Daleká cesta
Alison Pick
Mnohavrstevnatý a strhující psychologický román z období 2. světové války je z části inspirovaný skutečnými událostmi a byl napsán na základě studia četných historických materiálů o Kindertransportech a životě českých Židů v období kolem Mnichovské dohody. Vypráví příběh zámožné židovské rodiny Bauerových, která se v naději na záchranu rozhodne v roce 1938 odjet z Němci okupovaných Sudet do Prahy a odtud dále do ciziny. Zemi se jim však nepodaří opustit, a tak bojují alespoň o záchranu svého jediného syna - šestiletého Pepíka - který nakonec usedá do jednoho z Wintonových vlaků. Pepíkova další cesta za záchranou však není jednoduchá... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Far to Go , 2010
více info...
Přidat komentář
Krásná a dojemná kniha, nečekala jsem, že mě tak zasáhne. Ta "odvaha" rodičů poslat děti Wintonovými vlaky do neznáma a doufat...
Zaujal mě vtip, který vyprávěla Marta:
Hitler a Chamberlain se potkají na ulici a Hitler řekne: "Chamberlaine, dej mi Československo" a on řekne: "Dobrá". Druhý den se opět potkají a Hitler řekne: "Chamberlaine, dej mi svůj deštník". Ale Chamberlain na to: "Můj deštník?! Ale ten přece patří mně!".
Další kniha z těch, které popisují situaci s nacisty během druhé světové války a pokusy zachránit své blízké. Autorka vypráví příběh jedné konkrétní rodiny a jejich zmařeném plánu na sebezáchranu. Příběh má zajimavé rozuzlení a ne šťastný konec.
Řekla bych, že tato kniha je jedna z těch slabších, které jsem s tímto tématem zatím přečetla.
Kniha se mi líbila, napsané to bylo dobře. Příběh smutný, ale reálný. Jsem ráda za přečtení. Ale, že bych se nemohla odtrhnout to ne-možná od pár stránek. Za přečtení určitě stojí
Pohled do běžného života jedné z židovských rodin vyprávěný vychovatelkou malého hocha. Příběh začíná rokem 1938, v už v zabrané části naší republiky - Sudetech. Tehdy ještě obyvatelé židovského původu nevěřily co bude následovat. Jako azyl si vybrala rodina Bauerova Prahu, syna Pepíka se podařilo umístit do jednoho z Wintonových vlaků. Rodina ve Skotsku však časem nesplnila slib a hoch se ocitl v sirotčinci. Rodiče Bauerovi skončili ve vyhlazovacích táborech a s Pepíkem se setkáváme až na konci knihy jako se starým nemocným člověkem, který umírá na rakovinu. Je to neskonale smutná kniha.
Dojímavý a smutný příběh. Člověk se zkouší vžít do dětí, které musely ze dne na den opustit rodiče a už je vesměs nikdy neviděly.
Tuto knihu mi doporučila naše paní knihovnice, že je moc pěkná. Moc se mi do ní nechtělo, ale jak jsem začala, už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Pěkně napsaný příběh a opravdu zajímavé rozuzlení, kdo je vlastně neznámá vypravěčka. Doporučuji.
Kniha si mne získala snad vším. Pomalým a plynulým, ale přesto čtivým dějem, vypravěčkou, která občas vstoupí do děje a u které dlouho nevíte, kdo to je a i když usuzujete, jste nakonec překvapeni. Kniha tak pozvolna a člověk se do ní noří stále víc a ke konci je čím dál čtivější a lepší. Ponurá a tajemná atmosféra, vyprávění Pepíkové vychovatelky Marty i osud dětí, které musely jít do transportu. A Marta je hrozně zvláštní postava, avšak není zlá a ani záporná hrdinka kniha, jak již zaznělo níže. Kdybychom ji takto soudili navzdory těžké době, pak by každý z nás byl špatný. Dlouho jsem nemohla najít knihu přímo o osudech dětí z transportů, ale tahle je skvělá!
Tento skvele napsany roman jsem cetla v nizozemskem jazyce, ale to nemeni nic na tom, jak moc se mi libil, i kdyz se radi k tem smutnym pribehum, ktere si museli prozit mnohe zidovske rodiny v teto krute dobe.Je to ma prvni kniha na tema kindertransportu a musim rict, ze si nedovedu predstavit tu velkou bolest v srdcich rodicu, kteri tenkrat stali na nastupisti a divali se na sve deti nastupujici do vlaku. Tu velkou bolest a zaroven nadeji, ze zachrani sve dite. A kdo vi , co se honilo v hlavickach deti, ktere snad ani nechapali proc a kam jedou.
Kniha mne zasahla a budu ji doporucovat dale.
Tíživé a silné téma očima jedné z mnoha rodin, které podobný osud postihl. A vlastně ještě lépe - očima vychovatelky jejich syna, která má jistý odstup a přitom je tak moc součástí těchto osudů. Napsáno velice poutavě, autorka zvolila prolínání dvou dob, současnosti, kdy potkáváme autorku onoho příběhu, a minulosti v letech 1938-39, kdy se ten příběh odehrává. K tomu ilustraci v podobě dobových dopisů, které dokreslují atmosféru, jež hutní každou stránkou. A pro mě mnoho otázek, které se mi honily hlavou. Jak muselo být těm lidem, kteří do poslední chvíle zoufale odmítali věřit tomu, co se proslýchalo o "židovské otázce"? Jak strašně obtížné bylo rozhodnutí zachránit své dítě tím, že ho pošlou do neznáma? Byla bych toho já vůbec schopna? Na příběhu jedné z mnoha rodin je vykreslena tragická a pohnutá historie silně a působivě.
Knihu Daleká cesta jsem si půjčila kvůli Nicholasi Wintonovi. Tohoto člověka si opravdu velmi vážím za jeho skromnost a odhodlání pomáhat. Možná jsem měla pozorněji číst anotaci, pak bych nebyla zklamaná, že se o Wintonovi a jeho transportech dozvídám tak málo. I tak ale knihu hodnotím velmi kladně. Poukazuje v podstatě nenásilně na násilí páchané na mnoha židovských rodinách.
Příběh rodiny Bauerových,v němž se prolíná minulost a přítomnost, vypráví na základě dochovaných dopisů a fotografií neznámá vypravěčka, která teprve na konci odhalí svou identitu a vztah k Bauerovým. Velmi smutný je doslov, v němž se píše, jak to bylo ve skutečnosti (i s Eliškou Bauerovou a Martou). Škoda jen, že nebyly alespoň stručně zmíněny osudy Pepíka v Anglii, jestli se oženil a měl rodinu nebo zůstal celý život sám.
Každá kniha přopomínající holocaust je potřebná, aby se na tu hrůzu nikdy nezapomnělo. Daleká cesta je navíc velmi poutavě napsaná, je tam to něco navíc, jsou tam pocity lidí, tíživá a stále houstnoucí atmosféra. A všichni ti lidé jsou uvěřitelní, ne dokonalí, ne černobílí a tím velmi blízcí.
Knihu jsem přečetla v originále před více jak dvěma lety, nyní jsem se ze zajímavosti vrátila k českému překladu (mimochodem, mnohem uhlazenějšímu, líbivějšímu, a také srdceryvnějšímu, holt to ty české zdrobněliny). Pamatuju si, s jakou skepsí jsem si knihu vybírala. Myslela jsem si, co nám tak mladá Kanaďanka může sdělit nového, a sáhla jsem po ní spíše z nějakého vlasteneckého pudu, jelikož mě zaujalo užívání českých slov v rámci anglicky psaného textu. Jak stydno mi bylo z mých předsudků po dočtení tohoto smutného, prostého příběhu, který však, jak výstižně píše Zdenik, na pozadí příběhů jedné rodiny obsáhne strasti a útrapy předválečné a protektorátní doby v tehdejším Československu z pohledu (mimo jiné i německých) židů. Mohla bych vyzdvihnout úplně všechno. Zajímavou formu psaní, kdy se střídá přítomnost s minulostí, život vypravěčky s životem rodiny Bauerů, vložené dopisy z pozůstalostí, poměrně jednoduchý příběh, který však obsáhne vše, co je třeba, a zanechá ve čtenářově duši prázdno a smutek nad tím, čeho jsou lidé schopni, a také ho nechá toulat se v myšlenkách úvah, k čemu všemu ta která rozhodnuti vlastně slouží, ale taky výbornou znalost reálií českého prostředí. Myslela jsem si, že nejlepší romány a příběhy z války musí byt vyprávěny autory tu dobu zaživší. Alison Pick nám dokázala, že tomu tak nemusí být, a že vždy je možné přinést nový, a přitom stále stejně bezútěšně smutný (leč skvěle vyprávěný a napsaný!) příběh.
Neuvěřitelný příběh o lidských rozhodnutích, síle a obětech. Kniha velmi čtivě poukazuje na všechny problémy před a po protektorátu - jaká byla situace v Sudetech, jaké postavení a možnosti měli Židé, že existovaly i v této době hyeny snažící se co nejvíce se "nažrat", o podrazech, se kterými museli lidé pak po zbytek života žít a užírat se jimi. A hlavně kniha je o rozhodnutí - o tom, jak se rodiče rozhodují, zda poslat nebo neposlat dítě do zahraničí doufajíce v jeho lepší život.. Kniha je výborná zejména v dovětku, ve kterém autorka knihu povyšuje na dílo mající za cíl poskytnout čtenáři/ce co nejvíce dalších možných zdrojů o této tematice.
Krásná kniha, skvěle napsaná. Mimo jiné mě bavilo hádat, kdo je tajemná vypravěčka. Po všech těch severských detektivkách je nádhera přečíst si opravdový příběh, přestože je smutný.
Dojemná kniha.Smutný příběh malého židovského chlapce v soukolí válečného běsnění.Výborné charakteristiky postav nečekané rozuzlení.Kniha s válečnou tématikou není nikdy zbytečná.Pomáhá nám v tom, aby jsme nezapomněli.
Srdcervoucí příběh židovské rodiny Bauerových, která se snaží zachránit před německou okupační mocí na mě velice zapůsobil. Láska, beznaděj,odvaha, zrada vše autorka dokonale vylíčila a zanechala ve mě pocity smutku a lítosti. Kolik rodin muselo být rozděleno a kolik rodin ani nemělo šanci poslat své nejdražší do zahraničí a umírali spolu v plynových komorách...Nikdy nesmíme zapomenout na tuhle krutost, která se odehrála na nevinném člověku a nedej Bůh,aby se opakovala.
Kniha mě velice zasáhla. Autorka jí napsala na základě studia mnoha materiálů o Kindertransportech a o životě českých Židů za 2. světové války. Zaujal mě zejména pohled na život zachráněných dětí z Kindertransportů. Vždycky jsem si myslela, že ač ztráta jejich původní rodiny pro ně byla velice těžká, přece jenom měly alespoň zčásti náhradu v podobě milujících pěstounů. Až autorka této knihy mi otevřela oči - bohužel láskyplné přijetí nečekalo na každého.
Myslela jsem, že už knihy s válečnou tematikou číst nebudu, zdálo se mi, že jsem jich přečetla dost a dost, ale přiznávám, že Zloděj kufrů mě dostal a právě tak je – zase jinak – krásná tato kniha.
Pomalounku, jako v dobré detektivce se z drobných střípků můžeš domýšlet, kdo je vlastně ten, kdo mezi jednotlivými kapitolami v krátkých vstupech píše v ich formě. Párkrát si tipneš, a nakonec jsi stejně překvapen!
Příběh nabízí úvahy na mnoha rovinách, jedna z nejpůsobivějších pro mne byla ta, jak se Marta vyrovnává s vinou.
A naprosto souhlasím s Newtem - Marta není zápornou postavou. To bychom museli být zápornými postavami opravdu snad všichni, co žijeme nebo jsme kdy žili.
Daleká cesta
Kniha je čtivá, měla jsem přečteno za dva večery. Nicméně ke mně příběh úplně nedokázal proniknout. Nevím ani, jak to správně vyjádřit - zkrátka na můj vkus byla stylistika jaksi plytká, příliš "letem světem", nedokázala jsem se na osoby, ani na temnou dobu a ponuré téma pořádně naladit. Čtyři hvězdy za to, že se jedná o námět čerpaný z osobní rodinné historie. Jako poselství pro další generace a jako vztyčený ukazovák pro ty, co přijdou po nás, jsou knihy, jako je tato, potřebné.