Cityboy
Geraint Anderson
Román Cityboy anglického spisovatele Gerainta Andersona (nar. 1972) je fascinujícím a unikátním svědectvím o každodenním životě v nepřetržitě tepajícím srdci finančního světa, poháněném adrenalinem obrovských peněz, intrik, sexu, drog a alkoholu. Srdce, které málem zastavil infarkt nedávné finančí krize. V Andresenově knize najdete krom jiného odpovědi na otázky, kdo za ní stál a kdo na ní nejvíc vydělal. A také na to, jak neuvěřitelně rychle zbohatnout, pokud jste ochotni, stejně jako Steve Jones, prodat svou duši ďáblu. Steve Jones se stal makléřem v londýnské City téměř omylem. Vydělává v přepočtu kolem 15 miliónů korun ročně (“každý prodáváme svou duši ďáblu a já se rozhodl, že tu svou prodám pořádně draze”), ale daň, kterou za to platí vyčerpávajícím životním stylem ho přivede na hranici nervového zhroucení. Když se rozhodne své výnosné zaměstnání opustit a napsat knihu o nekalých praktikách, kterých byl svědkem, ví že poruší nepsaný kód mlčenlivosti londýnské City a spálí za sebou jednou provždy mosty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Millennium PublishingOriginální název:
Cityboy - Beer and Loathing in the Square Mile , 2008
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec. Občas si říkáte, že ten Geraint musí hrozně přikreslovat, že to už přeci není možné, aby se to skutečně někdy stalo. Ale nakonec jsem tu otázku pustil z hlavy a prostě se bavil.
Finanční svět bez servítek. Zdánlivě nalajnovanej život v londýnské perverznosti.Zpočátku jsem si zvykal na suché vtípky hl.hrdiny, v závěru mi zase chyběly. Kniha dokáže pohltit.
Nečte se špatně, ale přiznávám, že chvílemi mě sáhodlouhé popisování určitých situací lehce nudilo. I tak super nástin pro mě neznámého životního stylu. Kdy si říkáte, sakra, co se to s tím světem stalo.
Jedna z nejlepsich knih, jez jsem za poslednich cca 5 let cetl.
Vyse bych hodnotil Frajeri od Bena Mezricha a nonfiction od Michaela Lewise {Big Short, Bumerang, aj.}.
...plazil bych se nahý po rozbitém skle,abych se mohl udělat na jejím stínu....přísahám,že kdybych tam sebou tehdy sekl,asi by mi museli stlouct speciální rakev,abych se do ní s tím svým obrovským šklebem ve tváři vůbec vešel...no a nepřečtěte si to!
Tuhle knížku jsem četla, když jsem byla doma nemocná. Úplnou náhodou mi přišla v knihovně do ruky. Nevím, kolik si toho autor přidal, ale mohu říct, že vyprávění odpovídá praktikám dnešní doby a to nejen v bankovnictví, které popisuje. Je docela "hustý" přečíst si bez obalu o něčem, v čem se nacházíte každý den. Řekla bych, že pak opravdu sundáte nohu z plynu a začnete brát věci s nadhledem
Knížka je prezentována jako zúčtování s nemorálním burzovním světem z pohledu insidera. Přímo v textu se hrdina prezentuje jako někdo, kdo bezprecedentně odhaluje temné praktiky a uzavřel si cestu zpět.
Osobně bych tedy skutečný obsah neviděl tak dramaticky. Ano, píše tam, že insider trading nebyl v City výjimkou, že někteří hráči manipulují kurzem pomocí fám a že názory analytiků jsou přikrášlené, aby jejich banky dostaly jiné kšefty od těch společností. Mně to moc šokující nepřipadalo; myslím, že větší prostor ke znechucení má člověk z věcí, které vidí prakticky v každých Reportérech ČT nebo podobných TV pořadech nebo v novinách. A doporučení analytiků připadají analytikům asi důležitá, ale osobně jsem měl vždycky dojem, že výkřiky o vysokých cílových cenách berou spekulanti shovívavě jako folklórní humor. Je ale fakt, že on tam píše, že v dobách, kdy měl největší reputaci, jeho hodnocení dovedlo hnout kurzem dané akcie až o 4 %. Kdo nevěří, ať tam běží.
Z tohoto pohledu mi tam přišla asi nejvíc přínosná rekapitulace staršího případu Enron, kterou jsem v této podobě ještě nikde nečetl. Nevěděl jsem, jak systematický a tvrdý byl Enron ohledně tlaku, který vyvíjel management na analytiky a banky, aby co nejdéle se udrželo zdání finančního zdraví té společnosti.
Jako portfolio manager a člověk se zkušenosti ze stejných pozic jako je prý autor jsem se na knížku dost těšil. Ale musím z vlastní zkušenosti říct, že 90% toho jsou nesmysly. Kniha je napsaná ve stylu člověka, který nikdy nic nevydělal a jen všem závidí. Nezmiňuje jak je pro managery hedge fondů práce psychicky náročná, že pokud nevydělají klientům, nevydělají ani oni, v podstatě pořád jen říká že je kvůli tomu jak to chodí v City na světě k nežití, ale ani neřekne pořádně důvod. Obchod s interními informacemi se samozřejmě děje, ale dneska, kdy 70% obchodů dělají automaty, již to nehraje takovou roli jako dřív. Kniha je zkrátka jeden velký nesmysl, co má v běžném člověku, který svět financí už tak nesnáší, naštvat ještě víc. Nic víc účelem není. Po pravdě o pochybuju, že autor skutečně v City úspěšný byl. A že žije dost divoký život. Má výsledky, má peníze. Srovnání proč nemá doktor stejně jako on, co se v knize několikrát objeví, je nesmysl. Když si vezmeme počet doktorů, rozpočet by pak padl jen na jejich platy. Svět zkrátka není takový, jaký si jej lidé vysní. Žijeme v tržní ekonomice a kolik si kdo vydělá, tolik má.
Naprosto úžasná knížka jak pro lidi, kteří se v bankovnictví vyznají, tak pro naprosté laiky. Mě finance a svět bankovnictví zajímá (i kvůli oboru studia) a spoustu věcí už jsem věděla před přečtením knihy, ale informace se mi nyní úžasně spojily a udělala jsem si na události finančního světa v posledních deseti letech zase jiný obrázek. Věřte, že během čtení se nudit nebudete a kolikrát nebudete věřit tomu, jak prostopášný život Geraint vedl.
Velmi tvrdý a nekonečné nahotě napsaný příběh. Nejhorší na celé situaci je, že to bohužel odpovídá realitě.
Pracuji ve finanční sféře, o to zajímavější pro mě příběh byl. Popis toho, jak to chodí v tom velkém světě, kolik je tam hnusu a špíny. Určitě doporučuji.
Příběh analytika z londýnské City, kde popisuje praktiky, které zde chodí. Život plný peněz, drog, alkoholu, sexu.... Autor je dost kritický k makléřům a analytikům z finanční oblasti, kritizuje šílené odměny a systém, který tam funguje. V některých částech popisuje skutečné události, které se udály z odbornho hlediska. Kniha stojí za přečtení, hlavně pro ty, kteří se o oblast finančních trhů zajímají, ale i ostatní nebudou zklamáni.
Zklamaná, čekala jsem to lepší. Jednu dávám jen za dobré části kde popisuje krásně stavy opilosti a po.
Geraint Anderson byl 12 let úspěšným makléřem v londýnské City. V roce 2008 se rozhodl skončit a napsat o svých zkušenostech knihu. Geraint skvěle popisuje, jak to v takové společnosti chodí, jak je mnohem důležitější lhát klientům, vodit je po večírcích a získávat si jejich přízeň přes drogy, sex a alkohol, než být dobrý v matematice a ekonomické analýze. Jak makléři vydělávají astronomické sumy, za to, že lítají s klienty na Ibizu a pudrují si nosy. Jak utrácejí za nesmyslně předražené věci, soutěží mezi sebou, takže nakonec musejí pracovat 12 hodin denně, dokud nedostanou infarkt.
Geraint se skrývá za jméno Steve Jones, který vypráví román v první osobě, pravděpodobně proto, že nechce být spojovaný se špinavostmi, kterých se Steve dopouští, ale je jasné, že mnoho z toho, co zažívá Steve, vychází ze zkušenosti Gerainta. Stejně tak jsou změněny názvy společností, aby se spisovatel vyhnul žalobám (Goldman Sucks, Megashite, …). Trochu mi vadilo, že Steve si celou dobu namlouvá, že on k nim nepatří, že není takový, že je levicový hipík a tohle dělá jenom, aby si trochu vydělal. Bohužel Steve (stejně jako Geraint) je povrchní prolhaný narcis, stejně jako všichni ostatní v City, a tímhle svým namlouváním si, že on je jiný a lepší, se stává podle mě ještě větším pokrytcem, než jeho kolegové. Geraint je ale zároveň skvělým produktem City, který v tom opravdu umí chodit, navíc umí čtivě psát, takže knížku velmi doporučuju, je v ní taky mnoho věcí k zamyšlení. I když Geraint píše o celém systému pejorativně, že je to vlastně banda povrchních hňupů, kteří se jenom chtějí rychle napakovat, a vodí celý svět, s jejich penzijními fondy a podobně, za nos, tak myslím, že je to mnohem blíž realitě, a kde Stone ve filmech jenom lehce naznačuje, tak Geraint jde na dřeň.
Cityboy
Osobne nesdilim to nadseni vetsiny recenzentu zde. Nevim, zda to bylo prekladem, ale cela kniha se strasne vlekla. Zadny wow moment se u me tedy nekonal. Posledni stranky jsem uz spis protrpela, nez ze bych si cteni nejak uzila. V knize je nejaky popis toho, jak to chodilo v City, ale rikam, k sednuti na zadek je to dost malo a popsane dost nezazivne.