Cesta rudého kata

Knihu autora, který inklinoval vždy spíše k problematice UFO, jsem přečetl takříkajíc jedním dechem, protože novodobá historie vždy byla a je takovou mojí zálibou. Problematika zákulisí výkonu absolutního trestu v poválečných létech, v hrůzostrašných létech padesátých až do pádu totalitního režimu koncem roku 1989 si zaslouží pravdivá odhalení bez nádechu senzací. O to se autor jakoby snaží. Někde je jeho líčení až zarážejícím způsobem přesné co do historických detailů, ale někde jakoby mlží. Úmyslně zamlžuje některé věci, aby podle slibu daného vypravěči chránil někdejšího vykonavatele absolutního trestu i jeho potomky. Dech beroucí jsou ty pasáže, ve kterých je dán prostor určité sebereflexi někdejšího popravčího, kterého jeho vlastní empirické poznání dovedlo k pochybnostem nejen o světské "spravedlnosti", která jako lidská musí být zákonitě omylná. Přivedlo komunistického Mistra popravčího k pochybnostem i o ideálech komunismu, kterému po celý svůj život až téměř otrocky sloužil. A to je na takovém osobním poznání to nejcennější, když někdejší zapřisáhlí komunisté uznají, že věřili a sloužili něčemu zrůdnému. Ale chtělo by to podívat se takříkajíc "na zoubek" faktografickému pozadí příběhu: Kdo a jak řešil (šetřil?) náhlé zmizení studentky Aleny? Nejde snad o fikci? Ta by příběh tak trochu znehodnocovala. Jedná-li se snad o reálný příběh, měla by policie spolu s ÚSTR vyzpovídat náhle od věci odejivšího profesora Benýška.