Dobrák
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1065/bmid_dobrak-fgp-1065.jpg
5
1132
122
Cesta krve série
1. díl >
Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. Miluju Kulhánkův styl psaní a jeho, mi blízkou, formu humoru. Jednodušší vyprávění i styl psaní se snoubí s perfektní čtivostí - prostě mu to všechno hltám tak, jak by asi každý autor chtěl. Pecka.
I pro mne to bylo zjevení.Pak ještě Noční klub.Potom vše,co napsal,šlo do kytek.Dobře,že už nepíše.
Kdybych psal komentář před dvaadvaceti roky, rozplýval bych se v superlativech. Teď... Sáhl jsem po Cestě krve po dlouhých letech a znovu ji přečetl. Zdaleka jsem se nebavil tak, jako při prvním čtení. Do očí mě mlátila spousta nelogičností, nedokonalostí, doslova blbostí, které jsem dříve, v nadšeném rozpoložení , přehlížel. Z té "skvělé" knihy, prostě nezůstalo skoro nic. Cestu krve (a nejen ji) potkal prostě osud mnoha knih, filmů a věcí z devadesátek. Tehdy mi připadaly naprosto neodolatelné, dnes už asi nestojí za to je číst, vidět, ztrácet s nimi čas. Ale bohudík, nebo bohužel (?), na tu dobu a na knihy, které mě tehdy provázely životem, vzpomínám s úsměvem.
Toto bylo moje první setkání s panem Kulhánkem. Velice napínavé, čtivé. A ten morbidní a cynický humor... Nechtělo se mi vůbec přestat. Sice zombíky všeobecně příliš nemusím, ale akční popisy, úniky, vyžívání se ve zbraních a vůbec všecky detaily dělají z této knihy opravdu parádní záležitost. Záchrana lidstva je v rukou jednoho člověka? (Jonáš se nepočítá) Nemůžu si pomoct, tohle téma se mi pořád líbí. Ano, a taky obdivuji stroj Saladin. Sakra, ten bych chtěl jednou řídit... aspoň na chvilku.
"Vše trvalo jen asi pikosekundu..." :-)
2018/43
Je to Kulhánek, tak je to kvalita - platí jako vždycky, o tom žádná. Nicméně tenhle díl je na jeho poměry nějak táhlej a hlavní postava je zvlášť ze začátku strašná máčka (ano, název 'Dobrák' je na místě). Pořád se jen někam cestuje a mohlo by být víc akce.
Jednoznačně nejlepší je část ve vojenském skladu! A samozřejmě Jonáš a Saladin. ;)
P.S. pamatujete si z Nočního klubu (tuším z dvojky), jak Tobiáš dělá korektury Cestě krve a nakladatel mu vytýká množství much? Tehdy se mi zdálo, že víc než v Nočním klubu jich nikde prostě nemůže být. Naivka!
Výborný to je, o tom žádná. Skvěle popsaná dynamická akce, až patologicky barvitý popis a lokálně hutná atmosféra. Bohužel mi však oproti jiným autorovým kouskům přišel Dobrák poněkud nevyvážený, některé pasáže zbytečně natažené a ne až tak záživné. Co mi sházelo trochu více byla identifikace s hlavním hrdinou, který je pravda sympatický, ale jeho pozadí a celkově osobnost mi nepřirostla tak k srdci, jako jiné mistrovi postavy. Možná byla chyba, že jsem jako první sáhl po sérii "Noční klub", kde jsem si některé charaktery doslova zamiloval. Každopádně pokračuji v sérii dále, jelikož Kulhánek je ikona ve své lize.
Jo, je to nářez a Kulhánek je žánrový král (a těsně za ním jsou Kotleta a Žamboch). Jen má tahle kniha drobná problém - začíná na 100 %, a pak to už jde celou dobu jen dolů.
Spoiler!
A ještě jedna drobnost - když přeměnění na mrtváky nepostihlo ty, kteří byli zrovna v lese, jakto, že to schytaly srnky a vlci? Bohužel takových logických nesmyslů je tam trošku víc.
Kniha mě držela v napětí již od první věty "Konec světa začal docela nenápadně", kdy jsem netrpělivě čekal, co se stane. Nutno říct, že ve shodě s hlavním hrdinou jsem útok mimozemšťanů taky nečekal. Zvláště když to začalo tou divnou srnkou.
K Cestě krve jsem se dostal přes Divoké a Zlé. Příběh nýmanda, který prospal konec světa někde v chatě v lese. Po rozvláčném začátku, který vypadá skoro jako s edice "Knihy táborového ohně" se rozjede akce, aby zase utichla a další úsek vypadá spíš jako "Urob si sám". Nechápejte mě špatně, i tyhle nebojové pasáže jsou dost akční a čtivé a posouvají příběh tam kam směřuje - do Saladinu a zkáze Cizinců
Po nejakých deviatich Zemeplochách to chcelo zmenu vzduchu a čo je osviežujúcejšie než tony hnijúcich mŕtvol v postapo svete. Jednoduchý dej, blesková apokalypsa, vystreknuté mozgy a lietajúce popolnice šľahajúce blesky. Takýto prístup má paradoxne tú nevýhodu že akonáhle sa hrdina niekde chvíľu zastaví aby si oddýchol od utekania a strieľania, čitateľ má okamžite pocit že sa začína nudiť. Maxmilián je najväčší šťastlivec na svete, čo je možno tým že je jeden z posledných a šťastie sa tak nemusí deliť medzi ďalšie miliardy ľudí. Všetky nepriateľské strely ho míňajú o milimetre, výbuchy mu vždy len spália vlasy a jeho najabsurdnejšie nápady sú stopercentne úspešné. Keď si spomenie že ktosi kdesi pracoval na fúznom pohone, ide do Nemecka a tam v bunkri ( dostane sa do neho lebo je náááááááhodou jeden z mála šťastlivcov zasvätených do tajomstva t-kľúčov. ) nájde megasuperhypernezničiteľnýneviditeľný tank v ktorom chýba už len stroj na pukance. A potom uvažuje že on sa nestal zombíkom lebo bol počas konca sveta v lese a dôjde k záveru že musí do afriky ( kde to v jeho svete vyzeralo ako po katastrofe už pred katastrofou ), lebo tam sú najväčšie lesy na svete ( okrem južnej ameriky ). Dobrá bola scéna s hromadami múch, pekný hnus, ale mohlo tam byť viac upírov, lebo zo zabíjania "obyčajných mrtvákov" sa po pár stovkách stáva rutina. Každopádne podľa záveru súdim že z dobráka sa stane cynik nie kvôli emzákom.
Cesta krve (obě knihy) je za mne to nejlepší co Jirka Kulhanků napsal. Vím, že jemu osobně se zdá jako nejslabší a také musím souhlasit s tim co napsal Ramiel. Ale i tak mne tato kniha vtáhla tak, že jsem nevnímal jak během čtení otáčím stránky. Mix sci-fi a zobie horroru byl pro mne to pravé ořechové.
Ouuuu tak to je jízda. Tahle kniha, jako snad všechny od mistra Kulhánka, se mi moc líbila od samého začátku až po konec. Velmi zajímavý děj o apokalypse na zemi po níž se stali z lidí zombie a super hlavní hrdina, který zůstal sám s nemluvným chlapcem. Abych věděl proč k tomu došlo hned po dočtení Dobráka jsem se začetl ihned do druhého dílu... Jedním souvětím skvělé postapo se zombie a čert ví jak to bude pokračovat dále :))))
Námět je zajímavý, ale děj je příliš rozvláčný, místy až nudný. Hodně se opakuje schéma, kdy se Maxmilián dostane na bezpečné místo, pak se najednou instinktivně cítí v nebezpečí, aby vzápětí dorazili Cizinci a blesky rozšlehaly všechno kolem a náš milý hrdina utekl do bezpečí, kde se najednou cítí v nebezpečí, aby vzápětí... Zatím jednoznačně nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Konec knihy dává naději, že se dočkám zajímavější akce a většího počtu lidí na scéně, takže Cynik (2.díl) dostane šanci. A jsem rád, že jsem nejprve četl sérii Noční klub, protože pokud bych začal touto sérií, asi bych další knihy od p.Kulhánka neměl chuť číst.
Kdysi dávno mé první setkání jak s panem Kulhánek, tak tímto stylem literatury. Dvacet let mě nepřestane udivovat ta směs násilí, humory, čtivosti. Dnes už vylezli na svět Kotletové, Moudří, Žambochové a jiní, ale pan Kulhánek bude navždy první .
Štítky knihy
boj o přežití česká literatura zombie nemrtví postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Dobrák je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 814x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 217x |
| Chci si koupit | 90x |
| dalších seznamech | 12x |
Musím říct, že tohle mě tedy vůbec nechytlo. Hlavní supermega nesmrtelný hrdina prostě jde a jde všichni ho mydlej a on se uzdraví a zase jde a zase se uzdraví, až dojde do Afriky. Začátek docela ušel a po epizodě z chaty s nemrtvými vlky jsem se docela těšil, jaká bude pointa, ale ta mě hodně zklamala. Kapitoly v německém vojenském zařízení byly vyloženě tragédie, jako by je psal prepubertální školák.