Chlapec s kamínky
Sophie Loubière
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372311/bmid_chlapec-s-kaminky-MnM-372311.jpg
4
252
252
Elsa Préauová je zcela obyčejná důchodkyně. Jako všechny podobné osamělé staré dámy, i ona bývá tak znuděná – zejména v neděli –, že pozoruje, co se děje u sousedů. Velmi rychle si uvědomí, že u rodiny, která se usadila ve vedlejším domě, je něco špatně. Dvě sousedovic děti vypadají naprosto normálně, ale čas od času se objeví další chlapec – smutný, hubený, zjevně se s ním nezachází dobře. Dítě, které vypadá, že volá o pomoc. Dítě, které jí připomíná jiné… Vyzbrojena svou odvahou a jistotou, Elsa je posedlá jediným úkolem: pomoct tomuto malému chlapci. Ale co může dělat, když jí policie i sociálka tvrdí, že chlapec neexistuje? A kdo je doopravdy Elsa Préauová? Zmatená starší dáma? Babička, která trpí osamělostí? Nebo žena, která věří tomu, co vidí?... celý text
Detektivky, krimi Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
L'enfant aux Cailloux , 2011
více info...
Přidat komentář
Společenská katastrofa popsaná s lehkou francouzskou elegancí. Snové, smutné, děsivé.
Námět není zrovna originální, ale to vůbec nevadí. Kniha je zajímavě napsaná, ať už dělením na části a jednotlivé kapitoly. Také oceňuji střídání příběhu (vyprávění) a poznámek hlavní hrdinky. Na můj vkus se nás autorka moc snažila navést na myšlenku, že hrdinka je blázen, takže je od začátku jasné, že rozuzlení půjde jiným směrem. Celkově je ale příběh velmi čtivý a napínavý.
Mně se to líbilo. Jako detektivka zvláštní, jako psychologický román výborné.
Dost dobrá knížka, velice dobře se četla. Většina knihy - žádná velká akce, spíš pochyby, jak se to vlastně má s duševním zdravím hlavní hrdinky. Ale jak se začtete, tak vás to prostě nepustí až do samotného konce.
Tohle se autorce opravdu povedlo.
Tak to byla síla. Hodně dobře napsaná knížka, příběh, který zůstane ještě dlouho v hlavě.
Komentáře jsou rozporuplné a ani se nedivím, není to zrovna veselé čtení, protože hlavní hrdinka je dost nestravitelná. Bohužel podobných stařenek jsou kolem nás spousty, stejně jako zašantročených dětí, které trpí bez pomoci. Nesbírám z knih ponaučení, ale tady se vyloženě nabízí: Nebuďte lhostejní! A bacha na to, kdo vám čučí do dvora!
Po přečtení většiny negativních komentářů jsem měla chuť knihu odložit zpátky do knihovny. Ještě, že jsem tak neudělala. Přečetla jsem ji za jediný den, protože se od ní opravdu nedalo odlepit. Příběh Elsy a jejího vnuka, to mi málem vhnalo slzy do očí....chlapeček u sousedů, z toho mi běhal mráz po zádech...musela jsem číst dál a dál, abych se konečně dozvěděla pravdu....konec mě opravdu šokoval a těch posledních pár vět věnovaných vnukovi.....ty jsem fakt obrečela.....za mě top knížka !!!
Příběh jedné staré a pomatené dámy se zdramatizuje ve chvíli, kdy chcete knihu skoro odložit, načež knihu nedáte z ruky, dokud ji nedočtete... a pak to přijde... nic totiž není takové, jak se na první pohled zdá..
Dost často se s komentáři Eremites shodnu, ale dnes jsem někde jinde. Rozhodně netvrdím, že Chlapec s kamínky je ta nejlepší kniha, kterou jsem četla, ale tolik výtek bych jí neuštědřila. To, že se odehrává v současnosti, přece neznamená, že je to realita! Ano, snaží se působit naprosto reálně (např. časové údaje), ale nikdo přece netvrdí, že jde o literaturu faktu. Mně osobně třeba mnohem víc "nadzvedly" knihy jako Konec léta nebo Utajená sestra, ale každý to asi vidíme jinak.
Knížka se četla dobře, překlad plynul příjemně a chyby tisku jsem nezaregistrovala. Hrdinka mi připadala mírně ujetá, ale tak docela zajímavě. Beru, že kladivo coby osobní zbraň není typické, ale u kamene to taky neřeším. Miluju kočky a přesto jsem dokázala chápat i tuhle kapitolu. Básnička-ukolébavka na s.299 navíc vrhá úplně jiné světlo na čin, který Eremites (právem, pokud by to byla realita) vytočil nejvíc . . .
Moc se mi líbila poslední věta předmluvy: Ona (rozuměj S.L.) si vychutnává Bloody Mary, kde se hemoglobin dokonale sloučí s rajčatovou šťávou.
Jakože cože??? aneb Co to krucinál bylo???
Pozor - text níže bude zcela jistě obsahovat spoilery (a není mi to ani trochu líto). Vážní zájemci o četbu téhle prapodivnosti, nechť okamžitě zavřou oči!
Na téhle knize je povedená jen obálka. Právě za ni jsem dala v původním hodnocení tu jednu jedinou mrňavou hvězdičku.... Po vychladnutí jsem s oběma očima křečovitě zavřenýma přidala ještě druhou za styl psaní - čte se to totiž neskutečně lehce a rychle (tudíž je také tomu trápení brzy konec).
Kniha má jednoznačně špatný název. Nikoliv Chlapec s kamínky, ale Psychopatka s kladivem... jasné, přesné, vystihující.
Jako, nic proti tomu, i o staré šílené psychopatce s kladivem se dá bezesporu napsat strhující thriller či detektivka, bohužel tohle není ani jedno. Tohle je... prostě příšernost. Při čtení jsem se zmítala mezi vztekem, smutkem a znechucením.
Na celých dvou set stranách nás autorka vláčí životem psychicky nemocné staré ženy, ale skutečně řádně vyšinuté - žádná mírná sezónní deprese, ale pořádná paranoia s bludy, slyšinami, vidinami, mánickými fázemi, agresí, obsedantně kompulzivním jednáním apod., která sice zabila (vlastně zavraždila) svého vnuka, ale jelikož za to přece nemůže:
"udělala v tomto ohledu trpkou zkušenost. Jenom vinou soudcovy umíněnosti musela paní Préauová usednout v lavici obžalovaných, zatímco od začátku případu tam podle prvních psychiatrických expertíz neměla co dělat."
a nesedí v base ani někde v ústavu pro choromyslné, protože jak nám autorka tvrdí:
"takových jako je ona, s latentní psychickou choroboru, co žádné léky neuzdraví, žijí ve Francii stovky tisíc! myslíte, že máme tak velkou kapacitu ústavů pro choromyslné? Umíte si představit, co by stálo společnost léčení stovek tisíc pacientů, které je třeba krmit, ošetřovat, uměrňovat?" (WTF???),
a tak si klidně běhá po jednom francouzském městě s kladivem v kabelce, píše udavačské lživé dopisy na všechny strany, vzpomíná na svou úspěšnou kariéru ředitelky mateřské školy (!!!) - ano, milý čtenáři, osoba projevující od mládí příznaky vážného psychiatrického onemocnění a vražedkyně dítěte si bez problémů vybuduje kariéru tohoto druhu - vraždí kočky mlácením kladivem do hlavy či je tráví roundapem a následně jejich mrtvoly pere v pračce, klade stovky pastiček na myši, které existují pouze v její hlavě, míchá si zajímavé koktejly z různých psychiatrických medikamentů a mezitím špehuje sousedovic pozemek a snaží se zachránit týrané dítě (které možná ani neexistuje) ... Prostě taková milá stará paní, kterou by chtěl mít kdekdo z nás za sousedku.
A tímhle balastem se čtenář prodírá celé dvě třetiny knihy a doufá v nějaký zlom, v něco, cokoliv.... a ano, ono to něco skutečně přijde!
Závěr musela psát autorka v pořádném psychedelickém rauši a mě by docela zajímalo, co to bylo za materiál (asi lehce závidím, být takhle dokonale mimo by se mi občas i hodilo).
To závěrečné něco je bizaní směska "skoro svatořečení" naší milé staré dámy (s kladivem) poté, co otráví další děti a jiné lidi málem umlátí (účel světí prostředky); obžaloby společnosti, že si málo všímá týraných dětí a drobností na to poukazujících (ano, v tomto jediném bodu by se dalo i souhlasit); srdceryvného fňukání jejího dávno dospělého (a přitom mentálně nedospělého) syna o tom, že to maminka přece myslela dobře (i ve chvíli, kdy vraždila svého vnuka); divokých konstrukcí na téma inženýři zemědělství- herbicidy-zcela jistá rakovina; židovského původu a odchodu matky naší milé staré dámy jako omluva pro její vyšinutost a dalších prapodivných ingrediencí.
Díky téhle zběsilosti jsem přišla na jednu zásadní věc:
- zřejmě jakýsi Knižní Bůh mi vždy po pár vytříbených knižních lahůdkách a takřka čtecích orgiích (jako byl naposledy Naslouchač a Faja) nenápadně přihraje pod ruku jakousi nechutnost, čímž mě donutí si pro příště těch dobrých knih o to více vážit a nehltat je jako nějaký nevychovanec.
A neodpustím si svoje oblíbené - bacha na ty, co to s vámi myslí dobře, to jsou ti nejhorší...
PS: vzhledem k nadšeným komentářům níže mi došla ještě jedna věc: kniha se prodávala v původním balení s bonusem výtečné kvality, o který jsem byla vypůjčením z knihovny ochuzena... těžko říct o jaký druh drogy šlo, ale musela to být fakt dobrota :-)
Tenhle komentář je těžký... Čtyři hvězdy (možná i pět) za neskutečně poutavý a originální styl. Za stupňující se napětí, které vám ježí chloupky po těle. Za mlžení a zároveň živost při líčení nových a nových okolností, doslova archeologické zpřístupňování vrstvy po vrstvě. Tak teda proč nakonec tři..? Dosmýkala jsem se k závěru a - prázdno. Smutno. Bezmoc. Zaskočenost. Nevím... Pocity, které po přečtení detektivky nebo thrilleru většinou fakt nemám. U nich relaxuju, jsem napjatá, užiju si to, zavřu, beru něco z jiného soudku.
To, kde převažuje krkolomná krutost nad příběhem, nečtu. Ale to tady taky doslova není, jen mi přišlo, že se závěr náhle přesunul do naprosto odlišné roviny a mě to úplně vyvedlo z konceptu.
Takže tenhle komentář se nemá ani náhodou blížit recenzi, je to jen můj zcela soukromý dojem z knížky, která mi nesedla.
To bylo něco! Autorka si se čtenářskou představivostí pohrála. Začátek knihy bleskově přeletěl život hlavní hrdinky a zastavil se až v jejím stáří. V každé další kapitole pak přibylo něco ještě víc temného. Ze zpočátku lehce praštěné a originální staré dámy se stává na stránkách knihy babička strašidelná. A je to: bláznivá stařena má přeludy, zvuky, které slyší pouze ona, jsou obyčejný tinitus, chorobná nutkavost jí poroučí dělat šílené změny v domě. Posedlost okolím, její dopisy na všecky strany, "obtěžování" institucí - kdo by teď ještě neuvěřil, že ji trápí demence nebo jakákoliv další nehezká duševní nemoc? Ona to pořád nevzdává, drží se svého přesvědčení, rafinovaně plánuje pořízení důkazů. Nakonec všem, včetně mě, spadla brada. Všecko je jinak, než vypadalo. Výborná kniha, skvěle napsaná i přeložená.
Silný dojem.Právě dočtená knížka.Určitě doporučuji a souhlasím s každým kladným hodnocením.
SPOILERY
Prvních padesát stran jsem si říkala, co je to za slátaninu. Pak to začalo být docela zajímavé, potom část, kde se opakovalo všechno pořád dokola, taková natahovaná omáčka- babka vidí kluka, nikdo jí nevěří, posílá dopisy,.... Doufala jsem, že nakonec nebude vše jen v babčině hlavě. Závěr byl super. Nevadilo mi, že skoro všichni umřeli, zakončení díla bylo rozhodně nejzajímavější částí knihy. Za první 2/3 knihy ***, za závěr *****, takž průměruji.
Tak s touhle knihou jsem po dočtení měla sto chutí mrsknout o zem.
Myslím, že jsem ještě nečetla příběh, který by skončil až tak moc smutně a depresivně. Do tří čtvrtin jsem knihu hltala, bylo to zajímavé, napínavé atd., a bláhově jsem doufala, že když autorka píše přes sto stran o tom, jak se někdo pokouší někoho zachránit, tak že ho nakonec zachrání - a ouha!
Pozor SPOILER! - Nejenže při pokusu o záchranu týraného chlapce seniorka přijde o život, nakonec zjistíte, že hned poté brutálně zabili i to dítě, a ještě před tím se dozvíte, že už dávno zbytečně umřel i v knize často zmiňovaný Elsin vnuk, a nejen on.
Přišlo mi, jako by cílem knihy bylo dostat do ni co nejvíc tragédií. A nejděsivější na tom bylo, že příběh působil tak uvěřitelně, že se opravdu mohl stát. Bylo mi z toho do breku, a to mě přitom rozpláče jen máloco.
Chlapec s kamínky
Chlapec s kamínky je psychologický román, který se v závěru změní na thriller. Autorka zvolila neobvyklý způsob vyprávění, začátek působí až zmateně a nečte se lehce, zato od poloviny už se kniha těžko odkládá, tam už mě moc zajímalo jak to vlastně je...
Hlavní postava jednasedmdesátiletá dáma Elsa je zvláštní, v jednu chvíli by ji čtenář chápal a litovat, vzápětí nejraději zavřel. Příběh je velmi zamotaný a současně promyšlený, a proto je závěr nejen překvapivý, je přímo dechberoucí.
Témata týrání dětí, psychické onemocnění i trauma, které si člověk může nést v sobě celý život, jsou tu netradičně, ale výborně zpracované. Ocenění, které kniha získala, je zasloužené. Zanechá silný dojem i pár námětů k zamyšlení.