Člověk na konci
Michael Crichton
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60692/bmid_clovek-na-konci-Hn2-60692.jpg
3
203
203
Snad nejvíce vzrušujícím rysem Crichtonových knih byla vždy autorova schopnost najít hypotetické originální využití moderních technologií a současně vidět problémy, které by mohly v popsaných souvislostech vzniknout, vytvořit příběh a podat jej věrohodně a napínavým stylem. V případě muže, který je na konci nejen svého osudu ale stane se doslova periférií počítače, se dostal do ohniska autorova zájmu problém ovlivňování lidské psychiky výpočetní technikou, jenž je dnes možná aktuálnější než v době napsání knihy a i přes obrovský vývoj, kterým mezi tím počítače prošly, neztratily autorovy vize nic ze své reálnosti. V Člověku na konci Crichton nezapře ani svou inklinaci k lékařství ani k detektivnímu žánru. Drama se odvíjí ve stále se zrychlujícím tempu stejně jako pacientova nemoc ovlivňovaná počítačovým čipem. Jaký bude výsledek experimentálního léčení?... celý text
Přidat komentář
Kniha je zajímavě rozpracovaná, kdy se medicína a technologie v experimentu vymknou kontrole. Místy velmi napínavý děj vede k zamyšlení.
Kniha se dobře čte, ostatně jako i jiné knihy tohoto autora. Jen je poznamenaná dobou vzniku a podle mě již příliš zastaralá. Otázky, které si klade, jsou již často zodpovězené, a tedy nejsou moc zajímavé. Vývoj počítačových technologií se také dal trochu jiným směrem a uvedené hrozby tak působí úsměvně, zatímco jiné, již reálné, prostě autor nedokázal předpovědět.
I když se jedná o lehce předvídatelný děj, příběh je zajímavý a strhující. Pěkné, odpočinkové sci-fi.
Zajímavý nápad z prostředí experimentální neurochirurgie s hodně slabým příběhem ( zápletkou ) Neurazí, nenadchne, je vidět, že uplynulo několik desetiletí, Crichtonova doba měla teprve přijít - 50 %
Kniha měla zajímavý nápad a celkem dobrý spád. Mnoho prezentovaných názorů mi ale dnes již přišlo překonaných (např. přirovnání mozku k CPU počítače) a to mě u čtení dosti rušilo. Ve výsledku ale kniha rozhodně stála za přečtení.
Michael Crichton opět dokázal, že se může považovat za krále technothrilleru! Už v té době věděl jak budou v dnešním světě vládnout počítače které mohou ovlivňovat i náš mozek. Příběh měl spád a napínavý byl až do úplného konce.
„Herr doktor, co se stane, když do epileptického mozku nainstalujeme kardiostimulátor?“ „Hmmm, to by mohlo být zajímavé. Sestři, připravte sál.“
Ale vážně, Člověk na konci je další z řady povedených, typicky Crichtonovsky uvěřitelných spekulací. Tentokrát o tom, že svůj mozek neovládáme tak, jak si myslíme. Spíš si v podzemí dělá, co je mu přirozené, a nás, jako vyústění, jen nechává klouzat po povrchu...způsob s jakým se ona starobylá struktura naučila zacházet s, do sebe včleněným, umělým obvodem a bezskrupulózně se jím ve zpětnovazebné spirále stimulovat, byl vážně vcelku strašidelný. Upřímně nechápu zdejší rozčarování, za mě výživná krmě o čtyřech solidních ****
Veľké sklamanie. Kniha je veľmi stará a nápady, ktoré kedysi pôsobili ohromujúco sú dnes normálnou súčasťou života. Príbeh je natoľko banálny, že to Crichtonovi neviem odpustiť. Neurochirurgia (a nielen tá, mnohé iné medicínske odbory taktiež) postúpila o podstatný kúsok vpred než tomu bolo v dobe vzniku knihy a opis operácie spolu s problémami, ktoré vyvolala boli slabou náplasťou na zastaranosť.
První polovina knihy bohužel není moc napínavá, ta druhá už je o poznání lepší. Zajímavý pohled na otázku ovládnutí světa stroji, zvlášť když si člověk uvědomí, že je to kniha z roku 1972.
U tohoto románu jsem se těšila, jak se Michael Crichton bude zabývat problémem člověk vs. počítač. Zabýval se, ale spíš okrajově, protože nejvíce prostou věnoval průběhu operace a následným problémům s pacientem. Děj není nezajímavý, ale hodně mi na něm vadila jeho předvídatelnost. Už po přečtení obsahu jsem doufala, že se to nebude odvíjet tak, jak si myslím. Bohužel ano a i konec nedopadl nijak překvapivě. Zajímavé oddechové počtení, ale nic převratného se z toho nevyklubalo.
Operácie mozgu boli, sú a budú vždy kontroverzné.
V tejto knihe Michael Crichton ponúka náhľad na nové technológie (príbeh sa odohráva v roku 1971), ich využitie a obavy s nimi spojené. V prvej polovici sa venuje hlavne prípravám na operáciu, v druhej problémom, ktoré môžu vzniknúť. Prostredie neurochirurgie je atraktívne, ale príbehu možno vytknúť predvídateľnosť.
Oproti iným Crichtonovým knihám je táto omnoho poslabšia. Jednak ma neveľmi napínavý dej, k tomu ma ani vložky odborných vedomostí nezaujali ani zďaleka tak, ako napr. v Koristi.
Crichton v této knize stejně jako obvykle dokáže stravitelnou formou předávat odborné informace ohledně nových technologií a problémů, které by s jejich nasazením mohly nastat. Větší část knihy je spíše popisem, jak probíhají přípravy operace mozku u jednoho pacienta, jeho připojení na minipočítač, operace samotná a další technické detaily, ovšem stravitelnou formou. Akčnější jsou až poslední kapitoly, přesto nemůžu říct, že bych se při čtění nudil. Tato kniha sice nedosahuje kvalit knih jako Koule, Jurský park nebo Kmen Andromeda, ale je čtivá a působí přesvědčivě. Tři hvězdičky jsou málo, čtyři moc, prostě poctivých 70%.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
výborný kus, napätie od začiatku do konca. dobrá téma, nadčasové hlášky - páčila sa mi napríklad úvaha o tom, ako automobily vedú k trhaniu sociálnych a komunikačných väzieb - namiesto automobilov stačí dať mobily a sedí to.
záleží, akou optikou sa na toto dielko pozeráme. ak si myslíme, že pred nami nebolo nič a nikto nevymyslel nič lepšie, než je teraz, potom aj taký Jules Verne so svojimi nápadmi musí pôsobiť zastaralo. ak však vidíme zložité rozhodovanie človeka v kritickej situácii, dosah a nepredvídateľnosť experimentálneho rozhodovania, potom je to o.k. kniha núti zamyslieť sa. a to v dnešnej dobe konzumu bolí.