Daniel

Ernst Weiss se ve své novele vrací hluboko do minulosti, do časů Starého Zákona, kdy židovští osadníci byli deportováni do babylónského zajetí. Mezi nimi se ocitl i mladík jménem Daniel, jenž údajně vynikal neobyčejnou vzdělaností a dokonce i v umění výkladu vidin a snů. Jeho dominantní vlastností se však stala schopnost vést dialog s Bohem. Právě tímto skutkem se Daniel zařadil mezi glorifikované osobnosti, jež ovšem z tohoto důvodu opouštějí běžné životní mantinely a rázem vstupují do galerie vyvolených. Zároveň se ale dostávají i na obtížnou duchovní cestu, vyznačující se stavem vnitřní izolace a samoty, ale i vyrovnaností, až mesiášským pohledem na svět a pokorou.... celý text