Chaloupka strýčka Toma
Harriet Beecher Stowe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24910/bmid_chaloupka-strycka-toma-959-24910.jpg
4
264
54
Známý román, jehož děj se odehrává kolem r. 1850 na Jihu Spojených států amerických, vypráví o krutosti otrokářství, ale také o odvaze těch, kteří se snažili tento nelidský systém změnit. Pan Shelby je vážený a poměrně zámožný muž, ale vlastní vinou se dostane do dluhů. Jeho směnka se dostane do rukou otrokáři, který chce situaci vyřešit koupí některých Shelbyho otroků. Vybere si nejcennějšího otroka Toma a malého Harryho, syna manželčiny komorné Elizy. Tom situaci přijímá trpně, protože chápe, že když to nebude on, bude to někdo jiný. Eliza se ale svého dítěte odmítá vzdát a v noci uprchne. Tak se román rozvětvuje na dvě dějové linie. Cestu Elizy a dalších otroků za svobodou a cestu Toma, který s dalšími podobně postiženými čeká, kdo se staně jeho novým pánem. Ilustroval Antonín Pelc.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1977 , Albatros (ČR)Originální název:
Uncle Tom's Cabin , 1852
více info...
Přidat komentář
Silné dílo, které však někdy ztrácí dech a ještě častěji se některé epizodní postavy a příběhy stávají nedokončenými a vycházejí do prázdna. Hlavní linie je ovšem skvělá a v tehdejší době musela kniha skutečně sklidit ohromné reakce. Kniha, které se dá věřit a která přináší poselství a emoce i v dnešní době. Nejde o profesionální autorku, ale možná díky tomu je kniha tak autentická. 8/10
Nedočteno. Byť nelze knize upřít její literární vliv na historii a možná i snad na dřívější ukončení otrokářství, pro dnešního čtenáře je spíše úsměvná a těžko vstřebatelná, postavy mají nepřirozeně divadelní vystupování, reakce a emoce jsou nafukovány a zveličovány až k hořkosladkému podtónu, který se táhne celou knihou. Oproti tomu jinak cílené knihy Marka Twaina z cca té doby Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna, mají úplně jiný ráz i náboj a směle se mohou předkládat i dnešnímu čtenáři s podobným, byť méně vtíravým a nuceným poselstvím.
Moc pěkný a silný příběh, na mě občas příliš mnoho nepravděpodovných náhod a situací, přesto na mě ale nevýslovně zapůsobil.
Pro mě byla kniha zklamáním. Řetězec až neuvěřitelných náhod (ač v závěru knihy jsem narazila na poznámku, že je příběh inspirován skutečností) mě stavěl do role věčné kritičky, která už pouze očekává, jaké další dobro se z toho nakonec vyklube. Naivita některých postav mi připadala nepatřičná a příliš zidealizovaná. Jedna z mnoha jižanských autorů, snažících se upozornit na rasismus. Příště raději něčím, co by se dalo číst, prosím pěkně. Pro mě jen potvrzení, že evropská literatura vždy byla a stále je na trochu jiné úrovni.
Pro mou citlivou duši ateisty je tam příliž mnoho boha. Také příběh působí dost romantickonaivním dojmem. Nicméně si uvědomuji, že autorka otevřela , ve své době, velmi ožehavé téma a za to má mé uznání. Myslím, že pro knihu je klíčový velmi mladý čtenář, který určitou naivitu příběhu bude vnímat jako plus.
Silný příběh o rasismu a otrokářství pokud ho čtete trochu z pohledu té doby. Tenkrát to určitě byla revoluční věc, z mého pohledu dnes je to trochu přitažené a přeslazené - spíš pro děti. Ale přečíst by si ji asi měl každý´:-)
Tuto knihu jsem dostala od mojí babičky před 30 lety.A ráda se k ní vracím. Ted už jí četla i má dcera. Velice dojemný příběh o rasismu,který je stále ožehavé téma. Mám jí velice ráda.
Príbeh odohrávajúci sa v 19. storočí, poukazuje na zachádzanie s otrokmi, ktorí neboli považovaní za ľudské bytosti, ale len majetok svojho pána, ktorý si s nimi mohol robiť čo chce. Dojímavé, poburujúce a natrvalo vryté do mojej pamäti.
pěkné, ale měla jsem to číst, když mi bylo dvanáct...pak bych dala 5*.... ve čtyřiceti je to trošku nuda, ale je lepší číst to pozdě nežli nikdy. kvalita příběhu se nedá popřít.
Abraham Lincoln prý spisovatelku nazval "Malou dámou, která způsobila velkou válku". Jistěže občanskou válku tato dáma nevyvolala, ale její kniha měla pravděpodobně na čtenáře obrovský vliv a ještě dnes může v člověku vzbudit hrůzu, že něco takového, jako otroctví, bylo vůbec možné.
Štítky knihy
19. století americká literatura otroctví černoši rozhlasové zpracování otrokářství
Autorovy další knížky
| 1977 |  Chaloupka strýčka Toma |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma I. |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma II. |
| 1930 | Chaloupka strýčka Toma (zkráceno) |
| 1853 |  Strejček Tom, čili, Otroctví ve svobodné Americe |
Kniha Chaloupka strýčka Toma je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 395x |
| Čtenářské výzvě | 59x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 211x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 12x |
Chaloupka strýčka Toma ve mně zanechala, přiznám se, poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu příjemnou náladu z čtivého, hezky rozvrženého a občas v tom nejlepším smyslu dobrodružného románu, který se dotýká vážných témat a na některých místech dokáže vzbudit emoce. Na stranu druhou nemůžu popřít trpkou pachuť přehnané sentimentality, cukrkandlovitosti, snad až kýčovitosti a onoho nesprávného druhu patosu - všichni stále pláčou, omdlévají, pronášejí melodramatické deklamace a s velebnými posledními slovy umírají. Jak na divadle! A to ani nemluvím o takzvaných moralizujících kecech, jež tyto okamžiky často doprovázejí. Srovnám-li to s romány například Dickensovými nebo Turgěnovovými - které koneckonců také poukazují na nepravosti své doby - je Chaloupka strýčka Toma napsána o dvě úrovně hůř. Nikterak nechci paní Beecher Stowe upírat historický vliv (i když Lincolnův výrok o ní je samozřejmě smyšlený), ale jako literátka mezi smetánku tak docela nepatřila.
Je zvláštní, jak moc se liší zpracování bělošských a černošských postav. Někteří běloši jsou pozoruhodně plastičtí a vyvedení v mnoha odstínech,pomineme-li tedy některé čistě záporné otrokářské "obry lidožrouty". Objevují se hrdinové v zásadě dobří, ale zároveň zbabělí, nerozhodní nebo požitkářství, popřípadě puritánsky upjatí - zkrátka hrdinové z masa, kostí, chrupavek a dalších zcela přirozených součástí lidského těla. Docela citlivě je tím vystižen fakt, že k velkému utrpení je potřeba nejen činné zlo, ale často i mlčící a stranou hledící, zpohodlnělé dobro. U postav tmavé pleti ovšem autorka na jakékoliv snahy o povahokresbu živého člověka zcela rezignovala - všichni černoši jsou zkrátka nesmírně dobří, hodní, laskaví, citliví a ušlechtilí; a pokud se náhodou objeví výjimka, pak je k tomu ten nešťastník donucen dlouhou a tvrdou bělošskou výchovou ke krutosti. Dokonce ani Karel May, který si podobným způsobem idealizoval Indiány, nesklouzl k takovémuto až nábožnému uctívání. A kdyby si náhodou čtenář nevšiml, že se černoši chovají výhradně citlivě a čestně, vypravěčka jej na to neopomine upozornit, někdy dokonce i několikrát na jedné stránce ("toto skvělé, citlivé, nenásilné plemeno" a tak dále). Na některých místech do žel přerůstalo až v docela vyhrocený rasismus, jako by snad černoši byli lepší než jiní lidé - a to je, myslím, stejně špatné (a stejně podivné) jako tvrdit, že jsou horší, není-liž pravda?