tenkrát jsem přečetla asi 60 stran kterých mě opravdu nevzalo. Napodruhé jsem se zvládla začíst hned a těšila se na každý večer strávený s knihou.
A i když se jedná o fiktivní příběh s několika reálnými postavami, které kdysi žily, občas jsem se přištihla u přemýšlení o tom, co bych třeba udělala v Philipově případě já...
Hvězdičku strhávám za naše nepovedené poprvé...
Působivý příběh, který ukazuje, jak tenká může být hranice mezi dobrem a zlem, vlastenectvím a zradou, hrdinstvím a zbabělostí, přátelstvím a nenávistí…
Na tuto knihu nikdy nezapomenu, ponořit se do toho příběhu je opravdu silný a hluboký zážitek! Je to skvost pro každého náročnějšího čtenáře.
Autor tu podrobným opisom miest, ľudí, ich kultúry a zvykov približuje atmosféru v Malajzii pred 2. sv. vojnou. Hlavný hrdina Philip si buduje blízky vzťah k svojmu učiteľovi a zároveň hľadá vlastnú cestu. Od malička má pocit odcudzenia od vlastnej rodiny a až po stretnutí so svojím učiteľom konečne nachádza sám seba. V knihe sú pekne zachytené vnútorné súboje, proces hľadania svojho miesta v rodine, v svojej krajine, vo vesmíre, pokora a prijímanie svojho osudu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství Japonsko Čína kolaborace bojová umění špionáž Malajsie psychologické romány malajská literatura
Dar deště
"Nezvykl jsem si na vaše zdejší kari a koření," řekl. "Chutná ti ten čaj ?" Napil jsem se. Čaj chutnal trpce a melancholicky, což mě mátlo, neboť jak může nápoj zachytit esenci emocí? "Pro to taky nemám vysvětlení," odpověděl, když jsem se ho zeptal. "Vůně osamělého stromu." Roste na svazích nedaleko mého domova."
!!!!možné SPOILERY !!!
normálně že musím s hodnocením dolů...knížka mě bavila. To ano. Ale zároveň mi v ní chyběla avizovaná hloubka. Jako by chtěla zachytit všechno a nic. Hlavní hrdina mi byl velmi nesympatický. Chtěl prožít život správně, najít své místo na světě a v rodině, vytěžit, co by šlo ze své dvojakosti. A přitom zapříčinil skázu své rodiny a svých blízkých. nechápu, jak si mohl odůvodnit mlčenlivé přihlížení teroru a smrti svých blízkých. Mučení tety. Bratr a skorošvagr. Sestra. a otec jako finální bonbonek. K čemu to bylo ? K ničemu. Navzdory avizované ochraně vedl své blízké jako ovce na porážku. A vztah s jeho učitelem ? byla to láska ? co jiného to mohlo být ? a byla ta láska naplněna ? z náznaků (asi naschvál, ať si každý domyslí sám) jsem to úplně nepochopila. Ale nejvíce se to nabízelo..
Byla to zajímavá sonda do průběhu japonské okupace Malajzie...opět zdůrazněna japonská krutost. Mučení zajatců..několikrát jsem měla slzy v očích.
A zbytečně moc stínání hlav. Jako by to bylo nahrané na čtenáře, ať mu pěkně pokvedláme emocemi. Zahrneme ho násilím.a slabošstvím, ukrytým za nějakými pseudoideály. Přidáme partyzány. Lásku. Sebevraždu. ( scéna s Ming v masovém hrobě byla opravdu hustá). Válku. A návrat do minulosti.
Ale celkově mi z toho odvaru zůstala navzdory očekávané lahodné chuti "Osamělého stromu" jen pachuť...
a za emoce, střídající se jako oblaky letící nad mořem dávám 3*.