Chvály, pocty i rozpaky – úvahy o řemesle, obyčejných věcech a krajině
Josef Kroutvor
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263979/mid_chvaly-pocty-i-rozpaky-uvahy-o-reme-263979.jpg
5
6
6
Josef Kroutvor se ve své nové knize zamýšlí nad obyčejnými a zdánlivě banálními věcmi, které považujeme za samozřejmé, aniž bychom si uvědomovali, že pomalu z našeho života mizí. Píše o hrnčířích, sklářích, výrobcích ručního papíru, vůni terpentýnu, starém designu, venkovské hospodě, cikánském putování, psaní textů obyčejnou tužkou, o větru, kamenech, starých alejích, o svobodě. Chválí, vzdává poctu, ale nechybí ani rozpaky. Kroutvor připomíná, že i malé věci mají v našem životě své místo, práce rukou má svůj smysl i v době vyspělých technologií a ohrožené druhy se nevyskytují jen v přírodě. Téměř třicet nových a dosud nepublikovaných esejů uvozuje fotografie štěrkové cesty, která naznačuje alternativní směr putování, četby.... celý text
Přidat komentář
Po zkušenosti s knihou Klobouk, kniha a hůl jsem nad touto knihou jásal úplně stejně. Chvála lidské práce, pocta všem, kteří tu žili před námi a nějak pozitivně se zapsali do krajiny, rozpaky nad dobou, která preferuje prefabrikáty. Tak by se asi stručně dala shrnout tato kniha. Určitě se k ní budu vracet.
Ačkoliv jsem původně očekával knihu více intelektuální a světáckou, nakonec jsem nebyl zklamán, protože z mnoha drobných střípků se překvapivě poskládá přesvědčivý obraz toho, co hodnotného máme kolem sebe (a co nikoliv) a komu za to vděčíme. Co víc lze od publicistiky žádat?
Autorovy další knížky
| 1991 |  Egon Schiele |
| 1990 | Potíže s dějinami |
| 2019 | Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy |
| 2019 | Poletování jednoho ptáčka |
| 1983 | Hlava Medusy |
Téma moc krásné, ale tón se mi nezdál. Jako dítě jsem před Vánocemi poslouchal (a vlastně dodnes poslouchám) Vánoce s Frantiček Nepilem (namluvené Františkem Nepilem), jež jsou pro mě mistrovským dílem, pokud jde o knihy "o malých věcech". Jsou ucelené, skvěle pointované, laskavě humorné a vdechnou člověku lásku k prostému životu jen a pouze autorovou vroucností.
Pro srovnání, zde jsem postrádal celistovost. Byť jsou jednotlivé kapitoly kratičké, často se skáče od tématu k tématu, mluví se o lidech, kteří jakoby spadli z nebe (zčistajasna se zjeví jméno, padne pár informací a jde se dál), laskavý popis toho hezkého je vždy prodchnut lamentováním, že už to není co bývalo. Možná není, ale to čtenář ví. Zatímco Nepil nám na to dá zapomenout, Kroutvor nás tím neustále moří, čímž kalí radost i z toho, čím se nás snaží inspirovat. Věřím, že by uspěl spíš, kdyby plačitvý tón omezil. Na knize cením především představení málo známých inspirativních lidí a míst.